V té době ventilace probíhá na účet kyslíkových rezerv, které se nacházejí v organismu. Ze začátku to nevyvolává žádné změny, ale po vyčerpání zásob nastupuje období výrazného hladu po kyslíku, když se obsah kyslíku v krvi snižuje a naopak zvyšuje se obsah kysličníku uhličitého. Zvýšení koncentrace kysličníku uhličitého v organismu působí na cévo-hybné centrum a vyvolává zúžení cév, což naopak vede ke zvýšení krevního tlaku, snížení frekvence pulsu. Okamžitě se to odrazí na stavu nervových center mozku a celkovém stavu organismu. S obnovením dýchání se všechny životní funkce obvykle rychle normalizují. Také dlouhotrvající zadržování zesiluje nepříjemné subjektivní pocity a u netrénovaného člověka vede k narušení důležitých životních funkcí organismu.
Naopak, někdy může být i užitečné. Délka zadržení dechu závisí na vitální kapacity plic, intenzitě tkáňového dýchání, schopnosti člověka snášet nedostatek kyslíku a jiných faktorů. V řadě případů lze zadržení dechu postupně trénovat, pokud je to z určitých důvodů potřebné. Za příklad slouží systém dýchacích cvičení jogínů a speciálně vybraných ásan spojených se zadržením dechu, které někteří odborníci doporučují využít při léčení defektů dýchacího a srdečně-cévního systému, jakož i jiných nemocí. Bohužel, popularizátoři cvičení jogínů často tento systém přeceňují a předkládají ho jako výjimečný prostředek působení na organismus.
Za nejúčelnější se považuje dýchání přes nos a ústa současně. Aby dýchání přes ústa za chladného počasí nemělo nepříznivé následky, musíme zachovat určitá pravidla, která jsou doporučená z lékařského hlediska (otužování krku, polykací pohyby apod.). ".
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.