Největší regenerační účinek lze dosáhnout při uplatnění přiměřené pohybové aktivity. Pokud se na aktivní odpočinek využívají intenzivní, náročná nebo koordinačně složitá cvičení, efekt bude minimální nebo žádný. Efekt aktivního odpočinku závisí na dostatečné úrovni trénovanosti. Experimentálně se dokázalo, že největší efekt se dosáhne tehdy, když se střídá práce svalů agonistů a antagonistů. Malé doplňující zatížení unavených svalů během regenerace působí velmi příznivě na obnovu výkonnosti.
V souvislosti s individuálním průběhem rozvoje únavy může být efekt aktivního odpočinku u jednotlivých sportovců odlišný. Pokud únava narůstá postupně, vliv aktivního odpočinku bude větší než při prudkém nárůstu únavy.
ale vede i k hluboké přestavbě funkcí dýchacího a srdečně-cévního systému. Při mnohonásobném opakování únavných cvičení aktivní odpočinek způsobuje výraznější změny vegetativních funkcí (frekvence pulsu, minutového objemu dýchání apod.), než při pasivním odpočinku.
Bylo prokázáno, že při narůstající únavě mají optimální regenerační účinek menší zatížení během aktivního odpočinku, tedy při velké únavě se zvyšuje regenerační účinek málo náročných forem aktivního odpočinku
Při opakované svalové práci vyvolávající lokální únavu, se věkové zvláštnosti projevují v tom, že aktivní odpočinek dospělých sportovců má o něco větší efekt než aktivní odpočinek mládeže.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.