Pouštění krve pomocí pijavice je zmiňované lékaři už ve starém Římě a ve východní medicíně. O masovosti používání a tedy o účinnosti hirudoterapie svědčí skutečnost, že v 30. letech 18. století bylo jen v Rusku prodáno 30 miliónů pijavic ročně. Léčebná užitečnost pijavic byla tak vysoká, že na přelomu 18. a 19. století vyváželo Rusko do západní Evropy a především do Francie 80 až 100 milionů kusů ročně. Později bylo léčení pijavicí vytlačeno metodou pouštění krve žilou. Používání pijavic při léčení se udrželo pouze u léčitelů, mnichů a tedy i v lidovém léčitelství. V průběhu druhé poloviny 19. století a začátkem 20. století se vztah k hirudoterapii velmi pomalu měnil, protože si lékaři všimli, že při některých chorobách léčení působí na celý organismus a to bez vedlejších účinků. O užitečnosti pijavic svědčí i zákony v některých zemích, které je již staletí zákonem chrání.
Tyto pijavice se dají snadno rozlišit od jiných, na zádech mají žluto-oranžové nebo zelené proužky. Ostatní druhy pijavic jsou absolutně nevhodné pro medicínské účely. Pijavice lékařská - Hirudo medicinalis, je na červené listině a v přírodě se již téměř nevyskytuje. Dnes se pijavice množí v zajetí v institucích, jako Bristol Zoo Gardens. Pijavice našly novou slávu v mikrochirurgii, kde lékaři vyžadují preciznost pijavic, odstranit ucpané cévy, sraženou krev ze zraněných míst. Plastičtí chirurgové jsou zvláště vděční pro přínos, který dělají pijavice při těžkých transplantacích a rekonstrukční chirurgii.
i při kožních chorobách, jakými např. jsou ekzémy, opary, rezavé skvrny a další postižení. Mnozí lékaři léčící pijavicemi zdůrazňují jejich příznivé účinky. Obnovuje se normální teplota, klesá krevní tlak, ustane krvácení z nosu a krku, zlepšuje se látková výměna, odtoky se vytrácejí a tromby se vstřebávají. Ve stejnou dobu může být řečeno, že terapie pijavicemi může být příčinou zlepšení útlumu bolesti. Pozitivní efekt může být rozhodující při revmatismu, artróze, zraněních, bolestech svalů, nebo při natržení svalů. Výsledek překvapil i odborníky. Ukázalo se totiž, že léčba pijavicí je velmi účinná. Všichni pacienti pocítili zmírnění bolesti, k největší úlevě docházelo po 24. hodinách po přiložení pijavice. Účinek pijavic navíc - na rozdíl od analgetik, přetrvával i po 4 následující týdny. Takový efekt se dosahuje díky bioaktivním látkám, které pijavicí vstřikuje do těla.
Antikolagulační, antitrombotické, trombolytika, antiischemické, imunostimulační, antibakteriální, protizánětlivé, analgetické a antisklerotické. Biologicky aktivní složky z pijavic - slinné žlázy jsou použity i pro kosmetické účely.
Pijavice jsou hermafroditi, skládají se z obou, tedy z mužského a ženského pohlavního orgánu, přičemž se vzájemně oplodňují. Do zámotku ukládají 10-30 oplodněných vajíček. Během jejich kladení vyloučí 4-5 zámotků, které zůstávají v zemi blízko vody. Po měsíci se z vajíček vylíhnou malé pijavice, které v přírodních podmínkách až za 3 roky dosáhnou 2 gramy. Teprve pak se dají použít k lékařským účelům. Samozřejmě je to závislé na stravovacích podmínkách a na teplotě vody. Za teplých dnů jsou pijavice daleko pohyblivější, než za chladných. V létě, když jezera vysychají se zavrtávají do bahna. Přezimují v pobřežní půdě. Na jaře, když se studny a jezera plní vodou začnou být živější a hledají potravu. Anatomie pijavice lékařské může vypadat jednoduše, ale více částí je možné nalézt mimo makrohladiny. Tělo pijavice je v břišní části ploché. V přední části je ústní přísavka a na zadním konci se nachází zadní přísavka. Povrch těla je pokryt drobnými kolečky. Kůže obsahuje mnoho žláz, vylučující hlen. Základní barvou pijavice je olivově zelenou. Různé poddruhy mají odlišné odstíny. Některé jsou světlezelené, u jiných převládá šedá barva. Na boku podél se táhnou žluto-oranžové (rezavé) pruhy. Představují důležitý rozlišovací znak. Břicho hraje různobarevnými odstíny. Existují pijavice s šedo zeleným bříškem a s dvěma černými pruhy po okrajích, jiné na něm mají černé skvrny. Někdy jich je tolik, že šedo zelenou barvu potlačují. Lékařské pijavice se živí krví ryb a zvířat. V ústech mají tři čelisti vyzbrojené drobnými zuby. Jimi rozkoušou kůži a následně sají krev. Kolem hltanu a dásně mají slinné žlázy sestávající z malých bělavých jednobuněčných tělísek. Když se pijavice přisává, zavrtá se do těla jako šroub, současně se s čelistmi otevírají průchody slinných žláz. Jejich sliny obsahují léčivý hirudin, který má vynikající schopnost bránit srážení krve v organismu i mimo něj. Během sání se krev z hltanu dostává do objemné dutiny, tato má tu funkci, že slouží jako rezervoár. Z této dutiny krev v malých dávkách putuje do střední části střeva, kde se zpracovává. Zadní část má vylučovací otvor. Naráz pijavice lékařská dokáže vysát obrovské množství krve. Proto se její tělo několikanásobně zvětší. Najedená může bez stravy vydržet 1,5 - 2 roky. Dýchá kůží. Nervový systém pijavice lékařské se skládá z nadhltanového uzlu, hltanového nervového prstence a břišního nervového řetězce. V přední části těla je 5 párů velmi drobných očí (viditelné jsou při zvětšení).
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.