Učení dětí nezačíná jejich narozením

Když se má narodit dítě, přejeme si aby bylo zdravé. Pokud vše dopadne jak má a narodí se zdravé děťátko, přejeme si, aby bylo nejen fyzicky zdravé, ale i chytré. Aby se dobře učilo a podařilo se mu zařadit do života. Ale k tomu je potřeba pomoc rodičů. Nelze nechat dítě, aby ho život naučil. Toto rčení je již minulostí a je třeba si uvědomit, že výchova dítěte začíná již jeho početím, kdy mu předáváme některé své zkušenosti.

Učit dítě před vstupem do školy neučit?

Pokud učit, jaké znalosti by mělo dítě zvládnout? Odpověď na tuto základní otázku života dítěte dává otázka: Jaký je cíl výchovy? Cílem rodičovské výchovy by měl být rozvoj osobnosti dítěte. Tedy odpověď na otázku, zda dítě třeba učit, je jednoznačná - ano. Dobře, ale co učit? I zde se snadno dostaneme k odpovědi, pokud si uvědomíme, co v životě člověk potřebuje. Komunikovat s okolím a umět řešit životní problémy. Pokud to trochu zjednodušíme, tak mateřský jazyk a matematiku. Nemělo by být těžkou otázkou, jak učit. Vědomy si, že nejzákladnější rysem dítěte je hra a zvědavost.Proto ho musíme učit hrou. O tom už snil Ján Ámos Komenský. V současnosti však škola není hra, ale hora. Chyba je částečně v učitelích, ale hlavní odpovědnost nese ministerstvo školství. Za hlavní cíl školy stanovilo zvládnutí mnoha faktografických znalostí, které si člověk, v případě potřeby, snadno může vyhledat na internetu. Ministerstvo školství alibisticky sice dalo učiteli pravomoc změnit osnovy až do rozsahu 30%, ale samo při stanovení vzdělávacích cílů, které žák má zvládnout při maturitní zkoušce po novém, neustoupili ani o milimetr. Do vzdělávacích cílů z matematiky vypsalo vše - celých 100%.

Jak učit?

Nejlepší a nejjistější je metoda: objevování. Nechat dítě, aby samo poznatek, vědomost objevilo.Přitom respektovat jeho rychlost či pomalost. Nemělo by záležet na tom, zda to objeví za pět minut nebo za pět dní. Na obranu učitelů však musíme poznamenat, že při současném hromadném vyučování - až 36 žáků ve třídě - je to nemyslitelné. Tuto zkušenost měli už starověcí Řekové, ale naše školství se rozvíjí pomalu. Na jejich úroveň se ještě nedostalo ... A tak, pokud je dítě pomalejší, musíme se mu věnovat doma. Tempem, na které stačí. Zvýšit rychlost řešení úloh, na to ho třeba cvičit.

Výchova dítěte začíná početím

Čím je porod blíže, tím více se mu třeba věnovat. Například laskáním bříška těhotné ženy, příjemné pocity budoucí matky vyvolávají příjemné pocity v dítěti. Tím se kvalitnější rozvíjí jeho tělo i duše.Hlavně mozek, který jako jediný orgán v těle vnímá pocity. V něm se odráží vnější svět. Nenarozenému děťátku se přimlouváme laskavým slovem. Je předpoklad, že v tomto případě narozené dítě bude klidné. Se správně vyvinutým mozkem. Pokud je však těhotná žena nervózní, nespokojená, může se stát, že i dítě bude nervózně, neklidné. A bude mít problémy ve škole.

Narozením dítěte pokračujeme především v rozvíjení citové oblasti

S láskou ho koupeme, s láskou se mu přimlouváme, při pláči se neznervózní, nekřičíme. Není na škodu, pokud si dítě popláče. Pláčem se rozvíjí jeho hlas. Samozřejmě, nesmí to trvat příliš dlouho. Třeba se pokusit najít příčinu jeho pláče, nespokojenosti. S přibývajícími dny naše dítě roste, přibírá na váze. Myslíme na to, že je třeba rozvíjet jeho řeč (mateřský jazyk) a myšlení (matematika). Pamatujeme na jedno: myšlením se rozvíjí řeč. Pokud nespí, stále s ním povídáme, představujeme členy rodiny. A hlavně čteme knížky. Pohádky, básničky, zpíváme písničky, později mu dáváme hádanky. Při koupání, do postýlky mu dáváme hračky. Různé velikosti, různé hmotnosti. Zde se již dítě začíná setkávat - i když to neví - s matematikou. Začíná vnímat tvar hraček, jejich velikost. Pokud je dítě větší, vnímá, že jedna hračka je větší, druhá menší, jedna těžší, jiná je lehčí. Tyto pojmy mu vysvětlujeme. Trpělivě. Pokud dítě je schopno koupat se ve vaně, nestydíme se jít s ním do vany. Dáme mu dva kbelíky různých velikostí. Očekáváme, že jednou si začne přelévat vodu z jednoho kbelíky do druhého. Zjišťuje různé objemy. My mu tento pojem vysvětlíme. Všimněte si: necháváme dítě objevovat. My mu jen pojmy vysvětlíme, objasníme. Tyto pojmy v dalším jeho životě opakujeme. V každém případě však pro dítě to musí být hra. Do ničeho ho nenutíme. Vždyť máme čas. Co a v kterém věku dítěte učit, čtenář najde v knížce Kena Adamse Vaše dítě může být geniální a šťastné. My chceme upozornit na dva aspekty: fyziologický a psychologický.

Fyziologický aspekt

Lidský mozek je rozdělen na dvě poloviny: levou a pravou hemisféru. Levá hemisféra má tendenci  k logicko-vědecké činnosti, pravá hemisféra k emotivní-umělecké činnosti. Pro matematiku to znamená, že pravá hemisféra "přemýšlí" algebraicky, s čísly, levá zase geometricky, "vidí" tvar objektů, jejich velikost. Příroda však mezi nimi nevytvořila automatické spojení. Tato spojení musíme my uměle vytvářet a upevňovat. Jinak se ztratí. Samozřejmě, opakováním. Řešením problémů, při kterém řešitel musí objevovat nové vlastnosti objektů, nové poznatky. Tím se budou vytvářet spoje mezi oběma hemisférami. V jedné části matematiky - analytické geometrii (učí se na střední škole) - je nutné umět geometrické úlohy řešit algebraicky. Zde se ukáže, jak jsou spoje mezi uvedenými hemisférami vybudované. Tato úloha není jednoduchá ani snadná. Ale trpělivostí se dá splnit. Netřeba však dítěti, ani v předškolním věku, všechno předkládat hotové. Pokud se mu nedaří, není nutný vztek či hněv. Je nezbytné, aby samo objevovalo. Nezáleží na tom, jak dlouho. Aby prožívalo kladné pocity jednak z objevu, ale i z naší pochvaly. Je vhodné vést dítě k tomu, aby si například u kostek všímali nejen jejich počet (algebra), ale i materiál, ze kterého je kostka zhotovena, její velikost, barvu. Ať ji položí do vody. Vidí, zda plave, nebo klesne na dno. Můžeme ho "nechat" objevit, že sousední hrany krychle (pojem hrana kostky mu ukážeme) mají jiný směr. A jsme u pojmu úhel. Dokonce pravém úhlu (90 °).Nenápadně jsme dítě z algebry "přenesli" do geometrie. Nic však nesmí probíhat násilně. Pro dítě to musí být hra. Dítě samo musí projevit zájem o tuto hru.

Psychologický aspekt

Dítě se v předškolním a mladším školním věku výrazně vyznačuje konkrétním myšlením. Ale úlohy typu: Řešte zpaměti, vyžadují abstraktní myšlení. Přechod od konkrétního myšlení k abstraktnímu je zdlouhavý. Naplno se rozvíjí až na střední škole. Současná škola se tuto hranici snaží "zmáčknout" dolů. Proto se již v prvním ročníku základní školy v matematice objevují prvky uplatňující budování abstraktního myšlení. Dítě na tuto skutečnost je třeba cvičit. Ukažme jeden způsob, jak by se to mohlo uskutečňovat. Chceme dítě naučit sčítat 2 + 3. Dáme mu úkol: Sečti dvě kostky a tři kostky. První krok je materiální činnosti. Dítěti dáme za úkol vybrat dvě kostky na jednu hromádku. Pak tři kostky na druhou hromádku. Položíme dítěti otázku: co znamená sčítat? Pokud dostaneme odpověď: dát dohromady, spolu, můžeme předpokládat, že dítě pochopilo význam operace sčítání. Pokud ne, tak mu to vysvětlíme. Další otázka pak je: Kolik je to spolu? Dítě sečte všechny kostky a odpoví: Pět. Na závěr necháme dítě zdůraznit, že dvě kostky a tři kostky je spolu pět kostek. Druhý úkol je: Sečti dva sešity a tři sešity. Dítě necháme provést celou materiální činnost samostatně. Pokud se mu nedaří, pomáháme mu otázkami. Neděláme to však za něj! Za předpokladu, že dítě odpoví pět, ho můžeme pochválit. V případě, že odpoví: Vždyť je to jedno, jaké předměty sčítáme, můžeme se těšit, že jeho přechod od konkrétního k abstraktnímu byl bezbolestný. V případě nezdaru zadáváme další konkrétní předměty.Může se stát, že už předměty nemáme. Pak nastoupí materializovaná činnost. To znamená, že mu předměty kreslíme na papír, případně si je kreslí samo. Při tomto učení dítě nesmíme trápit. Vše pro něj musí být hra. Pokud dítě například po 10 či 15 minutách stále nepochopilo, že 2 + 3 = 5 bez ohledu na to, jaké objekty sčítá, dáme mu přestávku nebo zaměříme ho na úplně jinou činnost. K této roli se vrátíme za dvě hodiny nebo na druhý den. Dítě nesmíme znechutit nezdarem. Stále ho musíme trpělivě povzbuzovat. Po zvládnutí tohoto úkolu následuje: Sečti 3 ​​+ 2. Za výsledek pět nezapomeňme dítě pochválit. Při této činnosti se snažíme, aby dítě mezi zadáním úlohy a výsledkem řešení čas stále zkracovalo. Tedy dítě nejprve si nahlas říká, nahlas počítá, pak ten hlas "prochází" jen mozkem. Dítě si říká samo pro sebe, jen v hlavě.V odborné terminologii se tomu říká přechod od exteriorizace (vnější řeči) k proniknutí (vnitřní řeči).Toto se tvrdě vyžaduje na střední škole. Při externí části maturitní zkoušky má žák za 120 minut vyřešit (nejen přečíst) 30 úkolů. Čili průměrně má na jednu úlohu čtyři minuty. Zde musí žák málo psát, mnoho kroků řešení mu proběhne pouze v hlavě. Nepíše. Podstatný je pouze výsledek. Pokud je správný, získá předem určený počet bodů. Nesprávný výsledek znamená nula bodů za danou úlohu. Přechod od exteriorizace k proniknutí dosáhneme tak, že dítěti vezmeme všechny předměty a zadáme mu úkol: sečti dvě auta a tři auta. Dítě se má tyto předměty jen přestavit v mozku. Tak, jakoby tu činnost provádělo ve skutečnosti. V hlavě si říká, v hlavě si počítá. Pokud nás jeho řešení takových úkolů uspokojuje, nakonec od něj žádáme řešení úlohy: Sečti 2 + 3. Žádné objekty, žádný papír. Připomínáme pouze, že budování abstraktního myšlení je záležitost několika let.

Co tedy učit dítě předškolním věku?

Zjednodušeně řečeno: Vše, na co má chuť, o co jeví zájem. Podstatné je, aby to pro dítě byla hra, zábava, která rozvíjí jeho osobnost v pozitivním směru. Rozvíjí jeho citovou oblast, pozitivní zážitkovou sféru. Vedeme ho k tomu, aby mělo vlastní názor na své okolí. Respektovalo osobnost kamarády, spolužáky, učitelky. Před vstupem do školy má mít zafixované základní mravní principy - pozdraví staršího, poděkuje se, v autobuse, ve vlaku uvolní místo staršímu. Úspěch je závislý na soustředěnosti, pozornosti dítěte a hlavně na naší trpělivosti.