Ve věku 6 - 7 let dochází u dítěte k významným vývojovým změnám, které jsou podmíněny zráním i učením. K zvládnutí školních požadavků jsou nutné dvojí kompetence:
V našich podmínkách je pro vstup dítěte do školy rozhodujícím kritériem věk. Empiricky stanovená hranice 6 let má u nás staletou tradici a většina dětí v tomto věku se umí vyrovnat s novou sociální situací a způsobem učení. Nároky na připravenost jsou v různých dobách a v různých zemích jiné, jsou dány různými školními systémy, které se liší ve výukových cílech i v didaktických metodách (např. v USA je začátek povinné školní docházky v 5 letech, v Rusku v 7 letech). Pokud chceme mluvit o způsobilosti dítěte adaptovat se na školní podmínky, je třeba rozlišit pojmy. Školní zralost je podmíněna dosažením tělesné, rozumové, sociální, citové a pracovně-motivační způsobilosti dítěte. Z pedagogického hlediska se však více používá termín školní připravenost, tedy jako dítě dokáže své znalosti, dovednosti a schopnosti prokázat v praktické činnosti.
Zahrnuje fyzickou a duševní dispozici potřebnou pro vstup do školy. Je výsledkem dosud probíhajících procesů ve vývoji dítěte, umožňuje úspěšně zvládat požadavky školy. Je to zralost:
Dnes jsou obecně děti větší a vyspělejší, než tomu bylo v minulosti. Za orientační se považují průměrné hodnoty:
Úroveň dětského organismu musí při zahájení školní docházky dosahovat určitou úroveň vnímání a poznávání.
Zrakové vnímání - dítě by mělo rozlišovat a pojmenovat různé tvary (čtverec, kruh ...), znát některá písmena a číslice
Zraková diferenciace - rozlišovat předměty, vyhledávat stejné (jablka mezi hruškami), odlišovat různé
Zraková analýza a syntéza - skládat a rozkládat obrázky, fotky, stavebnice ...
Sluchové rozlišování - rozpoznat první písmeno ve slově, cvičit se v rozložení slov na hlásky a v jejich spojování do slov
Sluchová diferenciace - rozlišovat zvuky, znát některé hudební nástroje, napodobovat rytmus vytleskáváním
Sluchová orientace - hádat, který předmět / zvíře vydává jaký zvuk
Sluchová analýza - rozpoznávat, kterou hláskou začíná a končí slovo, vymýšlet slova, věty, příběhy, začínající na určitou hlásku
Prostorová orientace - rozlišování polohy věcí / osob v místnosti, na obrázku; správné používání pojmů dole / nahoře, vpravo / vlevo atd.. Dítě by např.. mělo dokázat popsat cestu z domu do obchodu ap.
Prvák by měl být schopen chápat realisticky. V praxi to znamená: Rozlišovat jednoduché pojmy související s časem (včera - dnes), logicky přemýšlet o pojmech (k čemu slouží dveře, stůl ...), třídit věci podle velikosti, množství, druhu, materiálu ..., znát barvy, ovládat jednoduché početní operace - sčítat = přidávat; odečíst = ubírat - např.. spočítat si prsty na rukou ...paměť. Rodičům se doporučuje trénovat paměť dětí před nástupem do školy. Vhodnou pomůckou jsou různé říkanky, básničky, krátké pohádky ap. Pomoci mohou i cvičení, na základě kterých si dítě má zapamatovat určité množství, pořadí a dané předměty. Např. dones z koupelny ručník, mýdlo a hřeben. Spočítej v kuchyni vařečky ...
Řeč - Nesprávné vyslovování hlásek, slabik, slov je třeba podchytit ještě před nástupem do školy.V 1. ročníku se od dítěte vyžaduje již správná výslovnost a bohatá slovní zásoba. Za přiměřené se považuje očekávat od prváka slovní zásobu v rozsahu cca 10 000 slov a více. Dítě by mělo správně skloňovat, časovat a používat správný slovosled.
Grafomotorika - Je nezbytná k získání schopnosti psát. Při nástupu do 1. ročníku by dítě mělo dokázat napodobit geometrické tvary, jeho kresba by měla být bohatá na detaily. Obrázky mají mít přiměřené proporce i detaily (např. na ruce 5 prstů).
Lateralita - Důležitým ukazatelem vyzrálosti je i tzv.. lateralita. U většiny dětí bývá jedna ruka (ale i noha, oko ...) šikovnější. Pokud se potvrdí souhlasná dominance ruky a oka (např. obě pravé), jde o vyhraněnou dominanci. Pokud je dominantní levá ruka a pravé oko, jde o zkříženou lateralitu. Známá je i nevyhraněná, kdy dítě používá obě ruce ve stejné míře. Pro úspěšné zvládnutí požadavků školy je nejideálnější první případ. Avšak zkušené učitelky v 1. ročníku dokáží bez problémů naučit psát a číst všechny děti.
V předškolním věku se okruh lidí kolem dítě rozšířil z rodičů na kamarády, personál ve školce. Toto "seznamování se" je dobrým předpokladem pro spolupráci mezi spolužáky v 1. ročníku, bez níž je adaptace ve školním prostředí těžká.
Prvák musí být schopen pracovat ve skupině, tlumit své požadavky ve snaze dosáhnout společné dobro. Sociální zralost se projevuje i v zvládání samoobslužných činností - sám se obléci, jít na WC, poobědvat v jídelně. Množství takových situací navozuje zpočátku i u zralého a na školu připraveného dítěte stres, ale je otázkou času je zvládat ke spokojenosti učitelů, rodičů a zejména samotného školáka.
Časté kolísání a střídání nálad - což bylo snad u předškoláka běžné, se ve škole toleruje málokdy.Samozřejmě, ani začátek školní docházky nemůže potlačit osobnost dítěte, ale je třeba rozlišovat, co je výsledkem nesprávné, či nedostatečné výchovy a co skutečný projev dětského "já".
Emocionální zralost se vyznačuje přiměřenou emoční stabilitou. Afektované chování ustupuje do pozadí, projevy hněvu jsou spíše pouze slovního rázu, bez fyzických ataků.
Zájem o hru přetrvává i ve škole, ale dítě stále více inklinuje ke školní práci. Ke správné motivaci je vedeno učitelem, jakož i rodiči doma. Stupeň motivace učit se je na začátku školního roku podstatně nižší než na konci. Dítě zpočátku těžší opouští hru, která byla dosud jeho celodenním úkolem (ačkoli se jí nevědomky učilo). Uvědomování si "plněním povinností" je velmi individuální a postupné. Práce na úkolu v daném okamžiku (bez ohledu na náladu), dodržování stejného pracovního tempa s ostatními spolužáky, soustředění se ... to všechno se dítě postupně učí.
Dostatečná zralost je tedy závažnou podmínkou toho, aby malý školák zvládl náročné požadavky školy. Dítě, které je dostatečně zralé, lépe využívá své schopnosti. Jeho pozornost je kvalitní a koncentrovaná, lépe se soustředí a vydrží lépe pracovat, je vyrovnané, odolnější vůči stresu. Míra zátěže dána školou je pro něj zvládnutelná. V tomto smyslu se zralost stává podmínkou kvalitnějšího učení a tedy i lepšího výkonu dítěte. Platí to i opačně, nezralé dítě nedokáže díky svým nedostatečně rozvinutým schopnostem zvládat nároky školy. Projevy jako: opožděný vývoj řeči, citová labilita, hravost, nadměrná pohyblivost, rychlá únava pozornosti, zapomnětlivost, neschopnost vyčlenit podstatné ze získaných informací, snížená práceschopnost, nepozornost, vyrušování, neschopnost dokončit práci, odmítání psát domácí úkoly, zvýšená únava, strach ze školy , příliš mnoho námahy na učení, obtíže v přizpůsobení se kolektivu atd.., indikují na neschopnost zvládat požadavky školy.
Pozor! Tělesná zralost sama o sobě není spolehlivým ukazatelem zralosti, zvláště v současnosti, kdy se tělesný vývin dětí urychluje.
1. Úroveň rodiny
Připravenost dítěte na školu vyjadřují řada ukazatelů. Jedním z nich je vnímání potřeby učit se. Tento postoj dítě částečně kopíruje od svých rodičů. Pro rodiče má vzdělání určitou hodnotu, která se projeví v jejich postoji ke škole. Děti tento postoj přejímají a pod jejich vlivem se rozvíjí jejich motivace ke školní práci. Škola se proto může stát místem konfrontace rozdílného hodnotového systému rodiny a společnosti. Podstatné je to např.. u dětí z nižších sociokulturních vrstev nebo minoritních etnik. Naopak rodina, kde se jí dospělí členové něčemu učí, čtou, navštěvují kulturní akce, zastávají důležitou profesní roli, ke které je třeba náležité vzdělání - to vše dítěti názorně ukazuje, na co je dobré se vzdělávat, Rodiny z nižších sociálních vrstev sice většinou význam vzdělávání nepopírají, ale v jejich reálném životě se více uplatňují jiné vlastnosti a dovednosti. Většinou takové, které jsou na vzdělaní nezávislé a nejsou ani velmi významné pro školní úspěšnost. V rodinách z nižších sociálních vrstev je nejdůležitějším ukazatelem úspěchu výdělek a množství věcí, které se z něj dá opatřit. V takových rodinách se za známky nechválí, námaha, kterou dítě na učení vynakládá, se často znehodnocuje, a to je důvod, proč se dítě časem přestává učit. Postupně nárokům školy nestačí, protože je vychováváno jinak. Pokud nechápe smysl vzdělávání, stává se pro něj škola zbytečnou povinností, kterou respektuje pouze formálně. Problém tkví hlavně v tom, že cítí rozpor mezi tím, co rodiče říkají a jak se chovají. Nicméně dítě přijímá spíše hodnoty, podle kterých rodina skutečně žije, než ty, o kterých jen mluví.
2. Sociální připravenost
Postoje, které si dítě přináší z domu, se projevují i v jeho chování ve škole. Tato sociální připravenost má několik podob. První je v tzv.. rozlišování rolí. Dítě připravené na školu by mělo být schopno rozlišovat různé role a chování, které s nimi souvisí. Mělo by vědět, jak se má chovat ke svému učiteli. To je obtížné pro děti, které uvažují ještě egocentricky. Např. se k učitelům chovají příliš familiárně. Nebo u nich učitel, jako nová a neznámá osoba, vyvolává obrannou reakci, což se může projevit tzv.. mutismem - neurotickým útlumem řeči, kdy dítě odmítá s učitelem mluvit, přesto, že se známými osobami komunikuje.
3. Verbální úroveň
Svou roli hraje i úroveň řeči a chápání u dítěte. Pokud dítě nerozumí učiteli, hůře se v situaci orientuje a zcela logicky se i méně adekvátně chová. Zpravidla se i hůř cítí a mívá strach, neboť je nejisté. Platí, že hůře komunikující dítě prožívá komunikaci jako stresovou situaci a brání se tím, že ji co nejvíce omezuje. Dobrá znalost vyučovacího jazyka je tedy podmínkou zvládnutí výuky. Dítě, které doma vypráví jiným jazykem, případně nářečím, může být ve škole zmatené a pokyny učitele si může nesprávně interpretovat, což vede k dezorientaci.
4. Dodržování norem
Pokud je dítě připraveno do školy, je připraveno respektovat normy chování ve škole. Většina 6-letých dětí ví, jaké chování je vhodné, a které ne. K tomu je třeba znát základní pravidla a chovat se podle nich. Případný rozpor mezi normami rodiny a školy je pro dítě matoucí.
Požadavků, které se na děti již v 1. ročníku základní školy kladou, tedy není málo a jejich zvládání skutečně nepatří mezi nejlehčí úkoly. Podle zkušeností pracovníků pedagogicko-psychologických poraden ne všechny 6-leté děti jsou schopny zvládnout nároky 1. třídy bez vážnějších problémů. Co tedy dělat, pokud dítě do školy přece jen nastoupilo, ale ani po aklimatizačnímu období se "neujalo"? Fyzickou zralost dítěte lze dát posoudit pediatrovi, psychickou posuzují bezplatně na žádost rodičů psychologové v pedagogicko-psychologických poradnách, kteří při pravidelných konzultacích mohou pomoci dítěti snadněji se adaptovat ve škole, případně rozhodnou o odložení jeho nástupu do školy.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.