Co dělat, když protéká sprcha?

Když sprcha protéká, někdy to vypadá jako maličkost, která počká, ale voda si mezitím trpělivě hledá cestu do spár, pod vaničku nebo za obklad a škody se sčítají mnohem rychleji, než by člověk čekal. První krok je proto vždycky zastavit paniku a pozorovat: všímat si, odkud přesně voda přichází, kdy se objevuje a jak se chová po zastavení vody. Třetí klíč je jednoduchý a platí univerzálně: nejdřív zjistit příčinu, teprve potom šahat po nářadí a tmelu. Až pak má smysl rozhodnout, zda jde o problém, který zvládnete sami s klíčem, hadrem a odstraňovačem vodního kamene, nebo jestli je lepší zavolat instalatéra, protože zanedbaná dvě kapnutí za minutu dovedou za rok projíst díru i do rozpočtu.

• Velký výběr sprchových hlavic na Heuréce

Nejčastější chybou je špatná diagnostika, kdy viníme křivě osazenou zástěnu, a přitom voda padá ze spáry u sprchové baterie, nebo naopak hledáme závadu v kartuši, ale stéká kondenzát po studeném potrubí a tváří se jako únik, protože vše zvlhne i když neteče sprcha vůbec. Začněte úplně prostě: zavřete přívod vody, vysušte vše do sucha a pak postupně vylučujte – zkuste krátký test jen se sprchou mimo tělo, sledujte kapky u hlavice, spoje hadice, přechody závitů a podomítkové růžice, poté stejný pokus s proudem mířeným na sklo a těsnění dveří, a nakonec přímo na odtok a okolní spáry, abyste odlišili povrchový odtok od prosaku. Sledujte rytmus: odkapává to i po uzavření baterie, nebo jen během sprchování, a zvětšuje se to s teplotou horké vody, která rozpíná materiály, případně jen při vyšším tlaku? Příznaky si klidně vyfoťte a napište si, co se měnilo, protože tady vyhrává trpělivost nad sílou – přeskakování kroků vede k chybným opravám. Pokud nevíte, zda jde o prosak pod obkladem, otřete spáry a těsnění suchým papírem a sledujte, kde zvlhne jako první, případně si pomozte potravinářským barvivem do vody a průběh snáze uvidíte. Metoda „jedna změna v čase“ je nejlepší přítel, protože přesně ukáže, co vyvolá únik. Teprve až jasně poznáte, odkud to jde, si vyberte správný zásah, jinak budete jen honit kapky po stěnách.

• Jak vysoko dát sprchovou hlavici?

Když po zavření kohoutku stále odkapává hlavice, bývá viníkem opotřebená kartuše nebo šoupátko v baterii, nepatrné nečistoty v sedlech, případně zpětný ventil u termostatické baterie, který nedrží tlak, a voda si proto hledá cestu přes hlavici ven. Postup je čistý a systematický: zavřít přívody, sejmout ovládací krytky, vyšroubovat páku a vyjmout kartuši, zkontrolovat těsnicí O-kroužky a sedla, očistit vodní kámen v roztoku octa nebo kyseliny citronové a složit zpět, přičemž závity a plochy lehce potřít sanitárním mazivem. Kape-li voda přímo ze spoje hadice a hlavice, jde často jen o ztvrdlé těsnění, které stojí pár korun, případně o vlasovou prasklinu v hadici – vyměňte těsnění za nové s vloženým sítkem, dotáhněte „tak akorát“ bez brutální síly a zkoušku proveďte pod tlakem i při horké vodě. Termostatické baterie mívají jemná sítka na vstupech; jejich zanesení způsobí tlakové rozdíly a následné samovolné dokapávání, takže je vypláchněte, ale nepoškoďte jehličkou. Pokud ani po vyčištění odkapávání nepřestane, je čas na novou kartuši s odpovídajícím průměrem a typem, a když máte starší typ baterie, vyplatí se rovnou kompletní výměna, protože nová přinese úspornější průtok i lepší regulaci teploty. Nezapomeňte, že tvrdá voda ve sprše umí udělat z čerstvé kartuše „pískoviště“ během pár měsíců, takže je fér zvážit i instalaci filtru nebo změkčovače na přívodu, pokud máte dlouhodobě problémy. Kapající hlavice po zavření kohoutku znamená prakticky vždy problém v baterii nebo těsněních, ne v samotné hlavici.

Jinou kapitolou jsou úniky mimo potrubní cestu – kolem skel, dveří, prahů a silikonových spár, kde hraje roli gravitace i geometrie. Voda netěsní tam, kde jí necháme cestu, a nejčastější cestou je ztvrdlé nebo zkrácené těsnění dveří a unavený silikon. Zkontrolujte svislá magnetická těsnění, spodní „límeček“ dveří i odkapovou hranu prahu: když jsou těsnění zkrabacená, nedosedají a proud vody při sprchování pod tlakem jednoduše přeteče na podlahu, zejména když proud míří přímo na hranu. Starý silikon, který ztratil přilnavost, poznáte podle matných map a tmavnoucích okrajů – nenechte se svést rychlou „přetmelenou“ kosmetikou, starý silikon je nutné kompletně vyříznout, plochy odmastit (isopropyl, technický líh), nechat vyschnout a až pak nanést sanitární silikon s přísadami proti plísni, táhnout plynulým tahem a uhladit mýdlovou vodou. Rámové profily zástěny dotáhněte jen po kolmé kontrole, protože přetažené šrouby vyosí rám a vytvoří mikromezeru, do níž voda zatéká po skle kapilárně; pomáhá tenká transparentní těsnicí páska na vnitřní hranu, ale nenahrazuje správné seřízení. Pokud máte walk-in bez prahu, počítejte s tím, že směr proudu a sklon podlahy musí spolupracovat, jinak prostě přestříkáváte přes imaginární hranici – pomůže odklonit hlavici, přidat odkapovou lištu nebo prodloužit pevné sklo. Vždy po zásahu proveďte „mokrou zkoušku“ s foto-dokumentací, ať vidíte, zda se chování změnilo, a neděláte dvě různé opravy na jednom místě, které se pak budou prát.

Když voda mizí „beze stop“, často se ve skutečnosti vrací přes podlahu a odtok: problém je v zápachové uzávěrce, košíčku sifonu, netěsném napojení na odtokové potrubí nebo v samotném žlabu, kde montáž nedodržela výšku a sklon. Otevřete sifon nebo košíček, vyčistěte jej, zkontrolujte těsnicí kroužky, zda nejsou skřípnuté či ztvrdlé, a usazení v misce – těsnění má dosednout rovnoměrně, jinak voda obtéká kolem a prosakuje pod kryt. U žlabu otestujte sklon podlahy: pokud voda stojí, bude si hledat spáru, kterou proteče do podloží, a časem se objeví vlhké mapy na stropě pod koupelnou – to už je varovný prst, že je možná porušená hydroizolace.

Při podezření na špatné napojení žlabu je poctivá oprava bohužel stavební zásah: nadělat to „zvenčí“ transparentním silikonem nepomůže, protože voda si prorazí cestu jinudy; dočasně lze aspoň snížit průtok, používat stěrku na stažení vody a chránit spoje, ale berte to jako krátký most k opravě. Pokud jde „jen“ o netěsnou manžetu kolem žlabu, pomůže přetěsnění pružnou hydroizolační stěrkou a nová manžeta, ale bez odkrytí hrany se k tomu nedostanete. U vaniček z litého mramoru či akrylátu zkontrolujte, zda jsou správně podložené – když se vanička při došlapu prohne, silikon u stěny se časem utrhne a vznikne mikrorýha. Klíčová věta tohoto odstavce: odtok, sklon a hydroizolace tvoří triádu, která rozhoduje, zda voda odteče, nebo se vydá na průzkum bytu. Jakmile máte podezření na hydroizolaci, foťte, pozvěte odborníka a trvejte na tlakovém testu nebo sondě.

Poslední kus skládačky je prevence a nastavení návyků, protože většina úniků nezačne velkým lomozem, ale nenápadným opotřebením, kterému jde jít naproti drobnými rituály po sprše. Po každém sprchování stáhněte sklo stěrkou, krátce vyvětrejte nebo spusťte ventilátor a nenechávejte vlhkost dělat chemii za vás. Jednou měsíčně věnujte sprše „servisní čtvrthodinku“: očistěte perlátory a sítka, zkontrolujte dotažení převlečných matic a stav těsnění, umažte O-kroužky sanitárním silikonovým mazivem, a pokud žijete v tvrdé vodě, dopřejte si šetrný odvápňovací kúru pro hlavici i kartuši. Tlak v systému držte v rozumném rozsahu – pokud máte vodní rázy, pomůže tlumič rázů nebo redukční ventil, jinak se záruční životnost armatur smrští o roky; u termostatů navíc udržujte stabilní teplotu ohřevu, ať netrpí voskové prvky. Silikon nehlídejte jen očima; prstem poznáte, zda je stále pružný, a jakmile ztratí elasticitu, naplánujte přetěsnění, protože prevence je rychlejší než sanace plísně. U walk-in sprch zvažte odkapovou lištu a jemnou korekci směru hlavice, u rámových koutů pravidelně vyměňujte spodní lišty dveří, protože jsou spotřebák jako stěrače u auta. A pokud přece jen dojde k průšvihu, udělejte hned tři věci: zavřít přívod, nafotit stav a lokalizaci, vysušit a dočasně vyřadit sprchu z provozu – ty fotky se budou hodit jak při komunikaci s řemeslníkem, tak u pojišťovny, a rychlé vysušení často zachrání spodek podlahy i sousedské vztahy.