Zdravá strava není o tom, že nakupujeme potraviny s označením bio

Stravujete se správně? Co ale znamená správně? A dá se vůbec v době, kdy téměř všechny potraviny nebezpečně dlouho vydrží, zdravě stravovat? Jsou lidé, kteří vyhledávají bio prodejny ve snaze jíst zdravě, ale ani ty nejsou úplnou zárukou. Kde je ta pomyslná zlatá střední cesta, na které jsou všechny důležité složky, které ke zdravému způsobu života potřebujeme? Jedni vynášejí do nebes stravování našich předků. Druzí zase poukazují na množství živočišných tuků, které tato strava obsahovala. Kde je tedy pravda? Občas se doslova honíme za zdravými potravinami a neuvědomujeme si, že i ony mohou škodit. Ne tím, že by byla nezdravé, ale tím, jakým způsobem a v jakém stresu je konzumujeme.

Co se změnilo?

Během posledního století se toho věru změnilo hodně. Žijeme v době, která nám život sice usnadnila, ale na úkor vlastního zdraví. Naši předkové si museli všechno udělat sami. Pracovali na polích, aby měli co jíst, ručně káceli dřevo, aby měli čím v zimě topit, od útlého věku jim nedělalo problém téměř všude chodit pěšky - do školy, do práce, na trh ... Dnes? Nehýbeme se. Pokud jdeme nakupovat, odvezeme se autem, v obchodním domě upřednostníme výtah před betonovými schody a podobně. Značná část populace celý den prosedí. Doma i v práci. A pak (myslíc si, že dělají něco pro své zdraví) napochodují do fitness center místo toho, aby sportovali na čerstvém vzduchu. Je to opravdu dobré? Dnes sice budeme mluvit o našem stravování, začneme však při něčem, co zdánlivě se stravou nesouvisí. Ale opravdu jen zdánlivě.

Slunce

I když to zní neuvěřitelně, existují na světě lidé, kteří nemusí jíst, resp. svou stravu nazývají přáníčka a využívají pro její získávání mimo mnohého jiné také energii ze slunce. Není třeba věnovat se tomuto fenoménu podrobněji. Stačí když se podíváme na jevy v přírodě, které jsme součástí. Rostliny, stromy, plody - to vše potřebuje pro svůj život sluneční energii. I my ji potřebujeme, ale zároveň jsme prohlásili účinky slunce za rakovinotvorné. A raději sportujeme v uzavřených fitness centrech. Chybí nám slunce. Kontakt s ním. Slunce je přitom zdrojem vitaminu D3, který má kromě známých účinků na hustotu kostí a zdraví chrupu i další pozitivní účinky. Má potenciál regulovat - přímo či nepřímo - více než 200 různých genů odpovědných za mnohé biologické procesy lidského organismu. Ve velké míře posiluje imunitní systém. Pokud vystavíme naše tělo jen na 20 minut denně paprskům slunce (samozřejmě ne během oběda či veder, pocítíme pozitivní účinky již po pár dnech. Jako kdyby nám někdo dobil baterie. Přírodním "lékařem" je však i den a noc. Člověk je prostě tak naprogramován - přes den by měl žít a v noci spát. Kolik z ale vyměnilí noc za den? Někteří vyloženě musí, protože jim to velí práce a jejich zaměstnavatel. S tímto přístupem vzrostl počet lidí s migrénami, nespavostí a jinými problémy mnohonásobně.

Strava

Dostáváme se ke kořenu věci. Pokud bychom měli možnost, vrátit se v čase a ochutnat jídla, které jedli naši předkové (kteří mimochodem trávili na slunci a čerstvém vzduchu mnohem více času, než my), s překvapením bychom zjistili, že jejich jídlo vůbec nechutnalo špatně. Právě naopak - mělo vynikající chuť a správné složení látek pro správný chod našeho organismu. Zřejmě bychom název primitivní strava velmi rychle zaměnili za jiný. Taková jídla měla složky, které nám dnes velmi chybí. Od vlákniny, obsažené v luštěninách až po vitamin D3 v másle a mléce. Výhodou našich předků bylo hlavně to, že potraviny pocházely hlavně z bezprostředního okolí člověka a prodávaly se čerstvé - téměř ihned po sklizni. To se týkalo i jiných potravin. Vždyť, kdo měl v těch dobách ledničku, mrazničku a podobně? Kvalitu potravin nejvíce ovlivňuje jejich čerstvost. A zralost. Co se však děje dnes? Velké obchodní sítě rozhodují o tom, co je zdravé. Čerstvost se nahradila zmrazováním, konzervováním a jinými prostředky, aby jídlo co nejdéle vydrželo. A zralost? Také podle odborníků by člověk, žijící v našem časovém pásmu měl jíst hlavně plodiny, které v tomto pásmu bezprostředně rostou. Samozřejmě, že se nezakazuje jíst například citrusové plody, ale pokud si uvědomíme fakt, že množství z nich se sklízí prakticky v procesu zrání, zjistíme i bez nějakých chemických pokusů, že jejich vitaminová hodnota je mnohem menší, než v plodech z vaší vlastní zahrady. Situaci zhoršuje fakt, že dnes je módním trendem dovážet vše a týká se to i plodin, které si v pohodě dokážeme vypěstovat sami - česnek z Číny, jablka z Ekvádoru, rajčata z Turecka, fazole byť i z Kazachstánu ... Představte si život jahod , které ještě zelené odtrhnou daleko za našimi hranicemi, dozrávají během letu a přesunu do naší země pod infralampou a pak jsou schopny dva týdny vypadat stejně "čerstvě" na pultech prodejen. Jsou zdravé? Přitom je jahoda obecně považována za nejzdravější ovoce. Takové však k nim mají zřejmě velmi daleko. Zřejmě jsou však pravdivá slova významného lékaře, který tvrdí, že jediné rajče z vaší zahrady má v sobě tolik živin, jako pět stejně velkých z hypermarketu. Pokud potravinu dlouho skladujete nebo sbíráte v nezralém stavu, aby se během transportu neznehodnotila, výrazně klesá její nutriční hodnota. Všimněme si, že u nás prodávané tropické druhy ovoce. Když je ochutnáte během exotické dovolené přímo v zemi původu, snadno zjistíte ten rozdíl. Citrony, pomeranče nebo banány, utržené přímo ze stromu mají úplně jinou chuť, než když cestují tisíce kilometrů lodí, letadlem a kamionem. Kdesi se stala chyba. Velká chyba, na kterou můžeme všichni doplatit. 

Co není umělé?

Velmi těžká otázka. Generace dnešních čtyřicátníků si určitě vzpomene na jogurty, které se v době jejich dětství prodávaly. Na víčku nebyl vytištěn datum spotřeby ale dny (PO, UT, STR a podobně). Znamenalo to jediné. Čerstvý jogurt bylo nutné zkonzumovat dříve. A pravdou je, že z takového jogurtu se člověk opravdu najedl (důvodem byly laktobacily - potřebné mikrobi, které nejen příznivě působili na střeva a zažívací trakt, navíc se dokázali rychle rozmnožovat a reprodukčním procesem zaplnit střeva). Dnes? Jogurty se vyrábějí tak, aby vydržely co nejdéle. Pokud i náhodou natrefíte na jogurt s živou kulturou za příznivou cenu, netěšte se předčasně. I v něm jsou sice laktobacili - úpravami však ztratili schopnost rozmnožovat se a vytvářet v lidském zažívacím traktu pocit sytosti. A o to vlastně jde. Je to doslova geniální obchodní tah, když se prodávají zdravé jogurty s mikroby co svou práci sice odvedou, ale vy si těch jogurtů musíte kupovat hodně a zisky jdou, no ne? Á propós - pokud budete v hypermarketu, hledejte nějaký jogurt s označením "bio". Viz trvanlivost. Co zjistíte? Doba spotřeby 1 měsíc? Super! Ukažte mi však nějakou potravinu, která vydrží měsíc, aniž byla nacpaná "éčky". Dobrým reklamním tahem se také stal prodej margarínu. Zde však musíme podotknout, že margarín není produktem dnešní doby. Byl zde mnohem dříve. Ne však na objednávku lékařů, aby byla alternativa ke klasickému máslu. Vznikl na objednávku vojska. Napoleon Bonaparte a později jeho synovec Napoleon III potřebovali náhradu másla pro své armády. Náhradu, která nemusela být zdravá, ale hlavně levná. Tak se z loje začal vyrábět margarín. Mnohem později vyvinuli v Německu proces ztužování rostlinných olejů. Stužili je tzv. hydrotermálně, tedy přidáváním plynného vodíku za vysoké teploty, vysokého tlaku a přítomnosti kovového katalyzátoru do rostlinného oleje. Pokud dnes vládne obecný názor, že takový proces se při výrobě margarínu již nepoužívá, nemusíte mu až tak bezhlavě věřit. Bez alespoň částečné hydrogenace by se ani v současnosti nedal vyrobit například margarín na pečení či fritovací olej. Proces hydrogenace charakterizuje vznik zvláštních, tzv. trans-izomerů nenasycených mastných kyselin. Odborníci však tvrdí, že přirozené trans mastné kyseliny se nacházejí také v mléčných výrobcích a samotném mléce přežvýkavců (krávy, kozy, ovce). Tyto trans-formy mastných kyselin však na rozdíl od "margarínových" vznikají enzymatickým procesem při trávení rostlinné potravy. V zažívacím traktu člověka se dokonce velmi rychle mění na látky s antisklerotickým a protirakovinovým působením! Dokazují to různé studie, ale hlavně mnohaleté zkušenosti s užíváním např. kozího mléka. Tuky v mléce jsou zdraví prospěšné.

Kozí mléko od nepaměti pili nejchudší lidé

Kozí mléko a sýr jsou mimořádně ceněné ve Francii, Španělsku, Portugalsku. Kdo však u nás chová kozy? Co se týče kravského mléka a mléčných výrobků, i navzdory opačným názorem o jejich konzumaci podotýkáme, že ani jedna kráva na světě nechce své mládě otrávit, to raději chcípne sama. V mléce přitom díky tomu, že se ovce, kráva či koza pasou na sluncem zalité louce najdeme také vitamin D3, protirakovinné látky a samozřejmě již zmíněné přirozené trans mastné kyseliny, opředené mýty o jejich škodlivosti. Zcela jiné, než přirozené jsou však průmyslově vyrobeny trans mastné kyseliny. Vznikají při hydrogenační reakci nenasycených olejů, např. mononenasycených kyseliny olejové. Drastický chemický proces hydrogenace změní kyselinu olejovou z přirozené konfigurace na nepřirozenou formu. Takže je margarín přirozený a opravdu zdravý? Margarín je v první řadě umělý. Vše na něm je umělé, včetně umělého obalu. Příroda ho nedokáže vytvořit. Pokud nevěříte, ptejte si margarín v obchodě s bio potravinami. Nepochodíte. Bio margarín prostě neexistuje. Vyrábí se. Jeho původní barva bez použití dalších "zušlechťovacích" procesů je nehezká, šedá. Proto zamíchají do něj karoten z mrkve, aby barvou připomínal máslo. Margarín v tomto stavu však nepříjemně zapáchá. Musí se dezodorizovat teplem, čímž se jeho vlastnosti dále poškozují, ale stále to není ono. Takže šup šup - rychle do něj umělou chuť másla a umělou vůni. Všechny vitaminy v margarínu jsou umělé, chemicky přidávané. Jste si jisti, že chcete konzumovat něco tak umělého, i když vám někdo bude tvrdit, že je to zdravé? V první řadě si uvědomte, že jste součástí přírody a ne samostatná jednotka. Příroda má své zákonitosti, které se nedají oklamat. Při výrobě částečně hydrogenovaných margarínů vznikají zvláštní, transmastné kyseliny. Lipáza, hlavní enzym na trávení tuků v našem těle, si s nimi neví rady. Nestráví je, ale uloží do tukových zásob a do nervového systému. Toto zřejmě nepatří mezi zdravé pochody našeho organismu. Před časem "fičel" na internetu obrázek talíře, na kterém byl na jedné straně kopeček kravského másla a na druhé kopeček margarínu. Někdo ten talířek položil k mraveništi a byla zachycena činnost mravenců. Během pár minut se konala invaze mravenců na klasické máslo z kravského mléka. Margarín? Tam se sice ocitlo pár kusů tohoto pracovitého hmyzu, ale zřejmě pouze omylem. Jinak - kdo nevěří, ať vyzkouší. Podobný příběh se nám stal s výrobou pasti na vosy, kde měla sloužit plastová láhev se sladkým sirupem jako lapač. Sirup jsme koupili za levný peníz v obchodním řetězci, ale ani po týdnu se nenalákala na jeho fantastickou vůni jediná vosa. Když jsme ho vyměnili za domácí bezový, v průběhu dne se naše past zaplnila hmyzem.

Viděli jste, jak se vyrábějí tradičním způsobem poctivá česká povidla?

Ne? Tak ve zkratce. Džemy z různého ovoce lidé v minulosti vůbec neznali. Povidla byl však tradiční pochoutkou, kterou si lidé svépomocí pěstovali. Museli však striktně dodržovat technologický postup. Švestky musely být vybrány ze stromů s hojností slunečního světla, aby byly dostatečně sladké. Omyly se, rozpůlily, odstranila se pecka a postupně se přidávaly do měděného kotle s objemem tak kolem 50l. Pod kotlem se topilo výlučně dřevem a švestky v kotli se mísily obzvláště dlouhou vařečkou, protože vřelá směs prskala na všechny strany. Povidla se vařila za stálého a usilovného míchání byť celou noc (často však i více, než 24 hodin!), Dokud nebyla dostatečně hustá. Hotová povidla se naložila do hliněných, či keramických nádob, po vychladnutí se ovázala papírem nebo ubrouskem a skladovala se na půdě, kde v suchu vydržela i tři roky. Bez konzervantů !!! Kromě čisté dužiny ze švestek, neobsahovala ani gram cukru! Téměř ihned po dovaření se dala krájet nožem, tak byla hustá. Byl to prototyp stravy s obrovským množstvím vlákniny a bez jakýchkoliv konzervačních látek. Povidla ideální i pro diabetiky - hm, ale pro jaké, když v těch dobách byli diabetici vzácností. Jaký povidla jíme dnes? Máme nejmodernější technologie, ale jak jsme zmiňovali, náš svět je uspěchaný. Vše se dělá rychle, aby co nejdříve přinášelo zisk. Tak se povidla vaří nějakých 10 minut, poté se do něj přidá kyselina benzoová a cukr. A úplně drze se to prodává s názvem tradiční povidla. Přitom není ani tradiční a ani povidla. Urychlili jsme procesy, které vyžadují mnohem vyšší čas na to, aby přinesly výsledky a naopak - zpomalujeme procesy, které by měly proběhnout čím dříve, tím lépe. Například trávení. Průměrnému člověku trvá trávení znatelně déle, než člověku, který žil před 100 lety. A není to jen kvůli nedostatku pohybu. Umíte si představit, kolik luštěnin snědli naši předkové? Hrách, fazole, čočka, ale i cizrna a pohanka byly levnou potravou. O fazolích se například říkalo, že je to jídlo chudých. Je však třeba podotknout, že i zdravých. Jsou bohaté na vlákninu, která snižujíce hladinu cholesterolu a dají se z ní připravit chutná jídla. Fazole jíme stále méně a pokud, tak v konzervách z dovozu. Čočka? Tu prosím pěkně importujeme až z Kanady. Upřednostňujeme sóju, často už geneticky upravenou a transportovanou také z velké dálky. Naši prarodiče neznali sóju, ale fazole, čočku a hrách. My si vyrobíme božstvo z plodiny (sóji), kterou sotva známe a kvůli jejímu pěstování se kácejí deštné pralesy.

Ještě si stále myslíte, že jídla našich předků byla primitivní?

Původní kuchyně byla sice jednoduchá, ale v mnoha případech pracná. A právě ta pracnost se dnes už nenosí. Vše chceme mít rychle připravené a ještě rychleji to zkonzumovat. Cpeme se polotovary a pokud chceme žít zdravě, vyloučíme z jídelníčku jídla, které na první pohled vypadají nezdravě. Například sladkosti. Tvrdíme, že jsme omezili cukry a podobně. Před sto lety se přes týden stravovalo téměř výhradně bez masa. To čekalo na rodinu přes svátky a neděli. Na druhé straně se v pracovní dny podávali "sladké vychytávky" - nudle s povidly a ořechy, pirohy plněné povidly a posypané mletým mákem, samozřejmě polité rozpuštěným kravským máslem. A přesto bylo přímo nemožné natrefit v selských usedlostech na obézní dítě. Proč? Před minutou jste se o tom dočetli. Nejsou totiž povidla, jako povidla. A mák? Opět jsme tu nedávno měli bu - bu - bu, že ho třeba zakázat, protože je droga. Zeptejte se svého lékaře, vlastně nemusíte, prozradíme vám. V máku je jedna z nejvyšších koncentrací vápníku a hořčíku! K tomu zřejmě nemusíme nic dodávat. Abychom naše vyprávění doplnili o sváteční masové dny našich předků, o kterých se mluví, jako o mastných zabijačkových nechutnostech, zamysleme se nad našimi dnešními způsoby. Jelikož (jak jsme již zmiňovali), naši předkové lednice neměli, snažili jíst všechno čerstvé. Máslo například poškozovalo teplo a tak ho vyráběli jen v takovém množství, které mohli rychle zkonzumovat. častěji se používalo vepřové sádlo - opět dnes prezentováno jako karcinogenní strašák. Vyškvařené sádlo však má v jistých ohledech lepší parametry než máslo. Není divu, vždyť svým složením se podobá olivovému oleji. Obsahuje méně nasycených mastných tuků než máslo a vůbec neobsahuje transformaci mastných kyselin jako margaríny. Ještě zajímavější jsou fakta o smažení. Běžně dostupné oleje se přepalují přibližně při 125 ° C, vepřové sádlo až při 180 ° C. Jsou samozřejmě fritovací oleje, které také dosáhnou tuto teplotu bez přepálení, ale v ty jsou určeny pro vícenásobné použití, což je velmi, ale opravdu velmi nezdravé! To je jen na okraj, protože smažení se ve vztahu k našim předkům až tak moc nenosilo. Vyškvařené sádlo je lepší než margarín, protože ze 45% je tvořeno z kyseliny olejové. Kyselina olejová je přirozenou mononenasycenou mastnou kyselinou. Její bod tání je 13,4 ° C. V margarínu se snachází kyselina elaidová. Je sice také mononenasycená, ale vzniká nepřirozenou cestou - je tedy transmastnou. Bod tání má na rozdíl od sádla až při 45 ° C. Nic? Neseplo? Tak věřte tomu, že ani kdyby měl člověk tu nejvyšší horečku či malárii, kterou jeho organismus dokáže přežít, nikdy by nedosáhl teplotu potřebnou pro zvládnutí tání (trávení) margarínu. A co maso? Například vepřové maso neobsahuje žádné transformace mastných kyselin, prase není přežvýkavec. Ale kdyby i  bylo, přirozené transformace mastných kyselin jsou jiné než ty, které vyrobíme v chemických továrnách a tváříme se, že vyrábíme zdravé potraviny. Maso je důležitým zdrojem bílkovin, vitaminů skupiny B (zejména B12), železa a hořčíku. Obsahuje také draslík, sodík a železo. Bílkoviny dodávají tělu stavební materiál, který využíváme k růstu, k obnově buněk a tkání, tvorbě hormonů a enzymů. Vepřové maso obsahuje trošku více tuku než hovězí, ale je velmi bohaté na vitamin B, zinek a selen. Ani jen slovo zde není o cholesterolu. Vzpomínali jsme, že co se masa týkalo, byli to právě naši předkové, kteří naplňovali poučku "všeho s mírou" do slova a do písmene. Byli střídmí a nepřecpávali se. Kromě toho jim nikdy nebyla cizí konzumace česneku a cibule (jako přírodních ochránců organismu). K masu jedli často luštěniny. Negrilovali ho, nepekli nad uhlím, ale nad prachobyčejným dřevem.

Jak vznikají a zanikají fámy

Člověk dávno zjistil, že jeho cesta ke zdravému a hlavně dlouhému životu vede přes stravu s nízkým obsahem cholesterolu. Jeho nejznámějším zdrojem je vaječný žloutek, ale i mateřské mléko. A tak se vajíčka začala vylučovat ze zdravého jídelníčku a mateřské mléko nahrazovat různými výživnými umělými alternativami. Pediatři naštěstí včas zjistili, jakou chybu udělali a sypajíc si popel na hlavu označili mateřské mléko za nejdokonalejší, ničím nepřekonaný způsob výživy. O něco později byly takto amnestovány vajíčka. V žloutku je 250-300 mg cholesterolu, což je denní doporučená dávka. Vejce obsahuje také zdraví prospěšný lecitin a vitamin D3. A pokud by někdo snědl i pět vajec denně, v podsítě svému organismu neuškodí. Přišlo se na to, že cholesterol ve vejci nezvyšuje cholesterol v krvi. Ten, kdo sní hodně vajec, si zablokuje syntézu cholesterolu a nakonec má cholesterolu v krvi méně. Vejce vůbec neobsahují trans-formy mastných kyselin a v konečném důsledku se jejich konzumace dá srovnat s konzumací jiných běžných jídel. Samozřejmě, není vejce jako vejce. Zcela jiné je vejce od slepice chované v klecích, kde slepice nemají životní prostor a vůbec nevidí slunce, a jiné od slepice, která běhá po dvoře. Takže hovoříme o poctivém domácím chovu. Po zjištění těchto faktů vajíčka odstranili ze seznamu "zakázaných" potravin a za špatné byly označeny margaríny. Čtete dobře. Margaríny. Proč tato informace nedorazila k některým lidem dosud? Inu, pulty v obchodech jsou plné margarínu, který se dobře prodává a zvyšuje zisk. Zatímco cena vajec vystřelila astronomicky nahoru, margaríny koupíte za pár korun...

Na závěr

Primitivní strava našich předků ve skutečnosti primitivní vůbec nebyla. O tom, co dnes jíme, rozhodují velké obchodní sítě. Diktují, co máme jíst. A ještě tvrdí, že to, co nabízejí, je nejlepší. Přitom mnohem kvalitnější potraviny máme doma na zahradě. Naučme se rozlišovat mezi tím, co jíme a tím, co bychom měli jíst. Zdravá strava totiž není o tom, že si nakoupíme 10 kilogramů probiotických jogurtů a budeme je jíst v naději, že budeme věčně zdraví. Omyl. Jde o vyváženost, střídmost a zapojení dalších faktorů - hlavně slunce a pohybu. A o primitivní stravě. Ta je totiž našemu organismu nejbližší.