Život s dětmi - šoková terapie

Děti nám za celý život připraví tolik šoků, že se ani nedají spočítat. A začínají s nimi už ti nejmenší. Pokud vše dobře dopadne, zasmějeme se tomu a život jde dál…..

Šoky!

Občas jsou na denním pořádku. Asi to znáte. Stačí chvíle zamyšlení nebo neznalosti důsledků, a šup, už je tu překvapení. Jako minule, když manžel ryl spolu s malým a jaksi se zabral do práce, aniž prcka sledoval. Ale když se rozhostilo příliš dlouhé ticho, ohlédl se. Človíček byl v brázdě pusou zarytý v rozryté hlíně a tiše čekal, než si ho tatínek všimne. Ten ho tedy vztyčil, očistil, drobeček si oprášil ručičky a pracoval s lopatkou dál. Jednoduše pohodář. Celkově má ​​práci v zahradě a procházky po venku velmi rád. Už experimentoval i s žížalami. Naštěstí ani jednu nesnědl. Zato dcerka našich kamarádů první co udělala, když k nám přišli na návštěvu, bylo, že snědla malou hliněnou kuličku, kterou našla mezi synovými hračkami (on si s nimi rád hraje a nenapadne ho jíst je). Její tatínek seděl hned u ní a na ten výjev se bezradně přihlížel. Vyšel z něj jen jakýsi zoufalý výkřik: "Ona ji spolkla! Co mám dělat? "Malá si párkrát polkla a slastně se usmála. Pohotově jsme je ujistili, že kuličku nemusí vracet. Někdy máme zřejmě všichni zvláštní chutě. Náš malý například okurku, když jsem mu ji nabízela k rýži a masu, nechtěl, ale k jogurtu si ji dával jedna radost. 

Jen bychom asi neměli dětem přesně říkat, co nemají dělat

Kdesi psali, že malé děti nerozumějí předponě ne-, takže místo nedělej, rozumí dělej, a nelez tam - lez tam a podobně. Ať už je to tak nebo jinak, je lepší vyhýbat se varováním typu: "Neolizujte v zimě železné tyče před školou, neboť se vám na ně přilepí jazyk!" Nebo "Nepijte kyselinu sírovou, rozežere vám vnitřnosti." Jak jsme to viděli v legendárním filmu "Obecná škola". Důsledky byly až příliš zjevné.

Pohybem našich děťátek se pro rodiče také otevírá pestrá paleta šokové terapie

Nesprávný odhad vzdálenosti nebo prostoru dokáže způsobit řádně šoky. Přiskřípnuté prsty, hlava naražená na roh stolu, boule na čele od pádu na dlažbu, přepadnutí přes na zemi ležícího tatínka, překousaný káblík od počítače, či zaseknutí se mezi dveřmi - to vše nás může potkat. Náš kamarád  minule bláznil s dcerkou, kterou držel na ramenou - hop, hop na koníčku ..., až s ní vrazil do zárubně na dveřích, protože si neuvědomil, že ta je o něco nižší než ostatní strop. A sousedka, která dala spát svou ani ne roční dcerku ven na vzduch, zažila otřes, když ji šla před dům zkontrolovat. Malá si totiž dva metry od kočárku hrála u opřeného kola. Dodnes je pro ni záhadou, jak se tam vlastně dostala.

Tak to vidíte, leccos se může stát

Šoků je nespočet, není třeba se jich bát, jen je nutné zachovat si jistý nadhled. Vždyť jednou se tomu i zasmějeme, ne? Hlavně ať vše dobře dopadne. Dítě nepotká újma na zdraví a rodiče nepostihne náhlá srdeční příhoda.....