Žloutenka typu C - prevence, diagnostika a léčba

Hepatitida C je závažné infekční onemocnění jater, které je zapříčiněno virem hepatitidy C. Přestože výskyt tohoto onemocnění se v literatuře předpokládal od poloviny šedesátých let, poprvé virus hepatitidy C naklonoval a popsal až v roce 1989 profesor Houhgton se svým týmem.

V současnosti se odhaduje, že na naší planetě je virem hepatitidy C infikovaných

více než 200 milionů obyvatel. Výskyt onemocnění kolísá různě podle zeměpisné šířky. Pohybuje se v rozmezí mezi 0,1% - 10% výskytu v populaci. Nejnižší výskyt onemocnění je ve skandinávských zemích a ve Velké Británii, kde se incidence onemocnění pohybuje pod 1%. Nejvyšší výskyt onemocnění je zaznamenán v zemích Asie a Afriky. Česká republika patří naštěstí také mezi země s relativně nízkým výskytem onemocnění (okolo 0,2%), což však v reálném čísle představuje kolem 12 000 infikovaných jedinců.

Nebezpečí a tichá hrozba tohoto onemocnění spočívají v tom,

že dlouhá léta po nakažení může probíhat nepoznaně, bez jakýchkoli příznaků. To způsobuje, že infikovaní jedinci se pohybují mezi námi s pocitem zdraví, nevědí o své nákaze a infikují další.

Způsoby přenosu

Hepatitida C se přenáší nejčastěji krevní cestou - při jakémkoliv přímém kontaktu s infikovanou krví:
• Při transfuzích - zejména před rokem 1992, kdy se začalo povinné testování krevních derivátů na přítomnost viru hepatitidy C
• Při invazivních chirurgických výkonech a operacích
• Při tetování a piercingu
• Při nesterilním zacházení při injekční aplikaci léků a drog
• Při transplantaci orgánů a tkání
• Přímým kontaktem s tělesnými tekutinami
• Při návštěvě manikúry a pedikúry
• Při pohlavním styku
• Při porodu z infikované matky na dítě

Velmi vysoký výskyt hepatitidy C je u intravenózních narkomanů

Riziko přenosu v této skupině vzrůstá z důvodu společného používání nesterilních jehel, promiskuitního chování, jakož i lehkovážnosti a podceňování rizika ze strany infikovaných. Výskyt hepatitidy C v některých komunitách intravenózních narkomanů přesahuje až 50%.

Klinický obraz

V rámci průběhu hepatitidy C rozlišujeme akutní a chronickou fázi onemocnění. Akutní hepatitida C probíhá často jako běžné virové onemocnění, a proto je jen těžko diagnostikovatelná. Postižený jedinec nemusí na sobě pozorovat žádné výrazné změny ani příznaky onemocnění. Nenápadnými průvodními znaky mohou být únava, nechutenství, pokles fyzické výkonnosti.

Chronická hepatitida C se z akutní formy vyvine až v 85% případů

Takové jedince je třeba diagnostikovat, a především léčit. Chronická hepatitida C progreduje pomalu a často probíhá velmi dlouho bez příznaků. Cirhóza jater vzniká asi u 5 - 25% pacientů, po 10 až 20 letech od infekce. Z cirhózy se asi u 3% pacientů může vyvinout hepatocelulární karcinom.

Diagnostika

Pro stanovení diagnózy hepatitidy C je nutné uskutečnění speciálních krevních testů v logické návaznosti po sobě. Od nejméně specifických až po specializovaná vyšetření, která se realizují na vybraných pracovištích. Zvýšená aktivita jaterních testů (zvláště ALT) při biochemickém vyšetření upozorňuje lékaře na nutnost provést i virologické vyšetření.

Léčba

U chronické hepatitidy C je třeba léčit pacienty se zvýšenými hodnotami ALT, přítomnou replikací (množením) viru a histologicky potvrzenou chronickou hepatitidou C. Pro histologické potvrzení je nutné provést biopsii jater. Cílem léčby je zastavit replikaci viru, normalizovat hodnoty ALT a zlepšit histologický nález. Od objevení viru v roce 1989 byly zaznamenány tři důležité etapy ve vývoji postupů léčby chronické hepatitidy C.

Prakticky každý pacient má při zahájení léčby syndrom podobný chřipce

- teplota, únava, bolesti ve svalech. Z tohoto důvodu se léčba zahajuje na lůžku centra pro léčbu virových hepatitid. U většiny pacientů tato komplikace  během léčby zanikne, nebo se zmírní. Dalšími nežádoucími účinky léčby mohou být změny v krevním obraze, trávicí potíže, deprese, kožní poruchy. Pacient je však pravidelně kontrolován v centru u svého ošetřujícího lékaře a dané nežádoucí účinky jsou plně pod jeho kontrolou.

Známe 3 druhy odpovědi na léčbu

• nejméně příznivá alternativa - tzv.. nonresponderi (nereagující), kteří i přes léčbu a během jejího trvání mají zvýšené ALT a přítomnou replikaci viru;
• druhou skupinu představují pacienti s přechodnou odpovědí, kteří mají v průběhu léčby normalizované hodnoty ALT a nepřítomnou replikaci viru, avšak po skončení léčby do 6 měsíců dochází u nich k relapsu onemocnění;
• nejpříznivější je tzv. trvalá odpověď, kdy je pacient trvale vyléčen. To znamená, že po dobu trvání léčby i po jejím skončení má normalizované hodnoty ALT a nepřítomnou replikaci viru.

Prevence

Proti viru hepatitidy C neexistuje ve světě žádné očkování. Dobrá znalost mechanismů, kterými se HCV infekce přenáší, vytváří vhodné prostředí na zavádění preventivních opatření, zabraňujících šíření infekce. Zavedení screeningového vyšetření dárců krve výrazně snížilo riziko přenosu infekce transfuzí a krevními deriváty. Dalším opatřením je zavedení jednorázového zdravotnického materiálu (jehly, stříkačky). Velký význam v oblasti zamezení šíření HCV infekce v komunitě drogově závislých jedinců mají aktivity několika občanských sdružení, které se této rizikové skupině věnují, jako jsou roznos jednorázového materiálu, dezinfekčních prostředků, zdravotnická edukace a osvěta.