Rekreační běh - technika správného běhu

Rekreační běh je charakteristický hodinovou rychlostí 10 -12 km/hoda hodí se zejména pro mladší dobře trénovaných jedinců. Široká popularita běhu (rekreační) a hledání vhodných metodik vyvolaly nové charakteristiky běhu. Například rozlišuje se běh se zdravotním zaměřením, který se uskutečňuje bez velkého úsilí (rychlostí jeden kilometr za 6-10 minut). U úplných začátečníků nemá rychlost překročit 1 km / 9-10 min., u lépe trénovaných 1 km za 6-8 minut. Rychlost běhu 1 km za 5 minut tj. hodinovou rychlostí 12 km/hod je přípustný jen omezenému počtu trénovanějších a mladých jedinců a nemůže se doporučit širšímu okruhu přívrženců běhu se zdravotním zaměřením.

Běh se sportovně - zdravotním zaměřením nemá přesně ohraničený čas na jeden kilometr

Závisí na trénovanosti osoby a může se přiblížit, ale jen v ojedinělých případech, sportovcům soutěžícím ve výkonnostním sportu. Podívejme se nyní na běh spíše z technické stránky. K ekonomičnosti běhu patří i zvládnutí racionální techniky.

Běh je cyklický pohyb

Základním cyklem je běžecký krok, skládající se z opěrné a letové fáze. Každá opěrná fáze se skládá z dokroku a odrazu. Aktivní hnací silou je odraz a dokrok je fází pasivní. V dokrokovej fázi se běžec musí snažit co nejvíce omezit působení brzdicích sil, v odrazové co nejvíce využít hnací síly: odrazovou sílu nohy, setrvačnost pohybu, švih nereflexní nohy, švih paží.

Rychlost běhu je dána součinem délky a frekvence kroku

Vyšší rychlost dosáhne běžec prodloužením kroku nebo zrychlením frekvence kroku. Pro rekreačního běžce je charakterističtější spíše frekvenční krok, který je pro něj úspornější. Hledisko úspornosti má při déletrvajícím běhu prvotní význam. Nejekonomičtější běh je takový, při kterém se dráha těžiště přibližuje co nejvíce k přímce. Tak to bývá při úsporném vytrvalostním běhu s krátkým krokem a krátkou letovou fází. Úplná přímočarost pohybu těžiště těla se však při běhu dosáhnout nedá. Vždy bude mít těžiště těla nejnižší polohu v tzv. momentě vertikál, tj. v okamžiku, kdy se nachází nad oporovým chodidlem. Nejvyšší polohu má těžiště na vrcholu letové fáze. Čím více bude běžec prodlužovat krok ( a tím vlastně více skákat ), tím budou vertikálně výkyvy těžiště větší a běh méně ekonomický. Trup při běhu je vzpřímený, má jen několik stupňový náklon dopředu, hrudník nevypínáme. Hlava je v přirozené poloze , pohled směřuje několik desítek metrů dopředu. Pokud nechceme vidět před sebe, sklopíme oči, ne hlavu. Krční svalstvo musí být uvolněné. Pozor, abyste neměli hlavu v záklonu nebo ukloněnou na jednu stranu.

Ramena musí být uvolněná

Mnozí běžci neumí uvolnit ramenní pletenec a mají proto v této části zvýšené a trvalé svalové napětí. Usilujte při běhu vždy co nejvíce relaxovat. Pomáhá úsměv, svěšení čelisti a uvolnění prstů rukou. Pohyb paží probíhá v boční rovině, přičemž jsou mírně zešikmené ve směru běhu. Rovina levé a pravé paže se nesmí křížit bezprostředně před tělem. Paže jsou ohnuté v loktech, úhel ohybu paží je spíše ostřejší.

Ruce se nesvírají v pěsti

Pozor na výkyvy trupu do stran, protože jsou častou příčinou nesprávného pohybu paží. Neběhejte prohnutí v kříži. Spíše se snažte běhat tak, jako byste si chtěli " sednout " na vlastní pánev. Uchráníte se tak před bolestmi v zádech. Možná však, že budete muset k tomu nejprve posílit břišní svalstvo. Švihový pohyb nohou posuzujeme z běžeckého pohledu (tedy spoluběžící jeden druhého ).