Psychologie zdravého hubnutí

Datum článku: 18. 11. 2013

I když se zdá směšné spojení slov psychologie a hubnutí, ale je to tak. Vše začíná v hlavě, náš mozek je obdivuhodný, ale někdy i dost tvrdohlavý. Když ho neposloucháme a dlouhodobě se přecpáváme nezdravými jídly, nemůžeme od něj čekat, že bude fungovat správně. Pokud se rozhodnete najednou hladovět, vyděsíte ho a on začne ostošest ukládat tuky ve vašem těle, abyste proboha nezahynuli hladem. A hladovět do konce života, to nedokáže dobrovolně nikdo. Proto na to musíte jít opatrně a hlavně s rozumem.

Psychologie zdravého hubnutí

Dříve, než se do toho pustíte, si musíte uvědomit, co vlastně chcete

Sebemotivace je důležitá. A nemusí to být nějaké ušlechtilé cíle, jako například že chcete být zdraví a dožít se vysokého věku. Stačí úplné drobnosti, chci se vejít do těchto kalhot, chci si koupit nové šaty a nechci opět větší velikost a podobně. Z těchto drobností a malých cílů se vytvoří krůčky k vyšším. Když zjistíte, že to dokážete, po dosažení první mety dostanete chuť jít na druhou. A najednou zjistíte, že jste si pěkně zdravý způsob osvojili, a tehdy se můžete rozhodnout, jestli to tak bude navždy, nebo zda si trochu povolíte uzdu. Ale pokud si ji povolíte, můžete se rychle vrátit zpět na start.

Motivace samozřejmě nestačí

Asi nejdůležitější je naše vůle. Kolikrát jste již slyšeli lidi, kteří střídavě hubnou a přibírají, že mají slabou vůli. Inu, skutečně, to jak se nám bude dařit, určuje naše mysl. Na podněty, že máte hlad nebo chuť na něco dobrého, reaguje návykově a přísun jídla si vynutí. Je to podvědomá reakce způsobující, že jsme si dopřáli, na co jsme měli chuť, a pak to litujeme. Když chceme sami nad sebou zvítězit, potřebujeme na některé podněty reagovat aktivně, čili vědomě si zvolit, co je pro nás výhodné a nesáhnout po zažitém způsobu. V tom je síla uvědomování si a trénování vůle.

Laicky by se dalo říci, že hubnutí je ve skutečnosti pouze změna návyků

Ano, změna špatných návyků na dobré. Je to zvláštní, protože když měníme dobré návyky na špatné, jde to náramně rychle, ale opačně je to těžké. Návyk jsme si nějaký čas pěstovali, zdomácněl se u nás a funguje automaticky. Když se objeví na scéně nový návyk, ten starý začne klást odpor a nechce uvolnit místo, protože je to nepohodlné. Aby nový návyk vyhrál, potřebuje se prosadit, na co potřebuje dostatek energie a prostoru uvědomění si toho, proč se vyplatí za změnu zabojovat.

Když trpíte nízkou sebeúctou, nepomohou vám žádné komplimenty

Když trpíte nízkou sebeúctou, nepomohou vám žádné komplimenty, které by vás přesvědčily o vaší hodnotě. Je to takový paradox - svou vlastní cenu si určujeme my sami, ale na její potvrzení potřebujeme ostatní. S laskavým vztahem k svému tělu prospějete i k jeho vnějšímu vyzařování. Vaše oči například odrážejí vaše pocity - pokud je v nich nespokojenost, ostatní to vnímají. Nepotřebujete být na sebe příliš kritičtí a obviňovat se - nejde o to soupeřit s ideálem zhotoveným pro kult těla. Chcete dosáhnout, abyste se ve vlastním těle cítili dobře.

Důležité je sestavit si plán stravování a cvičení

Jeho sestavení je důležité, protože cíl, ke kterému směřujete, má být zářivý a inspirující a tomu potřebujete podřídit to, jak ho dosáhnete. Při plánování je dobré poradit se s odborníkem, zejména pokud jde o větší úbytek hmotnosti, nebo pokud máte nějaké zdravotní problémy. Také proto, abyste své schopnosti nepřeceňovali, ale ani zbytečně nepodceňovali. Pak si vyrábíte frustraci. Hubnutí je proces se širokým záběrem - jde o změny v přístupu k sobě samému, k životnímu stylu, vyváženosti mezi osobním a pracovním životem - není to pouze otázka diety.

Naše vlastní postoje a přesvědčení nás dokážou hnát dopředu

Ale kvůli nim nejednou i couvají. Když se začne hlásit pocit frustrace, nesmyslnosti snažení, neúspěchu nebo nedostatečná podpora, vzdáváme se. V ideálním případě nedovolíme nikomu, aby měl nad námi takovou moc a překazil nám naše snažení, ale v realitě, pod vlivem různých manipulačních strategií je náročné ustát pochybnosti. Když vaše odhodlání ztrácí na intenzitě, je třeba mít připravený záložní plán podpory.
 

Autor: Martina Dvořáková