Jak vybrat izolační pásky a rohože na stěny a fasády?

Výběr správných izolačních pásků a rohoží pro aplikaci na stěny a fasády budov představuje nesmírně důležité rozhodnutí, které má zásadní vliv na celkovou energetickou efektivitu objektu, tepelnou pohodu v interiéru, prevenci vzniku tepelných mostů a také na dlouhodobou životnost a funkčnost celého izolačního systému.

Při tomto výběru je nezbytné zvážit celou řadu různorodých faktorů a parametrů, které spolu vzájemně souvisejí a ovlivňují se, přičemž každý z těchto aspektů může mít významný dopad na konečný výsledek izolace.

• Jak vybrat izolační fólii na stěny a fasády?

Základní parametry a vlastnosti izolačních materiálů

V první řadě je nezbytné věnovat pozornost takzvanému součiniteli tepelné vodivosti, který se označuje řeckým písmenem lambda a vyjadřuje se v jednotkách wattů na metr a kelvin. Tento klíčový parametr udává, jak rychle a efektivně daný materiál dokáže vést tepelnou energii, přičemž platí základní pravidlo, že čím nižší je hodnota tohoto součinitele, tím lepší jsou izolační vlastnosti materiálu a tím méně tepla jím prochází z vytápěného interiéru ven nebo naopak v letním období zvenku dovnitř.

Moderní izolační pásky na trhu dosahují hodnot lambda v rozmezí od přibližně 0,030 do 0,045 W/(m·K), přičemž nejkvalitnější produkty s nejlepšími izolačními vlastnostmi se pohybují na samém dolním okraji tohoto spektra.

Dalším nesmírně podstatným parametrem, kterému musíme věnovat náležitou pozornost při výběru vhodného izolačního materiálu, je tloušťka izolační vrstvy, která se standardně měří v milimetrech nebo centimetrech. Tloušťka izolace přímo souvisí s celkovým tepelným odporem konstrukce, který se označuje jako hodnota R a vyjadřuje se v jednotkách metrů čtverečních krát kelvin na watt.

Právě tento tepelný odpor je rozhodujícím faktorem pro určení skutečné izolační schopnosti celé konstrukce, přičemž platí jednoduchý vztah, že tepelný odpor se vypočítá vydělením tloušťky materiálu jeho součinitelem tepelné vodivosti. V praxi to znamená, že můžeme buď použít materiál s výbornými izolačními vlastnostmi v tenčí vrstvě, nebo materiál s o něco horšími vlastnostmi v silnější vrstvě, přičemž výsledný efekt může být srovnatelný.

Typy izolačních materiálů a jejich specifické vlastnosti

Na dnešním stavebním trhu se setkáváme s velkou rozmanitostí izolačních materiálů, přičemž mezi nejpoužívanější a nejoblíbenější patří minerální vlna, která se dále dělí na skelnou a minerální variantu. Minerální vlna vyniká především svými vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi, výbornou zvukovou izolací, vysokou požární odolností, neboť je z nehořlavého materiálu, a také relativně příznivou cenou v poměru k poskytovanému výkonu.

Skelná vlna bývá obvykle o něco levnější a lehčí než minerální vlna, ta ale naopak nabízí vyšší pevnost v tlaku, lepší odolnost vůči vysokým teplotám a také příznivější parametry z hlediska akustických vlastností, což může být rozhodující zejména v hlučnějším prostředí nebo při sanacích bytových domů.

Expandovaný polystyren, běžně označovaný zkratkou EPS nebo lidově nazývaný jako pěnový polystyren či styropor, představuje další velmi rozšířenou variantu izolačního materiálu, která se vyznačuje nízkou hmotností, snadnou manipulací a zpracováním, relativně nízkými náklady na pořízení a instalaci, velmi dobrými tepelně izolačními vlastnostmi a minimální schopností absorbovat vlhkost. Nevýhodou tohoto materiálu může být horší zvuková izolace ve srovnání s minerální vlnou, omezená požární odolnost, která vyžaduje speciální protipožární opatření v konstrukci, a také menší difuzní otevřenost, což znamená nižší schopnost propouštět vodní páry a může vést k akumulaci vlhkosti v konstrukci, pokud není systém správně navržen.

Extrudovaný polystyren, značený zkratkou XPS, je materiál podobný expandovanému polystyrenu, ale vyznačuje se ještě vyšší pevností v tlaku, prakticky nulovou nasákavostí vody a velmi dobrou odolností vůči mechanickému namáhání, což z něj činí ideální volbu pro aplikace v suterénních prostorách, soklovým oblastem nebo všude tam, kde hrozí zvýšené zatížení vlhkostí nebo mechanickým tlakem. Tento materiál je ovšem dražší než běžný EPS a jeho aplikace je proto ekonomicky opodstatněná zejména v těch částech konstrukce, kde jsou jeho specifické vlastnosti skutečně potřebné a využitelné.

Faktory prostředí a klimatické podmínky

Při výběru vhodného izolačního materiálu pro stěny a fasády budov musíme nezbytně zohlednit konkrétní klimatické podmínky dané lokality, ve které se stavba nachází. V oblastech s vysokou relativní vlhkostí vzduchu, častými dešťovými srážkami nebo blízkostí vodních toků je naprosto klíčové volit takové materiály, které vykazují dobrou odolnost vůči vlhkosti, neztrácejí své izolační vlastnosti při navlhnutí a umožňují případnou akumulovanou vlhkost efektivně odvádět a vypařovat.

V takových podmínkách se velmi dobře osvědčuje minerální vlna s vhodnými hydrofobními úpravami, která si zachovává své izolační vlastnosti i při určité míře navlhnutí a zároveň umožňuje přirozenou difuzi vodních par.

Naopak v suchých kontinentálních klimatických podmínkách s velkými teplotními výkyvy mezi létem a zimou nebo mezi dnem a nocí můžeme s úspěchem používat prakticky všechny běžné typy izolačních materiálů, přičemž rozhodování se může více orientovat na ekonomické faktory, požadavky na tloušťku izolace a další specifické vlastnosti jako zvuková izolace nebo požární bezpečnost.

V horských oblastech s extrémními klimatickými podmínkami, vysokou sněhovou pokrývkou a silnými větry je třeba věnovat zvláštní pozornost nejen samotným izolačním vlastnostem materiálů, ale také mechanické pevnosti celého systému a jeho schopnosti odolávat nárazům větru, hmotnosti sněhu a cyklům zmrazování a rozmrazování.

Konstrukční řešení a typy fasád

Volba konkrétního izolačního materiálu velmi úzce souvisí s typem fasádního systému, který plánujeme na budově realizovat.

U kontaktních zateplovacích systémů, kde je izolace lepena a kotvena přímo na nosnou stěnu a následně opatřena tenkovrstvou omítkou, se nejčastěji používá expandovaný polystyren nebo minerální vlna ve formě tuhých desek, které musí mít dostatečnou pevnost v tlaků a povrchovou úpravu vhodnou pro aplikaci lepidla a omítky. Tyto systémy vyžadují velmi pečlivou přípravu podkladu, kvalitní provedení detailů zejména v rozích, u okenních a dveřních otvorů a také správné kotvení izolace mechanickými kotvami v dostatečném počtu a správné délce podle tloušťky izolace.

U provětrávaných fasád, kde se mezi izolační vrstvu a vnější obkladový materiál instaluje větraná vzduchová mezera, máme o něco větší volnost při výběru izolačního materiálu, neboť tento konstrukční systém poskytuje lepší ochranu izolace před povětrnostními vlivy a umožňuje efektivní odvětrávání případné kondenzované vlhkosti. V těchto systémech se velmi často používá minerální vlna v různých tloušťkách a hustotách, přičemž vnitřní vrstva může být měkčí a vnější vrstva směrem k větrané mezeře by měla být tvrdší a odolnější vůči mechanickému namáhání prouděním vzduchu.

Provětrávaná fasáda sice bývá finančně nákladnější než kontaktní systém, ale nabízí řadu výhod včetně lepšího vypořádání se s vlhkostí, možnosti instalace různých typů obkladů a obecně delší životnosti celého systému.