Výběr vhodné izolační fólie pro stěny a fasády představuje jeden z nejdůležitějších kroků při stavbě nebo rekonstrukci domu, protože tento materiál má zásadní vliv nejen na tepelně-izolační vlastnosti celé budovy, ale také na její odolnost vůči vlhkosti, větru a dalším klimatickým vlivům.
Při rozhodování o konkrétním typu izolační fólie je nezbytné vzít v úvahu celou řadu různých faktorů, které mohou výrazně ovlivnit dlouhodobou funkčnost a efektivitu vámi zvoleného izolačního systému.
Na trhu se v současné době nachází několik základních kategorií izolačních fólií, přičemž každá z nich je určena pro mírně odlišné použití a specifické podmínky.
Parozábrany, které tvoří první velkou skupinu, jsou navrženy tak, aby účinně bránily průniku vodní páry z vnitřního prostoru budovy do konstrukce stěny, což je klíčové zejména v obytných místnostech s vyšší vlhkostí vzduchu, jako jsou koupelny nebo kuchyně. Tyto fólie se obvykle instalují na vnitřní straně tepelné izolace a musí být naprosto vzduchotěsně provedeny, aby nedocházelo k nekontrolované difuzi vodní páry.
Druhým typem jsou paropropustné fólie, které naopak umožňují určitý stupeň difuze vodní páry směrem ven z konstrukce, čímž zajišťují, že případná vlhkost, která se do stěny dostane, může být postupně odváděna a stavební konstrukce tak zůstává suchá a funkční. Tento typ fólie se nejčastěji používá na vnější straně tepelné izolace u větraných fasád, kde vytváří ochranu proti větru a dešti, ale zároveň nezabraňuje odvodu vlhkosti z konstrukce.
Třetí skupinu tvoří speciální difuzní membrány s vysokou paropropustností, které představují moderní řešení kombinující výhody obou předchozích typů a jsou schopny velmi efektivně odvádět vlhkost z konstrukce při současné ochraně před vnějšími vlivy. Tyto membrány se vyznačují pokročilými technickými parametry a často obsahují několik vrstev různých materiálů s přesně definovanými vlastnostmi.
Při výběru izolační fólie je naprosto nezbytné věnovat pozornost jejímu faktoru difuzního odporu, který je označován symbolem Sd a udává se v metrech ekvivalentní tloušťky vzduchu. Tento parametr vyjadřuje, jak velký odpor klade fólie průchodu vodní páry – čím vyšší je hodnota Sd, tím menší je propustnost pro vodní páru. Pro parozábrany jsou typické hodnoty Sd vyšší než 100 metrů, což znamená velmi vysokou odolnost vůči průniku vodní páry, zatímco difuzně otevřené fólie mají hodnoty Sd nižší než 0,5 metru, což jim umožňuje účinně odvádět vlhkost z konstrukce.
Další kriticky důležitou vlastností je mechanická pevnost fólie, která se posuzuje podle její odolnosti vůči protržení, proražení a dalším mechanickým namáháním, jimž může být materiál vystaven během instalace nebo v průběhu životnosti budovy. Kvalitní izolační fólie musí být dostatečně odolná, aby vydržela běžné manipulační zatížení při montáži, ale zároveň musí být natolik pružná, aby se dokázala přizpůsobit drobným pohybům a deformacím konstrukce, ke kterým běžně dochází vlivem teplotních změn nebo sedání budovy.
Odolnost vůči UV záření je dalším parametrem, který nelze podceňovat, zejména pokud má být fólie po určitou dobu vystavena přímému slunečnímu světlu před dokončením kompletního fasádního systému. Některé levnější fólie mohou začít degradovat již po několika týdnech vystavení slunečnímu záření, zatímco kvalitní materiály vydrží bez poškození i několik měsíců, což poskytuje větší flexibilitu při plánování stavebních prací.
Pro dřevostavby a lehké obvodové pláště jsou požadavky na izolační fólii výrazně odlišné od těch, které se uplatňují u klasických zděných konstrukcí. V případě dřevěných konstrukcí je naprosto klíčové zajistit dokonalou ochranu dřevěných prvků před vlhkostí, protože dlouhodobé působení vlhkosti může vést k hnilobě a degradaci nosných prvků. Proto se u dřevostaveb obvykle používají systémy s velmi kvalitní parozábranou na vnitřní straně a vysoce paropropustnou membránou na vnější straně izolace, což vytváří optimální podmínky pro odvod případné vlhkosti směrem ven.
U větraných fasád, které představují jeden z nejmodernějších a nejefektivnějších způsobů opláštění budov, musí izolační fólie plnit především funkci větrotěsné vrstvy, která chrání tepelnou izolaci před prouděním vzduchu ve větrané mezeře, ale zároveň musí umožňovat průchod vodní páry z konstrukce ven. Pro tento účel se nejlépe hodí vysoce difuzní membrány s výbornými mechanickými vlastnostmi, které dokážou odolat podtlaku vznikajícímu ve větrané mezeře při silném větru.
Kontaktní zateplovací systémy, známé také pod zkratkou ETICS, vyžadují zcela odlišný přístup, protože v tomto případě je izolační materiál připevněn přímo na vnější povrch stěny a celý systém je zakryt tenkovrstvou omítkou. V těchto případech se často nepoužívá klasická izolační fólie v běžném smyslu, ale spíše speciální penetrační a adhezní můstky, které zajišťují správnou funkci celého systému.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.