Očkování - proč je lékaři tolik doporučují?
Proti jakým onemocnění lékaři doporučují očkování? Chřipka je jedním z nejčastějších infekčních onemocnění, které postihuje tak děti, tak dospělé. Podle Světové zdravotnické organizace každoročně zasáhne pět až patnáct procent obyvatelstva a z toho na něj přibližně půl milionu lidí zemře. Proti pneumokokům se děti očkují ve věku šesti týdnů až druhého roku života.
Očkování proti chřipce
Klasická chřipka se projevuje vysokými teplotami, škrábáním nebo bolestmi krku, suchým dráždivým kašlem a plným nosem. Podle lékařů je důležité, aby se toto infekční onemocnění jen tak nepřechodilo. Organismus si totiž neodpočine a tehdy může dojít i ke komplikacím, k zápalu plic či zánětu uší. Nejlepší proti chřipce je podle odborníků prevence, a tedy očkování. To chrání před komplikacemi či úmrtím zejména rizikové skupiny, jako jsou malé děti a lidé s poruchami imunity, metabolickými chorobami či chronickými onemocněními srdce, cév nebo plic. U zdravých lidí zase působí preventivně. Jelikož se viry chřipky každý rok mění, je třeba každoroční očkování. Na očkování proti chřipce vyzývá i Úřad veřejného zdravotnictví.
Očkování proti žloutence typu A
Žloutenka, známá také jako nemoc špinavých rukou, je závažné infekční onemocnění, na které každoročně ve světě zemře více než 1,5 milionu lidí. Závažnost této choroby se podle epidemiologů stupňuje s přibývajícím věkem člověka. V posledním období se začala žloutenka ve velké míře šířit i na našem území. Hepatitida typu A postihuje zejména děti do devíti let. Důvodem je podle odborníků jejich menší obranyschopnost, ale i horší hygienické návyky. Nejvíce se onemocnění objevuje u dětí ze sociálně slabších skupin, ale pak se nám to přenese i mezi ostatní děti v kolektivu. Nebezpečí žloutenky je v tom, že se jí mohou lidé nakazit, aniž by o tom věděli. K rozsáhlým epidemiím může dojít například po konzumaci kontaminované potravy. Onemocnění probíhá někdy bezpříznakově. Pacient neví, že je nemocný a nosičem viru, a proto ten virus roznáší dál. Samotné první příznaky onemocnění mohou být klamavé. Na začátku se žloutenka projevuje jako obyčejná chřipka, až později se přibližně u 60 procent nemocných objevují jasnější známky onemocnění jako žluté zbarvení kůže, zvětšená játra, tmavá moč, bolesti břicha či nechutenství. Infikování virem hepatitidy se mohou lidé vyhnout, pokud budou dodržovat zásady osobní hygieny, zejména mytí rukou. Důležité je i používání zdravotně nezávadné pitné vody. Mezi nejúčinnější preventivní opatření proti virové hepatitidě A patří i očkování. Očkuje se dvěma dávkami vakcíny nebo třemi dávkami kombinovanou vakcínou proti žloutence A i B. Ochrana je dlouhodobá, přeočkování tedy není nutné.
Očkování proti klíšťovému zánětu mozku
Jde o infekční onemocnění, které postihuje centrální nervový systém. Jeho průběh je v mnohých případech závažný a často končí smrtí. Klíšťový zánět mozku, tak z názvu vyplývá, je přenášen klíšťaty a jeho rozšířený výskyt se váže zejména na letní měsíce. Možná je však nákaza i z nepasterizovaného mléka či sýra z infikovaných ovcí a koz. Jeho závažnost přitom stoupá s věkem, zejména u starších osob může dojít po nakažení k ochrnutí či dokonce úmrtí. Očkuje se třemi dávkami vakcíny, přičemž druhá dávka se podává jeden až dva měsíce po první a třetí dávka až přibližně rok po aplikaci druhé vakcíny. Každých tři až pět let je navíc nutné přeočkování. Podle odborníků je nejlepší nechat se očkovat v chladných měsících roku, kdy je minimální aktivita klíšťat. Protilátky proti viru klíšťové encefalitidy se totiž nevytvářejí ihned, ale až dva týdny po podání první vakcíny.
Očkování proti meningokokovým invazivním onemocněním
Meningokokové hnisavé záněty postihují každou věkovou kategorii, nejčastěji se však vyskytují mezi dětmi do jednoho roku. Vysoce ohroženou skupinou je podle odborníků i mládež. U nás se většinou vyskytuje virus meningokoka typu B a C, v některých státech, například v afrických, způsobuje epidemie zejména meningokoky typu. Onemocnění má po nakažení rychlý a závažný průběh a až v 90 procentech končí úmrtím. Může způsobit například bolesti břicha, bezvědomí, ale i závažnější komplikace jako respirační infekce, krvácení do nadledvin, artritidu nebo nekrózy kůže končící amputací. Virus meningokoka se přenáší slinami, přímým kontaktem, výjimečně pohlavním stykem. K rozšíření epidemie napomáhá nízká úroveň hygieny, uzavřený kolektiv, stres či stěhování lidí z jiných zemí. Očkování se aplikuje jednou dávkou a chrání člověka tři roky. Doporučuje se zejména při zahraničních cestách, například před poutí do Mekky či při cestě do oblastí s nízkým hygienickým standardem v krajinách Afriky, Asie či Jižní Ameriky.
Očkování proti papilomaviru
Nejčastěji se infekce vyskytuje u dvacet-až pětadvacetiletý žen. Je třetí nejčastější příčinou úmrtí žen na rakovinu. Papilomavirů je několik. Některé způsobují kolem pohlavních orgánů bradavice, jiné jsou odpovědné za rakovinu děložního čípku, na kterou každoročně umírá ve světě více než 270 tisíc žen. Riziko infekce onkogenními papilomaviry začíná už při prvním sexuálním styku, přičemž sexuální aktivní žena může být nakažená kdykoliv v průběhu života, i opakovaně. Některé státy již zavedly proti tomuto onemocnění povinné očkování, u nás je to zatím stále na dobrovolné bázi. Očkují se nejčastěji deset-až patnáctileté dívky, ale lékaři doporučují očkování všech žen do 26 let. V některých případech se očkují i devět-až patnáctiletí chlapci za účelem prevence genitálních bradavic. Existují dva druhy očkovacích látek, které se podávají ve třech dávkách v průběhu půl roku. Vakcíny však nechrání před všemi typy papilomavirů, proto jsou nutné i pravidelné návštěvy u gynekologa.
Očkování proti rotavirům
Rotaviry způsobují infekční onemocnění, která třetina dětí překoná do třetího roku života, ale v chudších zemích světa něj zemře až 90 procent infikovaných kojenců. Přenáší se kontaminovanýma rukama či předměty, v ojedinělých případech může k nákaze dojít i dýchacími cestami. Nejvíce se rozšiřuje v zimních a jarních měsících. Rotaviry způsobují u kojenců nevolnost, zvracení a těžké průjmové stavy, často doprovázené i vysokými teplotami nebo zimnicí a dehydratací. Očkování se neaplikuje injekčním vpichem jako ve většině případů, ale vakcínu dítě spolkne. Počet dávek závisí na druhu vakcíny, s první dávkou se ale musí začít už v šestém týdnu a s poslední se má končit nejpozději do pololetí.
Očkovaní proti pneumokokům
Očkuje se 13 valentní Prenar ve třech dávkách. Očkují se děti ve věku šesti týdnů až druhého roku života. Význam vakcíny spočívá v tom, že tělo očkované osoby si vytvoří vlastní protilátky proti kmenovým buňkám pneumokoků, které způsobují zánět mozkových blan, středního ucha nebo otravu krve. Očkováním se vytvoří odolnost proti 90 procentům kmenů pneumokoků.