Zlatovláska a tři medvědi aneb proč děti ignorují příliš lehké i příliš složité informace
Princip Zlatovláska vychází z příběhu pro děti Zlatovláska a tři medvědi ( moderní americká pohádka), ve kterém holčička našlo dům vlastněný třemi medvědy. Každý medvěd měl vlastní věci, jako např.. postýlku, misku a židli, atd.. Po testování všech tří holčička zjistila, že jedna postýlka byla příliš velká, druhá příliš malá, kaše v jedné misce příliš horká a v druhé příliš studená. Ale jedna postýlka byla tak akorát a kaše z jedné misky se právě dala jíst. U dětí tento princip funguje dávno předtím, než dokáží příběhu porozumět.
Efekt Zlatovláska
hovoří o rozhodovacím procesu dětí. Děti ignorují informace, které jsou příliš jednoduché, nebo příliš složité, zaostřují místo toho na situace, které jsou "tak akorát ", říká nová studie. Poznatky tohoto výzkumu by mohly mít široké využití na lidské učení v každém věku a mohly by vést k nástrojům pro dřívější diagnostikování takových poruch pozornosti jako je např. autismu.
Na základě hypotéz proběhl experiment zaměřující se na rozhodovací proces dětí
prostřednictvím očního kontaktu. Mnoho let vědci zkoumali, jaké typy událostí nejefektivněji upoutají pozornost kojenců. V některých situacích dávají děti přednost spolehlivě známým věcem, jako je oblíbená hračka, v jiných situacích rychleji upoutá jejich pozornost nový objekt. Nová studie řeší tyto rozpory. Výzkum ukazuje, že děti vyhledávají situace se správnou spoustou překvapení a složitostí.
Pro měření složitosti situací byl vyvinut test,
založený na pravděpodobnosti překvapivých událostí ve videích. Ve studii vědci měřili pozornost vzorku 72 sedm a osmiměsíčních kojenců ve dvou samostatných experimentech. Děti sledovaly ve videích animace zábavných předmětů, jako je např. dudlík nebo míč, které se odhalily, a zase skryly za sady barevných polí. Události ve videu pokračovali tak dlouho, dokud je děti pozorovaly. Jakmile se podívaly stranou, experiment skončil. Děti rychle pochopily, že byly pod kontrolou. Pokud chtěly pokračovat ve sledování, prostě bylo třeba udržet oči na obrazovce. Pomocí speciální statistické metody byli vědci schopni vypočítat a předvídat, kdy by mohly děti ztratit zájem na základě složitosti každé události zobrazené ve videu. Složitost byla definována jako překvapivá situace ve světle předchozích událostí pozorovaných na videu.
V obou experimentech děti spolehlivě ztratily zájem,
když se video stalo příliš předvídatelné - jestliže pravděpodobnost následné akce byla velmi vysoká. A to zpočátku vědci předpokládali, že čím složitější situace bude, tím více bude pro děti přitažlivá, ale v tomto předpokladu se mýlili. Podle výsledků studie se děti odloučily od obrazovky, i když se sled událostí stal příliš překvapivým, když byly situace příliš nahodilé a nepředvídatelné. Studie ukazuje, že děti přitahuje nejen to, co se na obrazovce děje, ale i to, že jsou schopny předpovědět, co bude dál na základě toho, co již bylo uvedeno. Nejsou pasivními houbami, ale jsou schopny aktivní interakce s okolím.
Využití
Ačkoli pokusy byly omezeny na kojence, výsledky poskytují náhled na způsob, jakým mozek pracuje obecně. Např. studenti by při učení měli zaměřit pozornost na materiály, které obsahují správné množství náročnosti, protože ta optimální míra složitosti spouští přiměřené množství stimulace ve studujících. Pokud je pro ně materiál příliš lehký, nevěnují mu dostatečnou pozornost, stejně jako, když je příliš složitý. Pomocí informací z jiných pramenů je student schopen si učební látku sám zjednodušit nebo obohatit o další složitější údaje.
Pro rodiče malých dětí to samozřejmě neznamená,
aby se učili, kolik stimulů mají malým dětem poskytovat a kolik ne. Děti se učí pořád a tak jak potřebují. Zaměřují se na to, co mohou zvládnout a odfiltrují zbytek. Pro rodiče je podstatná informace, že děti se nejlépe učí ze sociální interakce. Studie ukazuje i možnou příčinu toho, proč děti žádají o slyšení stejného příběhu znovu a znovu. Pro dospělého může být opakování nudné a mysl otupující, ale dítě pravděpodobně najde v příběhu pokaždé něco nového. Děti nepřímo usilují o zachování střední míry absorpcí adekvátního množství informací a vyhnutím se plýtvání prostředky na poznávání příliš jednoduchých nebo příliš složitých věcí.