Onemocnění mozku - Parkinsonova a Alzheimerova choroba
Rozlít nebo zapomenout vypít? Ani jedno není výhra. Raději s Parkinsonem trochu rozlít, než s Alzheimerem zapomenout vypít. Tento vtip stručně vystihuje rozdíl mezi oběma chorobami, které se obvykle lidem pletou. Ve skutečnosti ani jedna z nich není k smíchu. Způsobují rodinám velké utrpení a medicína si s nimi stále neumí poradit.
Parkinsonova nemoc
Nevyhnul se jí ani papež Jan Pavel II. Z dosud nevysvětlených příčin při ní klesá množství nervových buněk produkujících dopamin. Výsledkem je ztráta koordinace pohybů projevující se jako třes, ztuhlost svalů a kloubů a potíže s pohybem. Postihuje přibližně dvě stě lidí z tisíce a většinou se vyvine po 50 roce.
Kromě problémů s rovnováhou, chůzí a zpomalením pohybů se nemoc projevuje i zhoršením řeči nebo prováděním jiných jednoduchých činností. Průběh Parkinsonovy nemoci se u pacientů značně liší, někteří pacienti mají pouze několik znepokojujících příznaků během mnoha let, zatímco jiní mají obzvláště závažné stavy, které jim znemožňují částečně či úplně se hýbat. Lidé s Parkinsonem často vyhledají pomoc zejména kvůli třesu, který je viditelný a snadno pozorovatelný. Smutné je, že na toto onemocnění neexistuje žádný lék. Některé přípravky mohou pomoci pacientům kontrolovat množství příznaků, samotné onemocnění však nezastaví. Možný je i chirurgický zákrok, ale dělá se jen u těch pacientů, kteří trpí silným onemocněním nebo se jejich stav rychle zhoršuje a nereaguje na jinou léčbu. Vědci zkoumají možnosti transplantace nervových buněk v mozku, aby byly schopny produkovat dopamin, ale zatím k úspěšnému konci nedošli.
Alzheimerova choroba
Podobně ani při ní medicína nezná účinný lék. Také jde o destruktivní onemocnění mozku, patří však do skupiny chorob zvaných demence. Zatímco při Parkinsonově chorobě zůstává mysl nepoškozená, u Alzheimera se její stav rapidně zhoršuje. První bývá postižena krátkodobá paměť. Nemocný si neumí vzpomenout na to, co se stalo před pěti minutami, ale živě si pamatuje na věci před několika lety. Později dojde k nenávratnému poškození i dlouhodobé paměti. Postupně a zpravidla pomalu ztrácí své intelektové, rozumové schopnosti. Neví, který je den a rok, ztrácí orientaci, není schopen myslet a uvažovat a tragédie vrcholí, když nepozná ani své nejbližších. V rozvinutém stádiu onemocnění si nemocný svůj intelektový deficit neuvědomuje, je nesebekritický. Postup onemocnění je různý. V některých případech mírný a může se i dočasně pozastavit. Utrpení může trvat 4 až 12 let. Podobně jako u Parkinsona, ani při Alzheimerovi nejsou známy příčiny. Lékaři však znají několik rizikových faktorů. Mohou být v genech, životním prostředí, virech. Jedním z rizikových faktorů je i věk. Ve věkové skupině od 40 do 65 let připadá jeden člověk postižený Alzheimerovou chorobou na 1000 obyvatelů, ve skupině od 65 do 70 let už jeden na 50 obyvatelů. Lék proti ní zatím neexistuje. Několikaletý výzkum Alzheimerovy choroby však přináší dílčí úspěchy.