Výchova dětí ve starověkém Egyptě

Napadlo vás někdy, jak by to vypadalo, kdybyste se narodili ve starověkém Egyptě? Krásná příroda, podnebí a každé dítě zde bylo vítané a opečovávané.

V zemi faraonů měla významnou roli bohyně Tauret,

protože chránila těhotné matky a jejich děti. Celá rodina se připravovala na tuto radostnou událost. Porod probíhal na obyčejné židli s otvorem, která se stala nezbytnou součástí porodu. Budoucí matka musela být v dřepu, aby si usnadnila rození a aby dítě nemělo problémy s příchodem na svět. Nebylo to velmi pohodlné, ale neměla na výběr.

Při narození dítěte se nikdy nezapomnělo na sestavení horoskopu

Všechny totiž zajímalo, zda se dítě narodilo pod šťastnou hvězdou. Matka po porodu své dítě nosila ve vaku, který měla zavěšený na ramenou. Klasické kočárky se nepoužívaly, takže dítě bylo neustále v objetí matky, což ještě více utužilo jejich vztah. Když dítě dosáhlo třetí rok, mateřské mléko přestalo být jeho pokrmem. Matky dítěti začaly připravovat stravu, která je měla nejen dobře zasytit, ale také poskytnout sílu ke zvládnutí různých činností.

Zatímco bohaté ženy měly na výchovu dětí služky,

chudé ženy nosily své děti všude s sebou. Své povinnosti vykonávaly ve společnosti dětí. V domácnosti se žilo spolu s prarodiči, a tak nebylo nic zvláštního na tom, pokud děti vychovávali právě oni. Starým lidem se zde vzdávala nesmírná úcta, takže jejich slovo mělo hodnotu zlata. V domácnosti často žili s dětmi i jejich bratranci a sestřenice. Výjimkou není ani to, že se tito rodinní příslušníci mezi sebou vzali. Nastaly však i případy, že se těmto manželům narodily mentálně postižené děti. Rodiče si mysleli, že je potrestali bohové, a proto ani jinou příčinu nehledali. Bylo pro ně obtížné vyrovnat se s tímto osudem.

V Egypťanech je dodnes jakoby zakořeněný smysl pro rodinu

a proto se trápení jednoho stává trápením pro celou rodinu. Podobně je to i s úspěchem jednoho člena. Pokud se někomu v rodině velmi daří, prožívá to celá rodina.

 Všechny děti se sice narodily svobodné,

ale některé o ni i rychle přišli. Pokud byli rodiče otroci, dítě čekal podobný osud. Stalo se nástrojem v rukou bohatých a jeho život se změnil k horšímu. Rolnické rodiny tedy žily ve skromnosti a většinou musely pracovat u boháčů. Určitou část své úrody si dokonce musely odepřít a předat jako daň.

Dnešní děti si neumíme představit,

jak pobíhají nahé po ulici, ale pro egyptské děti to bylo typické. Po určitém období však nastal zlom a pro děti skončilo dětství. Od té chvíle si začaly oblékat šaty. Byl to důležitý okamžik v jejich životě, neboť do té doby opravdu všude pobíhaly nahé.

Pro rodiče byly jejich děti požehnáním

a mnohdy vychovali i úplně cizí děti. Bylo pro ně důležité mít hodně dětí. Neuměli si ani představit, že by nějaké opuštěné dítě nechali napospas osudu. Bohužel se našli i tací, kterým se nedařilo zplodit potomka, a tak se obraceli na bohy s prosbou o pomoc. Nosili při sobě různé amulety, aby se jim podařilo přivolat potřebné síly. Nechtěli se vzdávat, ale pokud jejich čekání nepřineslo ovoce, pokusili se alespoň o adopci. Byl to běžný postup, jaký se odehrává i dnes. Výchovu měla na starosti matka a děti jí musely už od časného věku pomáhat v domácnosti.

Pokud se řekne škola,

tak si musíme odmyslet učitele, neboť egyptské děti navštěvovaly školy, v nichž často vyučovali kněží. Pomůcky, které ve škole používaly si dnes už neumíme ani představit. Kamenné či sádrové tabulky školákům sloužily ke psaní. Samotné písmo u nich mělo velký význam, a tak bylo běžné, že musely hodně psát. Některé znaky vysvětlovaly význam slov, jiné znamenaly různé zvuky. Diktáty, které dnes nejsou příliš v oblibě, v té době tvořily základ vyučování. Hieroglyfické písmo, které používali Egypťané, se psalo na papyrus. Byl to tvrdý materiál, ze kterého se dělaly i svitky. Chudí rodiče nechtěli svým dětem odepřít vzdělání, a tak umožnili svým dětem studovat alespoň pár let. Pak si však děti samy musely vydělávat na živobytí a škola se pro ně stala minulostí. V té chvíli se pro ně skončilo i období různých her. Pokud například v rodině zemřel otec, o rodinu se musel postarat nejstarší syn. Pro kluky bylo také typické, že se z nich stali písaři či úředníci. Bylo tradicí, že se na oslavu bohů konaly různé soutěže či tancovačky. Účastnily se jich celé rodiny a zároveň to byla příležitost k seznámení. Pokud se mladý pár rozhodl uzavřít manželství, znamenalo to, že se spojily dvě velké rodiny. V mnoha případech se postupovalo i tak, že ženicha či nevěstu vybírala celá rodina a požadavky byly různé. Láska zde nehrála žádnou roli. Až po svatbě a narození dětí se vztah utužil a přerostl do hlubokého citu, který se pak přenášel i na výchovu potomků.

Malým dětem se vyráběly různé pomalované míče z hlíny

Většina hraček byla ze dřeva a slonoviny. Pokud si rodiče nemohli dovolit hračky kupovat, zhotovovali je dětem doma. Ti majetnější si mohli dovolit už mnohem více a koupili dětem i domácího mazlíčka. Nebyl to však žádný pes či kočka, ale opice. Starala se dětem o zábavu a vyplňovala jejich volný čas. Toto nevšední domácí zvíře vyžadovalo nejen pozornost, ale i řádnou péči. Sluhové bohatých rodin jí museli zajišťovat potravu a postarat se i o hygienu. Pokud jde o zvířata, tak v Egyptě splňovaly několik úkolů. Pokud se vyskytl nějaký svátek, tak si Egypťané mnohdy podarovali talismany. Velmi oblíbené byli vyřezávaní brouci, zejména skarabeus.

Nemoci neobešly ani děti,

a proto pokud v rodině onemocnělo nějaké dítě, ujali se ho lékaři, kteří byli již tehdy nesmírně vzdělaní. Své pacienty léčili nejen léky, ale i zaklínadly. Nenašel se nikdo, kdo by těmto lékařům nevěřil, a proto se jim lidé svěřovali i když už nebyla šance na uzdravení. Poskytovaly se i různé amulety, které měly vyléčit rozmanité choroby. Jejich nošení mělo blahodárný účinek, který si neuměli vynachválit. Magie byla tedy součástí lékařství a lidé se spojovali se silami, které jim měly pomáhat nejen v nemoci, ale i při jiných problémech. Nemocnice, jaké známe dnes, nahrazovaly lidem chrámy, ve kterých se o pacienty starali kněží. Jejich modlitby byly často vyslyšeny a lidé se tam zázračně uzdravili. Nejrozšířenější byly tehdy plicní a oční choroby. Písek z pouště nadělal občas i pořádnou nepříjemnost, neboť při jeho vdechnutí se usazoval v plicích. Lékaři byli také přesvědčeni, že důležitou roli hraje v životě strava, která může snadno narušit správný chod lidského organismu. Současně léky nahradili bylinky, které se různě zpracovávaly.

Kromě toho, že měli Egypťané rozvinuté lékařství, nezaostávali ani s astronomií a náboženstvím

Lidé často komunikovali s bohy a žádali je o pomoc nebo ochranu. Život v Egyptě byl tedy nezvykle spoután s nadpozemskými silami, zatímco v dnešní době se jim nepřikládá téměř žádný význam. Obdivuhodné je i to, jak důležitý status si v této zemi udržela rodina. Početná rodina pro Egypťany neznamenala problémy, ale naopak požehnání, které se nemusí přihodit každému. Plodnost brali jako dar z nebes, kterého si vážili po celý život.