Jmelí podle pověry přináší štěstí, ale také úhyn stromů, na kterých cizopasí
Jmelí je krásná a magická přírodní ozdoba, léčivá rostlina, ale také agresivní škůdce. Mít ho na zahradě je hotová pohroma! Šíří ho hlavně ptáci. Roste velmi pomalu, proto je relativně dost času zakročit a stromy zachránit.
Jmelí je mnoho druhů
Existuje asi 1 400 rostlin, které jsou v širším smyslu označované jako rodina jmelí. Žádná z nich však neroste na zemi, ale vždy na různých stromech. Jednomu z nich, jmelí bílé (Viscum album), se přisuzuje schopnost léčit rakovinu. Toto jmelí v Evropě roste na listnatých stromech, zatímco na borovicích roste Viscum album subsp. austriacum a na jedlích zase Viscum album subsp. abietis. Jmelí z listnatých stromů dává přednost jabloním a topolům, ale roste i na bříze, osice, klene, javoru, lípě, jeřábů, akátu, vrbě, hlohu či mandlovníku. Na jilmu, jasanu, ořechu, hrušce, švestce, třešni, mirabelce, lísce, růži či platanu se mu moc nedaří. Zřídka se také vyskytuje na dubu. A vůbec neroste na buku.
Šíření jmelí
Jmelí šíří ptáci, například drozd, který v zimě žere zralé bobule. Semena jmelí se nestrávené dostávají s trusem zase ven a zůstávají s lepkavými zbytky obalu plodu přilepené na větvích stromu. Podobně šíří plody jmelí i pěnice černohlavá po svém příletu v březnu. Zárodky jmelí klíčí pouze na stromech, které odpovídají jejich původu. Jádro semene obsahuje 2 až 4 klíčky. Jmelí z listnatých stromů se může dařit zase jen na listnatých stromech, ale na dubech obyčejně nevyklíčí. Nejsou však odkázány pouze na stejný druh hostitelského stromu. Jmelí z jabloně může růst i na jilmu, topolu i bříze. Jmelí z borovice však roste jen na borovicích, zřídka na červeném smrku. Jmelí z jedle můžeme najít i na cukrovém javoru. Na keřích kručinky však může růst jmelí z listnatých stromů, jakož i z jedle a borovice.
Jmelí láká opylovače
Jmelí je dvoudomá rostlina, tedy samčí a samičí květy rostou vzájemně odděleny na 2 rostlinách. Poprvé jmelí kvete asi v pátém až sedmém roce, a to během února a března. Samčí květenství šíří silnou vůni po přezrálých pomerančích a jablkách, čímž přitahuje mravence, mouchy a jiný hmyz, který je aktivní v zimě a který se postará o opylení. Samičí květenství zase přitahuje hmyz sladkým nektarem a nechává se jím opylit. Z nich se následně od dubna vyvíjejí plody, které dozrávají v adventním čase začátkem prosince a svítí jako lesklé bílé koule.
Léčivé, ale i agresivní
Jmelí jako poloparazit si zřejmě kromě živin vysává z hostujícího stromu i jeho léčivé látky. Při léčebném využívání jmelí bychom měli brát v úvahu i to, na kterém druhu dřeviny vyrostlo, protože každý strom zřejmě vytváří jiné účinné látky. Jelikož jmelí je schopné růst na tolika druzích dřevin, nemůžeme se divit, že je schopné pomáhat při více chorobách. Jenže na bezpečné a účinné využití jeho léčebné síly, zejména proti rakovině,je třeba mít odborné znalosti a zkušenosti! Když se na jmelí díváme z pozice pěstitele, zahrádkáře, tak ho jednoznačně musíme odmítnout jako nebezpečného škůdce pěstovaných dřevin, ať už jsou to dřeviny užitkové nebo okrasné. Pokud se totiž jmelí na stromě "zakoření" a rozroste, opadavý strom sice může v zimě vypadat zeleně, ale jen nakrátko, protože jmelí ho tak oslabí a vysaje, že nejenže přestane rodit, ale záhy uschne. Jmelí sice zpočátku roste velmi pomalu, ale když se dobře uchytí, začne růst až explozivně, a tím odčerpá ze stromu hodně živin, vody i minerálů. Současně se jmelí stane semeništěm na zakořenění dalších rostlin jmelí na daném, ale i okolních stromech. Ptáci požírající plody jmelí totiž svým trusem "vysadí" na nich další semena jmelí, a tím dokážou doslova zamořit celou zahradu či park. Jmelím napadené větve se zduří, jejich konce zaschnou, celkově má strom menší přírůstky, přestává kvést a ovocné stromy i plodit. A protože je celkově oslabený, napadají ho i další houbové choroby, jakož i žravý a savý hmyz. Strom zůstane křehký, lámavý, nebezpečný pro okolí a rychle spěje ke svému konci.
Ochrana dřevin před agresivním jmelím
Ochrana je relativně jednoduchá, jen se musí udělat včas a důsledně. Víme, že jmelí zpočátku roste pomalu, to využijeme na účinný zákrok. Kdysi se využívaly na zimní ochranu dřevin před škodlivými činiteli relativně razantní ochranné postřiky, které bezpečně zničily zejména klíčící a mladé jmelí na stromech. Dnes, v době ekologičtějších postřiků, se na to nemůžeme spolehnout. A tak při kontrole zejména opadavých listnáčů (užitkových či okrasných) v jejich bezlisté stavu v období vegetačního klidu nebo při předjarním řezu stromů snadno odhalíme mladé zelené keře jmelí ještě dříve, než začne kvést (kvést začíná až v pátém roce). Celou větev hostitelského stromu i s jmelím odřízneme a spálíme. Můžeme také zkusit alespoň část cizopasné rostliny natřít koncentrovaným systémovým herbicidem v době vegetace jmelí (výhodou je, že ta se zcela neshoduje s vegetací stromu) - přípravek se roznese do celého jmelí; riziko je trochu v tom, že se herbicid dostane i do hostitelského stromu, na kterém by mohl přípravek poškodit již tak jmelím zesláblým větvím.
Postup
• Nejprve odřežeme všechny napadené větve, na kterých jmelí roste, a spálíme je;
• jelikož je předpoklad, že se na daném stromě uchytily už i další semena jmelí, ačkoli jeho rostliny ještě nejsou vidět, věnujeme v dalších letech zvýšenou pozornost danému stromu, ale i okolním stromům a v případě objevení se dalšího mladého jmelí ihned větev i s jmelím odstraníme a rány zatřeme voskem;
• po odstranění jmelí stromy dobře pohnojíme kompostem i komplexem hnojiv a stopových prvků, podle potřeby je i zavlažujeme.
Větší předpoklad, že se jmelí vyskytne v našem sadě, je ve starších zahradách s tzv. vysokokmeny, které se poměrně povrchně ošetřují. Riziko je větší i tehdy, když je okolí naší zahrady zamořené jmelím a v oblasti se vyskytuje mnoho ptáků, zejména drozdi či pěnice.
Odlišnosti jmelí od běžných rostlin
• Neroste na zemi, ale na stromech;
• nemá kořeny, pouze ponořený kořen, pomocí kterého se zachycuje ve dřevě hostitelského stromu;
• má schopnost fotosyntézy pomocí chlorofylu v listech a stoncích a slunečního světla, počítá se mezi poloparazity; bylo by schopné si potřebné organické výživné látky vytvořit samo, přesto získává jejich velký podíl z hostitelského stromu;
• při růstu a zrání plodů se chová zcela opačně v porovnání s ostatními rostlinami; v zimě, kdy je vegetace v klidu, začne růst a regenerovat se, odpočívá v létě a na podzim, když ostatní rostliny naplno kvetou a mají plody;
• kvete od února do března až dubna a plody zrají od listopadu do prosince;
• jmelí je stálezelená rostlina, listy zůstávají na keři asi 1,5 roku; na jilmu a jedli však mohou zůstat i 3 až 4 roky; i když v pozdním létě staré listy opadávají, jsou stále zelené a nejsou zvadlé.
• roste extrémně pomalu - až v druhém roce jen 2 malé lístečky, po 5 až 7 letech se vytvářejí první drobné nažloutlé květy;
• semeno je zelené a jeho přežití je závislé na světle, které proniká průsvitným obalem plodu;
• roste všemi směry, i směrem dolů, tak keř dostává podobu koule o průměru asi 1 m. Tento fenomén se nevyskytuje u žádné jiné rostliny.