Vyšetření správného vývoje kyčlí u dětí

Péče o miminko zahrnuje i nutné přebalování. Dříve nám naše maminky, ale i lékaři radili, abychom skládali pleny “na široko” a tím zajistili správný vývoj kyčlí. Dnešní, jednorázové pleny tento styl neumožňují. Ale je to tak pro správný vývoj dítěte správně? Tuto otázku si podrobněji rozebereme v našem článku.

Jsou jednorázové pleny vhodné?

Jsou papírové pleny vhodné pro novorozence? Ano, a to nejen proto, že dnešním maminkám šetří čas, během kterého se mohou věnovat děťátku namísto toho, aby trávily hodiny praním, vyvářením a žehlením látkových plen. Papírové plenky jsou pro dítě vhodné i z toho důvodu, že lépe sají, povrch zadečku zůstává suchý. Kvalitní pleny jsou zároveň i dostatečně vzdušné a obepínají stehýnka děťátka tak, aby ho chránily před přetékáním moče, ale zároveň nebránily pohybu dítěte a neuzavřely nepropustně kůži, což by mohlo vést k rozvoji kožních, plísňových onemocnění. Kvalitní plena by miminku měla vyhovovat prakticky za všech okolností a není třeba měnit ji ze strachu před možnou alergií na některou složku pleny. Toto je však převážně jen hygienická stránka věci.

Proč se kyčle vyšetřují?

Každý novorozenec v našem státě stále podléhá povinným preventivním vyšetřením. Jedním ze zákona daných vyšetření je i prověření (ne) správného postavení kyčelních kloubů. Ve středoevropské oblasti je relativně vyšší výskyt diagnózy DDH (vývojová dysplazie kyčelních kloubů). Znamená to, že se rodí významné procento dětí s nedostatečně vyvinutými kyčelními klouby, či nesprávným postavením kloubní hlavice vůči kloubní jamce. Výsledkem jsou nestabilní, nebo částečně či úplně vrozené vykloubené kyčle. Pro další vývoj je pak velmi důležité včasné odhalení takových jevů. Když se věnuje těmto problémům dostatečná pozornost, vhodná léčba a péče může zabránit pozdějším poškozením a poruchám hybnosti kloubů, které mohou vyústit až do artrózy v mladém věku.

Jak a kdy se provádí vyšetření kyčlí?

Vyšetření novorozenců a kojenců se dělá tzv. trojitým sítem. Základní metodou je vyšetření pohyblivosti a stability kloubu. Lékař provádí speciální pohyby nožičkami děťátka a hodnotí odpor a pružnost kloubu. Postižený kloub se při pohybu chová jinak než kloub zdravý. Za normálních okolností jsou pohyby kloubů na obou stranách plynulé a přirozené a mají obvyklý rozsah. Provedením cviků může lékař nalézt odchylku. Toto vyšetření proběhne zpravidla ještě v porodnici, následuje kontrola mezi 2. - 3. týdnem věku dítěte. Dítě má také v této době vyšetřeny kyčle ultrazvukem. Následují minimálně ještě dvě kontroly, a to v 6. týdnu a v 3. měsíci. Naši generaci paušálně vyšetřovali ve třetím až čtvrtém měsíci života rentgenem. Ultrazvuk je mnohem šetrnější metoda a nutnost rentgenování kyčlí až na výjimky zcela nahrazuje. Nezatěžuje vyvíjející se organismus RTG zářením a dá se použít brzy po narození.

Kdy a jak balit "na široko"?

V případě špatného postavení kyčelního kloubu nebo podezření na to, především tehdy, pokud se v rodině vyskytovala vrozená vada kyčelního kloubu, doporučuje ortopéd nebo i pediatr balit dítě na široko, to znamená poskládat dvě látkové pleny na třetiny, potom na polovinu tak, aby vznikl látkový pruh široký 15 - 20 cm, který se vloží do plenkových kalhotek už na papírovou plenu. Záleží pak na dalších vyšetřeních a na zjištěném vývoji kyčlí, zda budete dále balit děťátko doširoka, nebo zda již takové opatření nebude nutné. Oznámí vám to ortopéd při kontrolních vyšetřeních, řiďte se jeho radami!

Pokud zjistí lékař - specialista při vyšetření některý příznak nesprávného vývoje kyčlí,

určí další postup léčby. Dítě je sledováno častěji, v pravidelných intervalech klinicky i ultrazvukem, při některých odchylkách se bere v úvahu i rentgenologické vyšetření. Mezi další pomůcky napomáhající správnému vývoji kyčelních kloubů, které vám může ortopéd naordinovat, patří mimo jiné řemínky nebo speciální peřinky. Dítě je pak sledováno déle, minimálně do 6. až 9. měsíce. V případě nejasností se výjimečně provádí i CT vyšetření, které však představuje několikanásobně větší rentgenovou zátěž než běžné RTG snímky.

Když je to vážnější

Mezi vážnější vrozené vady kyčelních kloubů patří subluxace a luxace. Subluxace je postavení kloubní hlavičky na okraji jamky, na kterou se tiskne a tím se deformuje a následně bolí. Pod luxací rozumíme úplnou ztrátu kontaktu hlavičky kloubu s jamkou. Tyto stavy jsou většinou součástí vrozených vad a syndromů. V těchto případech se zjišťuje, zda se dá hlavička stehenní kosti reponovat do jamky a v takovém postavení zafixovat. U malých dětí s lehkými dysplaziemi předepisuje ortoped za tímto účelem zmíněné speciální pomůcky: například "Frejkovu peřinku" což jsou vlastně vyztužené kalhotky na popruzích, či "Pavlíkovy třmínky", což jsou popruhy, do kterých se uchytí nožičky a kolínka tak, aby byly ohnuté, ale pohyblivé. Jsou velmi dobrou pomůckou, protože zahrnují i ​​dynamickou část léčby a pomáhají hlavičce kloubu formovat jamku. Používají se pod tímto názvem po celém světě a je to vynález českého ortopeda.

Když jsou kyčelní klouby nestabilní nebo přetrvává chybné postavení,

pokouší se ortoped v nemocničních podmínkách vaziva uvolnit, dostat hlavičku na správné místo, čili dělá tzv. over head trakci a toto postavení fixuje sádrovou oboustrannou dlahou. Pohled na tuto léčbu zpočátku vyvolává u matek obavy, ale děti ho dobře snášejí a je to poslední pokus před operací. Zde je třeba říci, že jde o poměrně náročný operační výkon, nejen technicky, ale také z hlediska zásahu do organismu. Ale pokud jde o tento případ, je to jediná možná cesta, kterou je možné předejít pozdějším těžkým následkům tohoto onemocnění. Pokud jde o závažnou diagnózu, která může vést k invaliditě, je třeba věnovat jí náležitou pozornost ze strany neonataloga, pediatra a ortopeda. Ale zejména to vyžaduje dobrou spolupráci a pochopení ze strany rodičů. Ti se musí bezpodmínečně řídit pokyny odborných lékařů, ale i zajistit dítěti laskavou péči.