Vysvědčení našich dětí je křížovka a s tajenkou

Co znamenají známky na vysvědčení, které donese dítě dvakrát do roka domů? Vypovídá o inteligenci a píli našeho školáka? Nebo je to trochu jinak?! Zkusme si trochu rozebrat a následně složit fakta, která umístění známek do jednotlivých kolonek předcházejí.

Školní vysvědčení je křížovka s tajenkou,

málokdo však dospěje ke konečnému smyslu a raději si rychle dosadí jednoduchý závěr: jedničky znamenají úspěch, čtyřky lajdáctví. Bývá to však mnohem složitější. Ty vysněné jedničky signalizují dobrou paměť, se kterou se snadno dá naučit vše a jednoduše zreprodukovat. Jedničkář může být pilný a přizpůsobivý, ale i málo tvořivý a ustrašeně nesamostatný. A ten čtyřkař je skutečně lajdák, ale někdy má dobré postřehy a pokud se realizuje v mimoškolní oblasti, bývá lépe připraven na skutečný život. Do hry vstupuje i kulturní úroveň rodiny, kniha v rukou rodičů, konzumní styl života nebo vyčerpávání většiny životní energie na společenské zábavy.

Péče o děti, dny a měsíce rodičovského zájmu

o práci dítěte ve škole, potřebná pomoc nebo lhostejný nezájem, který se při špatném vysvědčení změní na nic neřešící efekt, zítřejší návštěvu poradny a pozdější uspokojení s návratem do starých kolejí. Abychom nezapomněli na sympatii učitele k žákovi, schopnost ocenit originální přístup studenta k roli, umět získat zájem a překonat malé sebevědomí. Jsou učitelé, kteří preferují žáky méně inteligentní, ale dříče před tvůrčími a často méně spolupracujícími. Přitom pomoc nedůvěřujícímu si žákovi nebo tomu vysoce inteligentnímu se zdánlivě nevysvětlitelnými poruchami chování by měla být největším úspěchem školy, nejen pedagogickým, ale doslova lidským. Mnohé školy se takových nejistých úspěchů raději vzdají, pošlou žáka na jinou školu (ať se s ním trápí někdo jiný!).  A později si kajícně přibijí pamětní desku na budovu školy, kam prý chodil jejich proslulý rodák.

Vysvědčení, podobně jako psychologický test,

naznačuje něco pouze o části dětské osobnosti, jeho výkon v daných podmínkách a za dané situace. Někdy slabí nebo i nepřijatí žáci dokázali později více, než ti nejlepší ve třídě. Pravda, není to pravidlem a přiznejme škole, že využívá zaběhaná kritéria, kterým se na druhé straně ti šikovnější snadno přizpůsobí.

Není pravda, že vysvědčení je bezcenný kus papíru 

a o všem se rozhoduje v praktickém životě. Práce ve škole naznačuje možnosti žáka, dobré známky přispívají k motivaci a také vytvářejí potřebné sebevědomí. Není však pravda, že vysvědčení je nejdůležitější doklad člověka, pouze v tom smyslu, že umožňuje další postup v procesu vzdělávání. Jsou děti, které se v prvních třídách těžko potýkají s požadavky školy, ať už neochoty se podřídit nebo pro pomalejší dynamiky jejich individuálního vývoje, na vyšších stupních však najednou objeví radost ze samotné práce a předběhnou své úspěšnější spolužáky.

Vysvědčení je vždy jen částečným pohledem na mladého člověka

Je stejně důsledkem minulé činnosti, jako šancí do budoucna. Největší rodičovskou chybou na konci školního roku by bylo ztotožnit celou osobnost dítěte s jeho známkami na vysvědčení, zapomenout na dětskou ochotu pomáhat doma, na jeho mimoškolní úspěchy, sociální oblíbenost, prostě vidět ve špatných známkách více svou rodičovskou hanbu, než otázku možné pomoci dítěti.

Pokud strach před rodičovským hněvem ze špatného vysvědčení dožene dítě k útěku z domu

nebo - nedejbože - k horším rozhodnutím, znamená to, že se narušila důvěra, pocit vzájemné blízkosti a naději v pomoc ke zlepšení. Každé vysvědčení dítěte je zároveň i šancí rodičů zamyslet se nad dosavadní výchovou i perspektivami potomka, šancí dozrát ve svém rodičovském a lidském vývinu o kus dál, získat trochu životní moudrosti a v neposlední řadě i možnost zlepšit spolupráci s dítětem. Je jednoduché odmítat dítě, které nesplnilo naše očekávání. Co se tím však vyřeší? Další a další neuspokojivá vysvědčení bývají nejednou pouze důsledkem našich předchozích nevhodných rodičovských reakcí. Prostě jsme neuměli vyvodit z toho prvního špatného ohodnocení dítěte školou optimální důsledky. Někde bylo třeba zvýšit dozor, nezakazovat mimoškolní činnost, spíše lépe upravit denní režim. Jinde bylo na místě uklidnit citovou atmosféru rodiny, věnovat se více literatuře nebo pomoci dítěti najít si vhodné přátele.

Vysvědčení je hádankou,

nenamlouvejte si, že je nám úplně jasná, nedoplňujte si chybějící místa zaběhanými názory. Zkuste pomoci dítěti pochopit jeho životní situaci, hledejte spolu s ním východiska, utěšte ho nebo povzbuďte, jednoduše jednejte tak, aby rodičovské vysvědčení dopadlo přece jen o trochu lépe než to, za které dítě káráme.