Pozor na stres - může způsobit i infarkt!

Stres může i zabít. Žít bez něj se však nedá! Červeň na tvářích, mokré dlaně a zrychlený tlukot srdce. Zřejmě neexistuje člověk, který by alespoň jednou nezažil podobné stavy provázející stres. Způsob vyrovnávání se se stresem se odvíjí od každé osobnosti a jejího způsobu života. I když většina lidí bere stres jako nutnou daň za současný uspěchaný způsob života, lékaři varují před jeho riziky. Pokud je ho totiž příliš, může způsobit vážné zdravotní problémy, dokonce přivodit infarkt.

Příliš mnoho stresu škodí

Větu: "Jsem ve stresu" s oblibou používáme při jakékoliv zátěžové situaci. Když nestíháme dokončit úkoly v práci, doma se nám kupí povinnosti nebo nás ve škole čeká důležitá zkouška. I když ve všech případech skutečně jde o určitou míru stresu, většinou dané situace v krátké době vyřešíme a pocit neklidu zmizí bez jakýchkoliv zdravotních následků. Pokud nás stres pouze nastartuje k vykonávání povinností, které zvládáme plnit v psychicky vyrovnaném stavu, není škodlivý. Skutečný a rizikový stres je ten, který způsobuje například nespavost, nechuť k jídlu či bolest žaludku. To je už míra stresu, když jsou příliš aktivované pohotovostní mechanismy organismu. Zvyšuje se hladina adrenalinu a noradrenalinu, kortizolu a jiných látek, které drží organismus v pohotovosti.

Pokud stav pohotovosti trvá příliš dlouho a nedojde k úlevě,

mohou se u člověka dostavit nežádoucí příznaky jako zvýšení krevního tlaku, tepu krve, pocení, zrychlení dechu či zpomalení trávení. Není to však to nejhorší. Stres totiž dokáže přivodit například i infarkt. Je dokázáno, že zvýšený stres může způsobit infarkt srdečního svalu, a to dokonce i u jinak zdravého člověka. Stres totiž může vyvolat nejen dnešní moderní způsob života - auta, mobily, internet, záplava informací, zrychlování životního stylu, ale i dlouhodobý psychický stres.

Není stres jako stres

Většina z nás si stres spojuje s nepříjemnými situacemi. Stres však dokáží vyvolat i šťastné momenty. Tehdy mluvíme o takzvaném pozitivním stresu, který u lidí zlepšuje například tvořivost. Specifickým druhem stresu je ten, který si člověk vyvolává úmyslně, například různými adrenalinovými sporty či jinými nebezpečnými aktivitami. Stejně jako při pozitivním stresu pomáhá k podání lepších výkonů. Mobilizuje totiž všechny síly člověka, díky čemuž překoná i vypjaté situace a zároveň tak ochraňuje organizmus.

Určitá míra stresu je proto podle lékařů pro naše tělo nutná

Reakce na stres je mechanismus starý jako lidstvo samo. Když pračlověk spatřil rozzuřené zvíře, musel se rozhodnout – zaútočit nebo utéct. V těle se v takových chvílích vyplaví velké množství hormonů, jejichž úkolem je připravit organismus na tyto akce.

Stresu se zcela zbavit nedá

Žít zcela bez stresu se podle odborníků nedá. Máme tak pouze jedinou možnost, a to naučit se, jak se s ním vyrovnat. V první řadě by se každý měl zamyslet nad životními prioritami, naučit se plánovat si čas a zařadit do svého života pravidelný aktivní odpočinek ve formě cvičení nebo fyzické práce. Je třeba si uvědomit, co jsou priority - co musíme, co můžeme a co nechceme. Člověk se musí naučit odpočívat, najít si čas na koníčky, které mu přinesou radost. Třeba pěstovat přátelství a věnovat se rodině. Jinými slovy, člověk by si měl budovat jisté sociální zázemí, které mu dodá pocit bezpečí. Mnohým pomáhá i víra, která jim dává jistotu, zbaví je pocitu bezradnosti a beznaděje. Je na každém z nás, jak si to zařídíme. Buď budou stresem již snídaně spolknuté ve dveřích, nebo se tytéž snídaně stanou relaxem, klidným vstupem do nového dne, přičemž ještě mohou splňovat podmínky zdravé výživy.

Způsob vyrovnávání se se stresem se odvíjí od každé osobnosti

a jejího způsobu života. Podle odborníků by si však měl každý osvojit nějakou relaxační aktivitu, která mu nejvíce vyhovuje. Pro někoho to může být práce na zahradě, pro jiného zase klidné rybaření. Při pohybu na čerstvém vzduchu by se mělo ulevit každému.

Pokud by přece jen k odlehčení nedošlo a zátěžové situace se člověku zvládat nedaří,

měl by požádat o pomoc odborníka. Je to celkem normální. Možná postačí pouze rozhovor či jiný úhel pohledu na danou situaci nebo hierarchii životních hodnot.