Beton je beton, ale má mnoho tváří

Datum článku: 19. 5. 2014

Beton jako ušlechtilý materiál? Nevzhledné panelové sídliště beton v našich očích na mnoho let diskvalifikoval. A právem. Technologie však pokročily do té míry, že dnes se už dále neupravovaných, strohých betonových zdí nemusíme obávat. Naopak mohou být atraktivní alternativou k ostatním stavebním technologiím - a to nejen v masové, ale i v individuální výstavbě.

Beton je beton, ale má mnoho tváří

Namíchat správný beton je skutečná věda

A mícháním navíc problém nekončí, ale spíše začíná. Řeč bude tentokrát o betonu pohledovém, tedy materiálu, který zůstává nezakrytý, a tak je vystaven očím uživatelů i kolemjdoucích. Zdánlivě neupravené, holé zdi tvoří dominantní výrazový prvek, proto při jeho vytváření nelze nic zanedbat. I když jde o "holé stěny", stavební technologie nezřídka připomíná opravdovou alchymii.Jedna z definic pohledového betonu tvrdí, že jde o beton, na kterém se po odbednění neprovádějí žádné další povrchové úpravy. Přesněji by se mělo říci, že se po odbednění neprovádějí žádné další krycí vrstvy. Povrchová úprava je totiž v případě pohledového betonu možná důležitější a náročnější než u omítaných cihlových nebo pórobetonových stěnách.

Přiměřeně, přiměřeně ...


Parafrází ze známé pohádky by se dala popsat technologie výroby betonové masy používané pro tento typ stavění. Je třeba ještě zdůraznit, že nemáme na mysli použití betonových prefabrikátů již s konečnou povrchovou úpravou, ale vytváření nezakrytých betonu přímo na stavbě rodinného domu.Samozřejmé jsou také požadavky na jeho konstrukční kvalitu. I pohledový beton musí především splňovat užitnou funkci - nosné zdi, sloupy a pilíře, na všech leží odpovědnost za stavbu jako takovou. V případě nezakrytých betonových konstrukcí však navíc do hry vstupují i ​​estetická kritéria. Obvykle se tento beton nebarví, krása materiálu je v jeho "nebarevnými" podstatě. Proto bývá prvotním kritériem barevná jednolitost, beze skvrn a různých "barevných" přechodů. Bližší pohled navíc odhalí pórovitost materiálu a strukturu povrchu. Všechny tyto vlastnosti by měly být v rovnováze.

Výhody a nevýhody pohledového betonu

  • Stálobarevnost
  • Nízké udržovací náklady a dlouhá trvanlivost
  • Unikátní architektonický projev
  • Nevyhovující tepelně izolační vlastnosti, nutnost zateplení
  • Vyšší vstupní náklady v porovnání s běžnou cihlou nebo pórobetonovými tvárnicemi
  • Omezení vnitřního komfortu - nutnost používat speciální nářadí, například pro úpravu rozvodů, věšení obrazů či dekorací (jako v panelovém domě)

V jednotě je síla

Barevnost v první řadě závisí na použitém cementu. Beton tak může mít - bez použití zvláštních příměsí - barvu od bílé (vápenatou složku cementu tvoří vysokoprocentní vápenec nebo křída, hlinitou složku bílý jíl či kaolín) až po tmavě šedou (pokud cement obsahuje popílek nebo mletou strusku). Svůj vliv na barvu povrchu má i použité kamenivo. Pokud uvažujeme o jednolité barevné ploše pohledového betonu, nezbývá než naplánovat výstavbu tak, aby se při jeho výrobě používala stejná šarže kameniva a stejný typ cementu. Uhlídat tento předpoklad může být složité, ale při individuální výstavbě podstatně jednodušší než v případě průmyslové výstavby. I když se podaří dodržet jednotu materiálu, zdaleka není vyhráno. Neméně důležité je rovnoměrné hutnění, použití různých přísad (plastifikátorů zlepšujících vlastnosti betonu) nebo také různá doba mezi jednotlivými vrstvami uložení a podobně. Pomoc odborníka - projektanta i technologa - je nezbytná. Od začátku by mělo být jasné, jaký má být výsledný odstín betonu, způsob povrchové úpravy (bednění), ale i jaká má být například pórovitost povrchu. Lepší je kritéria stanovit na začátku, ještě před stavbou, jak se pak dohadovat v jejím průběhu. Pohledový beton má navíc značné omezení ve způsobu napravování různých nedostatků, proto by se rčení třikrát měř a jednou řež, mělo stát zaklínadlem všech zúčastněných.

Mnoho tváří betonu

"Nadpraporčíku, vždyť i tak sem přijde omítka," řekl šokovanému architektovi a investorovi rozestavěného rodinného domu podlahář, otírající špachtli o betonovou zeď v budoucí obýváku. Úsilí projektanta i betonáře přišlo téměř nazmar. Záchrana zničeného povrchu, který má zůstat odkrytý, je složitá, ale ne nemožná. Tvář betonu může být pokaždé jiná, záleží na použité technologii. Neupravované povrchy jsou spíše doménou dopravních staveb či protihlukových stěn, vyšší estetické nároky občanské výstavby, nemluvě o individuální, vyžadují některou z dalších povrchových úprav - v měkkém či v tvrdém stavu. Nejběžnějším typem neošetřených povrchů jsou povrchy vytvořené otlačením formy či bednění. Potřebné je správně vybrat druh pláště bednění a jeho povrch - nasákavý (absorpční), například polypropylenová textilie či nehoblované dřevo, nebo nenasákavý (neabsorpční), jako jsou bednící desky s přidanou vnější vrstvou, natřená prkna, plastová bednění či ocelové desky. Nesavý materiál je sice rychlejší cestou k hladkému povrchu, ovšem s rizikem většího množství pórů nebo barevných odstínů. Výběr bednění definuje rozměr celistvých ploch, tak v interiéru, tak v exteriéru, množství a rozložení spár, zhotovení spojů a - v mnoha případech dominantně - rozvržení otvorů pro kotvy a způsob jejich uzavření. Obvykle se používá tzv.. systémové bednění. Tvoří ho speciálně konstruované panely, kde styk s betonem zabezpečují překližkové desky opatřené odformovacím prostředkem, díky němuž lze pak bednění demontovat. Projektant vybere typ a rozměr panelů tak, aby výsledek odpovídal představě zákazníka. Dnes jsou v nabídce firem i různé druhy profilovaného bednění. Do bednění se vloží speciální plastová matrice, která vytvoří povrch imitující struktury dřeva, omítek, zdiva, kamene, rovné struktury, případně vytváří speciální abstraktní texturu. Projekt bednění nelze podcenit, projektant by měl brát v úvahu všechny detaily, které rozhodují o tom, jak bude plocha opticky působit.

Povrch betonových stěn může být

  • Neupravený (povrch se vytvoří otlačením formy či bednění)
  • Opracovaný v měkkém stavu
  • Opracovaný v tvrdém stavu
  • Upravený specifickou technologií (kartáčování, grafický beton ...)

Měkký a tvrdý

Navzdory všem omezením je možné i betonu dopřát vytoužený "facelift". Povrchy opracované v měkkém stavu charakterizuje přiznání "ruční výroby". Hlazením, válečkováním a poťukáváním měkkého betonu lze dosáhnout i vzhled zdánlivě připomínající omítku (použitím houbového hladítka). Typickým způsobem úpravy v měkkém stavu je také tradiční vymývání.Tato povrchová úprava je alternativou zejména při venkovních dlažbách, v případě prefabrikátů jde převážně o menší, například zahradní architekturu, oplocení sestavené z prefabrikovaných panelů a podobně.Některé technologie povrchových úprav nastupují až po vytvrzení betonu. Tvrdý beton se brousí, pískuje (odstraňuje se cementový kámen, odhaluje se více pórů a dosahuje se větší barevná jednota). Úprava povrchu kyselinou je na rozdíl od pískování, používaného především na beton litý do bednění, opět disciplínou prefabrikovaných výrobků.

Specifickým typem úpravy je kartáčování

Obvykle se realizuje po několika dnech tvrdnutí betonu, a to vykartáčováním vrstvy cementového pojiva, může však dojít k poškrábání kamenné složky betonu. Podle svého stvořitele, hvězdy světové architektury Japonce Tadaa Anda, dostala jméno technologie, jejímž výsledkem je "sametový" betonový povrch. Dá se však vytvořit pouze ručně podle přesného receptu, spočívajícího v namočení a mytí kyselinou solnou, opravě pórů a dalších úpravách. Unikátní technologii použil například architekt Heinrich Degelo pro muzeum v Lichtenštejnsku - povrch budovy se ručně brousil, leštil a nakonec napouštěl voskem ... Výsledkem je zcela unikátní dílo téměř beze spár, samozřejmě za vysokou cenu mimořádného mnoha hodinového úsilí skupiny dělníků. Krása pohledového betonu vynikne pouze při dokonalých detailech a pečlivém provedení. Je třeba důkladně uvážit, zda je toto řešení vhodné i pro váš dům. Nároky na všechny zúčastněné jsou mimořádně vysoké, betonový majestát si však podobnou péči nepochybně zaslouží.

Grafický beton

"Grafický" beton je finský vynález úpravy betonového povrchu. Zvláštní efekt se dosahuje použitím speciálního filmu, který se dostane do kontaktu s betonem. Film je potištěn běžnou bodovou (rastrovou) tiskařskou technologií, avšak namísto tiskařské barvy se použije zpomalovač tuhnutí betonu. U individuálních návrzích lze výtvarný návrh na film nanášet přímo štětcem. Vzor pak vzniká díky kontrastu mezi světlým hladkým povrchem, betonu a "exponovaným" povrchem, ze kterého po odloupnutí fólie s nezhydratovaným cementem vystupuje jemné kamenivo. "Grafický" beton se však vyrábí přímo ve výrobnách prefabrikátů, nelze jej udělat "na koleně" přímo na stavbě.

Pohledový beton krok za krokem

Pokud se rozhodnete obohatit svou stavbu o prvky vytvořené touto technologií, nebo tímto způsobem dokonce stavět, je důležité (ve spolupráci s odborníky) dodržet tento postup:
1. Definovat barvu povrchu a nároky na jeho pórovitost.
2. Vybrat odpovídající materiál a zajistit jeho výrobu a logistiku tak, aby nedocházelo k dramatickým rozdílům v barevnosti v rámci jednotlivých vnějších fasád nebo místností v interiéru.
3. Promyslet finální povrchovou úpravu a zvolit požadovanou technologii bednění (typ, velikost panelů, rozmístění spár a otvorů po kotvách atd..) Tak, aby odpovídalo estetickému záměru architekta.
4. Přistoupit k samotné realizaci. Je dobré udělat si obraz o budoucí podobě pohledového betonu na referenčních stavbách v okolí, další možností je udělat si pokusné vzorky povrchů.
5. V průběhu celé stavby dbát na to, aby všichni řemeslníci z různých profesí přítomných v té které fázi výstavby na staveništi měli základní znalosti o finální úpravě objektu, čili o použití nezakrytého betonu.
6. Nezapomenout na tepelně izolační vlastnosti prostého betonu a počítat s nutností zateplení. Vlastnosti prostého betonu například zlepšuje sendvičová konstrukce. Obvykle se zatepluje zevnitř.