Co dělat když nedrží hmoždinka?

Občas se při domácích úpravách nebo rekonstrukcích setkáme s jednoduchým, ale velmi frustrujícím problémem: hmoždinka, která má pevně držet v zdi, se začne protáčet, vypadávat nebo prostě nesplní svou funkci. Každý, kdo někdy chtěl pověsit poličku, obraz nebo koupelnovou skříňku, se s tímto problémem pravděpodobně už setkal. V takové chvíli je důležité zachovat klid a místo zbrklých pokusů o opravu nejdříve zjistit, co se vlastně stalo. Bez zbytečných emocí a unáhlených zásahů lze totiž problém s hmoždinkou vyřešit a ušetřit si spoustu času i nervů. Existuje několik metod, které vám mohou pomoci hmoždinku zachránit nebo najít jiné řešení, než sáhnete po zednické lžíci.

• Velký výběr natloukacích hmoždinek na Heuréce

Když se hmoždinka protáčí nebo vypadává, nejčastější příčinou bývá špatný podklad – typicky jde o příliš měkkou nebo rozpadlou omítku, případně sádrokarton, do kterého byla použita nevhodná hmoždinka. Často se také stává, že díra pro hmoždinku je vyvrtaná moc velká nebo naopak příliš malá, což znemožňuje správné „zakousnutí“ plastového tělíska. Pokud jste například použili běžnou hmoždinku do zdi, která je tvořená dutými cihlami nebo sádrokartonem, je téměř jisté, že výsledek nebude dobrý. V těchto případech totiž potřebujete speciální typy hmoždinek, které se v dutině roztáhnou nebo mají rozšířené „nožičky“, které lépe drží. Důležité je také pamatovat na to, že do příliš křehkého podkladu nikdy nevrtáme bez rozmyslu, protože se snadno může stát, že se celá stěna v místě vrtání rozpadne. Naopak v příliš tvrdé zdi, jako je například beton, je třeba použít nejen správnou hmoždinku, ale také odpovídající vrták, aby se díra neprodřela a nebyla zbytečně široká. Správný výběr hmoždinky a vhodného vrtáku je tedy základem úspěchu.

• Co je natloukací hmoždinka?

Druhý nejčastější problém nastává ve chvíli, kdy jsme sice zvolili správnou velikost hmoždinky i vrtáku, ale stěna už je z předchozích pokusů poničená, drolí se nebo dokonce dochází k uvolňování větších kusů omítky. V tomto případě je potřeba nejprve podklad zpevnit. To lze provést například tím, že díru pro hmoždinku „vyspravíte“ – například pomocí dvousložkového epoxidu, sádry nebo speciálních opravárenských hmot určených pro opravy zdiva. Stačí vytlačit dostatečné množství směsi do poškozeného otvoru, nechat ji dobře zatvrdnout a teprve poté opět vyvrtat nový otvor pro hmoždinku. Pokud je poškození příliš rozsáhlé, doporučuje se použít větší hmoždinku nebo tzv. chemickou kotvu, která dokáže unést i větší zátěž. Vždy je potřeba počítat s tím, že čím lépe připravíte podklad, tím déle bude hmoždinka držet a tím větší zátěž zvládne. Oprava by neměla být jen kosmetická, ale opravdu kvalitní, aby se situace znovu neopakovala. Práce si sice vyžádá více času, ale zaručí mnohem lepší a trvalejší výsledek.

Existují také případy, kdy je hmoždinka v pořádku, ale šroub, který do ní zašroubujete, už v ní vůbec nedrží a celé uchycení se viklá. Tento problém se často objevuje při opakovaném používání stejného otvoru nebo při použití nevhodného rozměru šroubu – pokud je šroub příliš tenký nebo má nevhodný závit, hmoždinku nenapne, a ta tak nedrží ve zdi dostatečně pevně. Řešení je několik: buď vyměnit šroub za silnější, nebo – v případě, že je otvor v hmoždince už příliš roztažený – zkusit použít větší hmoždinku a šroub. Někteří domácí kutilové také doporučují do vymačkané hmoždinky natlačit párátka, zápalky, kousky dřevěné špejle nebo dokonce malé množství lepidla, což může pomoci v nouzové situaci. Je ale potřeba vědět, že tato řešení jsou většinou pouze dočasná a při větším zatížení nemusí být bezpečná. Pokud má šroub unést větší hmotnost, například při upevnění police či kuchyňské skříňky, vždy se vyplatí provést poctivou opravu a nepodceňovat riziko uvolnění.

Někdy se může stát, že už si s poškozeným otvorem v omítce nebo zdi nevíte rady, hmoždinka stále nedrží a všechny předchozí pokusy selhaly. V takovém případě je nejlepším řešením přesunout uchycení na jiné místo. Zejména u těžších věcí je lepší najít v blízkosti pevnější část zdi, například blíž k rohu, nebo použít kotevní šroub přímo do nosné konstrukce, například do trámu. Pokud není možné umístit úchyt jinam, je možné provést větší opravu celé poškozené části zdi, například ji vysekat a vyplnit betonem nebo rychletvrdnoucí maltou. V tomto případě se nebojte poradit se s odborníkem, který vám může doporučit nejsprávnější postup a případně práce i provést. Některé problémy se starým nebo velmi nekvalitním zdivem totiž už opravdu vyžadují zkušenější zásah, jinak riskujete, že vám policie, skříňky nebo těžké obrazy spadnou a napáchají škody.

Častým dotazem je také, zda je možné použít „chemickou kotvu“ místo klasické hmoždinky, pokud už hmoždinka prostě v díře nedrží. Chemická kotva funguje na principu speciální pryskyřice, která se vstříkne do vyvrtaného otvoru, následně se do ní zasune závitová tyč nebo speciální šroub, a po vytvrdnutí je spoj extrémně pevný. Je to výborné řešení především do dutých nebo silně poškozených zdí, kde už klasické plastové hmoždinky nemají šanci. Chemická kotva je vhodná pro těžké konstrukce, police nebo závěsné skříňky a je třeba počítat s tím, že správné použití vyžaduje pečlivé očištění otvoru od prachu a nečistot, jinak bude pevnost spoje výrazně nižší. Před aplikací je dobré přečíst si návod, protože některé pryskyřice tuhnou velmi rychle a není čas na dlouhé rozmýšlení. Cena chemické kotvy je vyšší než u běžné hmoždinky, ale z hlediska bezpečnosti a pevnosti se investice rozhodně vyplatí.

Na závěr je třeba připomenout, že při práci s hmoždinkami je zásadní prevence. Před každým vrtáním si dobře rozmyslete, kde a proč bude hmoždinka umístěna, a především zvažte, jakou váhu bude muset nést. Pokud je to možné, prověřte složení zdi, použijte správný typ hmoždinky (do betonu, do sádrokartonu, do dutých cihel atd.) a vždy používejte kvalitní nářadí. Pokud si nejste jistí, raději se poraďte se zkušenějším kutilům nebo odborníkem, než začnete vrtat, protože špatně zvolený postup může vést nejen k poškození stěny, ale i ke zranění. Upevnění poličky, obrazu nebo kuchyňské skříňky se může zdát jako banalita, ale právě malé detaily často rozhodují o dlouhodobé spokojenosti a bezpečí. Proto věnujte přípravě i samotné montáži maximální pozornost a nespěchejte, výsledek se vám odvděčí dlouhou životností a pevností.