Dieta, která zvyšuje sportovní výkon - sacharidová superkompenzační dieta

Tato dieta má svůj význam hlavně ve vytrvalostních a silově - vytrvalostních druzích sportu. Její princip tkví v tom, že na základě úpravy diety a tréninkového režimu dosáhneme podstatně vyššího nahromadění glykogenu v pracujících svalových buňkách a tedy jsme schopni podat podstatně vyšší výkon.

Používá se tzv. superkompenzačního efektu známého i pro celou řadu dalších dějů ve fyziologii

Po výkyvu nějaké funkce z klidového stavu přijde ve fázi regenerace, nejen k navrácení počátečních hodnot, ale k průstřelům reakce na druhou stranu. Pak určitou dobu tato hodnota kolísá kolem počátečních hodnot, až se později po určitém čase ustálí na této počáteční klidové hodnotě. V případě, že dojde k vyčerpání glykogenových zásob ve svalových buňkách na základě kombinace maximálního snížení sacharidů ve stravě a dostatečného tělesného zatížení, tak v následující regenerační fázi a současném nadbytečném příjmu sacharidů v potravě dojde k průlomu a hladina glykogenu ve svalech, která je k dispozici pro výkon, se podstatně zvýší. Podle některých literárních údajů na základě histologických vyšetření může dojít ke zvýšení o 60 až 70 % oproti normální hladině. Toto zvýšení hladiny glykogenu má příznivý vliv na podávaný výkon, který se laboratorně zvýší asi o 15 až 20%.

Superkompenzací je tedy možné zvýšit aktuální výkon

Při použití této metody nemůže dojít k poškození organismu. Tuto metodu však nelze aplikovat příliš často, i když nevyvolává chronické poškození. Je to však trochu " hra s ohněm ", při které může dojít ve složitém řízení metabolismu k různým akutním zvratům nebo poruchám v souhře i při malé chybě a následek pak může být jedině ve formě snížení aktuální výkonnosti.

Praktický návod vypadá asi takto

3 dny vysoce intenzivního tréninku při současném maximálním snížení příjmu sacharidů a současném, částečném hladovění (tedy snížení i celkového energetického příjmu). Trénink se musí pohybovat v každém případě mezi 60 až 80 % maximální spotřeby kyslíku, v žádném případě nesmí klesnout pod hodnotu 50 %. Následující 2 až 3 dny je zachován relativní klid, to znamená, že se provádí jen kondiční minimální trénink a zároveň dieta mimořádně bohatá na sacharidy, která by měla tvořit až 85 % z celkového energetického příjmu. Relativní tělesný klid při přechodu na stravu bohatou na sacharidy je bezpodmínečně nutný. Zároveň v této fázi musíme dbát na dostatečný přísun tekutin, protože při stravě bohaté na sacharidy je současně zvýšená spotřeba tekutin, jinak by docházelo ke škodlivému snížení hydratace organismu: na 1 g glykogenu se totiž váže asi 3,5 g vody.

Maximální vrchol superkompenzace zvýšeného obsahu glykogenu se pohybuje

mezi druhým až čtvrtým dnem stravy bohaté na sacharidy. Do tohoto období musíme zařadit příslušný závod nebo soutěž. Použití této metody při déletrvající soutěži (turnaj) je tedy problematické.

Intenzita zátěže během diety se sníženým obsahem sacharidů musí být bezpodmínečně

nad 50 až 60 % maximální spotřeby kyslíku, při menší intenzitě se vyčerpání zásob glykogenu příliš oddaluje. Na druhé straně čím větší je vyčerpání glykogenových zásob, tím silnější je následná tendence pro syntézu glykogenu - ať už je příčina ve zvýšené aktivitě příslušných enzymů nebo jinde. Na druhé straně nevyvážená dieta může vést i k některým přechodným snížením obsahu vitamínů a minerálů. Přitom se nedá spoléhat pouze na energii z tuků: tento způsob by mohl rychle vést k hromadění ketonových látek doprovázené metabolickou acidózu. Nízká hladina glykogenu a někdy se objevující i pokles glukózy v krvi, může vést zvolna k některým projevům hypoglykémie: svalové bolesti, malátnost, postupné zhoršování funkce centrálního nervového systému až po některé formy deprese, protože jediným zdrojem energie pro nervovou buňku je totiž glukóza.