Televize může být prospěšná i pro malé děti

Dříve bylo koukání na televizi téměř svátkem. Dnes ve spoustě domácností televize hraje roli i zvukové kulisy. Běží téměř nepřetržitě a koukají na ni všichni i během jídla a dalších jiných činností. Ale co když máme malé dítě? Nevadí mu neustálá přítomnost této magické tabule? Zeptali jsme se dětské psycholožky, jaký má na to názor.

Dítě je od narození součástí rodiny,

účastní se většiny aktivit, tráví se svými blízkými všechen svůj čas a tak se přirozeně dostane k rodinné pohodě před televizí. Na začátku jen jako pasivní posluchač dění kolem, ale ve věku batolete, když už samo vnímá všechno kolem, chce i ono nahlédnout do kouzelného světa televize. Sledování televize je v rodině sociální událostí a interakcí jednotlivých jejích členů. V takovém případě i malé dítě pochopí tento aspekt sledování televize v rodinném prostředí a chce se na něm podílet.

Batole bere televizi jako hračku

Pro malé dítě je koukání TV procesem nácviku na sociální pozitivní návyky jako hraní si s hračkou, mytí zubů, které dělají postavy v televizním příběhu. Dítě tyto aktivity chce napodobovat a rádo je napodobuje. Je to způsob přirozeného sociálního učení, který je malým dětem blízký. Malé dítě má u televize emocionální reakce kontaktu jako mávání na postavičky a pozdravy (ahoj). Také vyjadřuje své emoce či kopíruje ty, které vidí jako např. strach a lítost, pokud někdo spadl, snahu o pomoc, radost, pokud se někdo směje (např. obličeje probouzejí v dětech smích). Můžeme mluvit o přiměřených emocionálních reakcích kontaktu, které dítě u televize zažívá a měli bychom je jako rodiče podporovat.

Může dítě televize stimulovat ve vývoji?

Zrakem přijímáme až kolem 90% informací ze svého okolí. Stimulace vizuálními podněty má velký význam již od raného dětství při udržení aktivace, protože je dostupná velmi snadno. Dítě se díky zraku relativně rychle seznamuje s tím, co se kolem něj děje. Už malé dítě vnímá vzdálenost, tvar, barevnost předmětů, zajímá ho sledovat pohyb. Díky zraku poznává sebe a své projevy, následně je tak může koordinovat. Sluch je smyslem, který se začíná rozvíjet již v prenatálním období. Po narození se významně podílí na rozvoji sociální interakce, řeči a myšlení. Malé dítě rozlišuje lépe vysoké zvuky a upřednostňuje lidský hlas před jinými zvukovými podněty. Schopnost lokalizovat zdroj zvuku se objevuje ve 3. měsíci. Pokud zvuky vycházejí z televize nebo na dítě někdo zavolá, při správně proměňující vývinu sluchového vnímání se dítě za zdrojem zvuku otočí, reaguje na něj. S přibývajícími měsíci dítě vnímá i zvuk tišší. Postupně se u něj rozvíjí porozumění slovům jazyka, ve kterém se na něj mluví. Jednoduchým slovům umí dítě porozumět už kolem 8. měsíce. Před dovršením prvního roku samo produkuje jednoduchá slova s ​​významem. Dítě při vnímání určitého objektu oddělí tento objekt od množství jiných, které současně nebo následně působí na jeho nervovou soustavu. Velkou roli v procesu vnímání mají zkušenosti. S nabýváním zkušeností začíná dítě vnímat komplexně - vzniká koordinovaná smyslová činnost. Do těchto jeho zkušeností zapadají i vizuální a sluchové vjemy, které mu může nabídnout sledování televize.

Jaký je přiměřený čas, který má batole strávit u televize?

Vše s mírou platí v tomto případě stejně jako všude. Je důležité, kolik času denně tráví batole pro televizí a jaký program sleduje. Pokud sleduje televizi cca. půl hodiny, v lepším případě jen v krátkých sekvencích 2-4 minutových příběhů, v přiměřeném tempu, které je dítě schopno vnímat, tak to pro něj může být přínosem a nezatěžuje ho. Pokud je to odborně a s respektem na dětského diváka připravený a kontrolovaný program, je sledování takového programu pro dítě vhodné, rozvíjející a dokonce povzbuzující jeho vývoj. Samozřejmě, nedá se říci, že dítě, které sleduje televizi denně méně než hodinu a kterému se v následujícím denním čase rodiče pečlivě věnují - čtou s ním knihy a hrají si - by mělo nějakým způsobem ohrožen vývoj. Horší je to však v případě, že čas strávený u televize supluje čas, který mohlo strávit s rodičem při knihách či hračkách a tento čas již později během dne nedostane. U nejmenších dětí má rodič šanci celý proces sledování televize řídit a o tom, co a kdy bude dítě vidět, i plně rozhodovat.

Co vlastně může batole v televizi sledovat?

Jaké parametry má mít televizní program pro batolata? Děti by měly sledovat programy určené pro děti, u malého batolete to platí obzvlášť. Tyto televizní programy by měly:

• Stimulovat komunikační dovednosti
• Rozvíjet všechny smysly, a to zrakové, sluchové, prostorové funkce.
• Vhodný televizní program rozvíjí dětský cit pro barvy, diferenciaci tvarů, obrazů i prostoru.
• Dítě pozitivně ovlivňují i ​​zvuky, jakož i jemný lidský hlas a dětský smích.
• Vhodná je jemná hudba, která může být např. v pozadí příběhů a podtrhuje děj. Malé dítě upřednostní tuto jemnou hudbu před jinými zvuky.
• Upřednostnit animace, které pomáhají i procesu postupného zvyšování dětské citlivosti na vnímané objekty, a také na vzrůstu počtu jím vnímaných objektů. Dítě při vjemu určitého objektu musí tento objekt oddělit od množství jiných, které současně nebo následně působí na jeho nervovou soustavu a kognitivní procesy jako myšlení, paměť a pozornost.

Interaktivní komunikace dítěte v souvislosti s programem v televizi

Doporučuje se podporovat aktivní komunikaci malých dětí s děním na televizní obrazovce. Tato aktivní komunikace se naplno rozvíjí u dětí během sledování televize, kdy si např.zpívají písničky z televize, vyprávějí k postavám, upozorňují okolí na události děje, dávají pokyny a rady a snaží se o napodobování toho, co vidí. Stejně po zhlédnutí nějakého impulsu z televize by děti, které již mluví, měly požadovat interakci s okolím, dávat dospělým kolem sebe spoustu otázek o příběhu nebo dějích s ním souvisejících.