Když člověk vybírá sprchový žlab, většinou řeší délku, sklon a průtok, ale šířka samotná se přitom tváří jako maličkost, která „nějak bude“. Přitom právě šířka rozhoduje o tom, jak pohodlně se bude žlab čistit, jak rychle pobere vodu a jak bude vypadat uprostřed dlažby. Obecně platí, že pro běžné sprchy se volí viditelná šířka mřížky kolem 60–80 mm, zatímco extra úzké „štěrbinové“ a designové varianty mívají 20–40 mm a robustní vysokopropustné kanálky 90–120 mm. To všechno je ale třeba zasadit do vašich konkrétních podmínek – velikosti koutu, typu hlavice, průtoku směšovače a způsobu užívání.
Šířka žlabu přímo souvisí s hydraulickou kapacitou a údržbou, takže začneme od praxe: jakmile máte hlavovou sprchu 20–30 l/min, potřebujete, aby mřížka a sifon dovedly vodu nechat zmizet bez stoupající hladiny. Úzké štěrbinové žlaby s 20–30 mm otvorem vypadají fantasticky, ale počítají s perfektním spádem a čistotou mřížky, jinak se rychle „zadýchají“. Standardní komfortní volba je 60–70 mm, protože dává slušnou rezervu průtoku a pohodlně se pod ní ukryje vyjímatelný lapač vlasů. U rodin, kde se sprchuje víc lidí za sebou a používají kondicionéry, je širší otvor znát na menší náchylnosti k zanášení. Když navíc dlažba obsahuje velké formáty nebo výraznou strukturou, širší mřížka lépe „sedne“ a neruší celkový rytmus spár. Pokud plánujete stropní dešťovou sprchu, případně masážní sprchový panel, držte se minimálně viditelné šířky 60–70 mm, protože kombinace vyššího průtoku a reálných nečistot si vyžádá rezervu. A naopak, jestli stavíte minimalistickou koupelnu pro jednoho uživatele s klasickou ruční sprchou kolem 9–12 l/min, můžete si dovolit i užší estetické řešení, pokud dodržíte spád a budete svědomitě čistit.
Důležitým kritériem je, jak budete žlab čistit – tady šířka rozhoduje o tom, jestli prst, kartáček i hadřík projdou bez akrobacie. U štěrbin 20–30 mm je čištění reálné, ale jemné mřížky a úzké profily trestají každé zmeškané vytažení vlasového košíčku. U šířek 60–80 mm bývá mřížka plnoplošná, odnímatelná, pod ní košíček i přístup k sifonu, takže údržba se smrskne na minutu a dvě. V seniorských domácnostech nebo bezbariérových sprchách je širší mřížka navíc bezpečnější – menší riziko zakopnutí a lepší vizuální čitelnost hrany. Širší žlab také lépe toleruje drobné nepřesnosti v pokládce dlažby, protože hrana mřížky překryje „mikrovlnky“ ve spádu. U přírodních kamenů a reliéfních dlaždic širší otvor pomůže, aby voda neulpívala v textuře a neutíkala pomaleji. Jakmile vás údržba nemá bavit, volte šířky 60–80 mm, kde se nejlépe kombinuje průtok, dostupnost košíčku a snadné vytření. U štěrbinových žlabů si naopak vyžádejte servisní schéma a ověřte si, že výklopný háček a přístup k sifonu není jen „papírový“.
Estetika je další kapitola: úzká štěrbina působí jako čistá linka, která mizí v podlaze a nechá mluvit dlažbu, zatímco širší mřížka se stává záměrnou součástí kompozice. U velkoformátů 60×60 cm a více dává smysl širší tělo, protože opticky vyvažuje velké plochy a dovoluje symetrické řešení spádových rovin. Naopak u malých mozaik se úzká linka krásně ztratí a nepere se s drobným rastrem. Pozor ale na výšku boty/mřížky: některé extra štíhlé profily požadují precizní napojení, jinak hrana „cukne“ a oko to pozná. Zvojte si i povrch – kartáčovaná nerez leccos odpustí, leštěná zvýrazní každou kapku, černý elox potřebuje jemné čističe. Když kombinujete výrazné kovy (mosaz, černá) s dekorem dřeva nebo kamene, širší mřížka se stane efektním akcentem a kompozici podrží, místo aby jí konkurovala. U minimalistických, světlých koupelen zase vede jemná štěrbina, která nechá celý kout působit vzdušně.
Technické okolnosti: šířka „nahoře“ musí vycházet z těla žlabu „dole“, tedy z konstrukční šířky korýtka a zvoleného sifonu. Výrobci často uvádějí tělo 70–90 mm a viditelnou mřížku 60–80 mm; u super úzkých linek je tělo užší, ale sifon bývá výkonný jen do určitého průtoku. Dívejte se vždy na kombinaci šířky, průtoku sifonu (např. 30–60 l/min) a doporučeného spádu 2–2,5 %, protože právě souhra těchto tří věcí rozhodne, jestli sprcha nebude „stát“. Pokud plánujete dvoustranný spád ke žlabu u stěny, širší tělo vám ulehčí napojení dlaždic bez mikroklínků. V dřevostavbách a rekonstrukcích se hlídá výška skladby – širší žlab mívá i robustnější lem, takže prověřte, že se vlezete do mazaniny a hydroizolací. U podlahového topení dávejte pozor na dilatace: širší tělo znamená důslednější utěsnění manžety a poctivou přípravu vaničky spádu.
Specifické scénáře: pokud máte walk-in a dešťovou hlavici v ose žlabu, šířka 70–90 mm s odpovídajícím průtokem dá klid i při delší sprše. U bytů s nízkým tlakem a ruční sprchou kolem 9 l/min klidně postačí 40–60 mm, přičemž benefit je subtilnější vzhled. V domácnostech se psy nebo dlouhovlasými členy rodiny je širší koš pod mřížkou dar z nebes, protože pojme „sezónní“ nálož chlupů a vlasů. V bezbariérových koutech s rovným nájezdem šířka 70–80 mm lépe „chytá“ vodu, která od pneumatik vozíku nebo sprchové stoličky stéká jinak než z bosé nohy. V malých panelákových koupelnách, kde se každý centimetr počítá, může úzká štěrbina opticky odlehčit a přitom plnit funkci, když dobře nastavíte spád a zvolíte vhodný sifon. Jestli plánujete pára-sprchu či intenzivní wellness režim, berte širší mřížku a vyšší průtok, protože kondenzát a souběh trysek umí překvapit i jinak „dostatečné“ řešení. A u rekonstrukcí s limitovanou výškou skladby často rozhodne právě model s kompaktním tělem, i kdyby měl o pár milimetrů užší mřížku.
Jak vybírat krok za krokem: nejdřív si napište reálné průtoky vašich sprch (výrobce je uvádí, případně je změřte kyblíkem a stopkami), pak přidejte 20–30% rezervu. Zkontrolujte, kde žlab bude – u stěny, uprostřed, v rohu – a podle toho zvažte, jak se vám bude kolem pokládat dlažba a kde chcete „vidět“ linku. Porovnejte šířku mřížky s formátem dlaždic, aby vám vycházely řezy a spáry; někdy o výsledku rozhodne jeden centimetr. Ptejte se na typ sifonu a přístup k lapači vlasů – nechcete nic, co se čistí jednou za půl roku kleštěmi. Myslete na uživatele: děti, senioři, domácí mazlíčci, dlouhé vlasy, kosmetika – to všechno hraje ve prospěch širší mřížky. Praktické zlaté pravidlo: pro běžnou domácnost cílte na viditelnou šířku 60–80 mm, pro designové štěrbiny si nechte úzký profil 20–40 mm jen tam, kde jste ochotni ctít disciplínu údržby a máte nízké průtoky. A pokud chcete opravdu „bezstarostnou“ sprchu s velkou hlavicí, klidně jděte k 80–100 mm a odpovídajícímu sifonu.
Závěrem si položte otázku, co od žlabu chcete „vidět“ a co od něj očekáváte „neviditelného“. Estetika umí svádět k úzkým linkám, ale každodenní provoz oceňuje snadno přístupný prostor pod mřížkou. Když váháte mezi dvěma šířkami, vyhraje obvykle ta o krok širší – toleruje horší den údržby i vyšší průtok. Pamatujte, že šířka mřížky je jen vršek ledovce; skutečná práce se odehrává v těle žlabu a sifonu. Přemýšlejte o budoucnosti: rekonstrukce, nový sprchový panel, změna zvyklostí – rezerva se neztratí. Dobře zvolená šířka žlabu je drobné rozhodnutí, které dělá velký rozdíl v tom, jestli sprcha zůstane příjemným rituálem, nebo denním malým bojem s vodou a nečistotami. Ať už vsadíte na štěrbinu nebo plnou mřížku, když šířku sladíte s průtokem, spádem a dlažbou, budete mít klid na roky.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.