bude rádo používat slovíčka "děkuji" a "prosím" při hře, pokud vidí, že se z toho máma nebo táta těší. A přitom v tomto věku ještě vůbec nemusí chápat důvody, proč má být zdvořilé.
Malý prodavač podává jablka zpoza pultu se slovíčkem "prosím". Zákazník odpovídá "Děkuji pěkně!" Při hře s vrstevníky děti velmi rychle pochopí, jaké kouzlo se ukrývá v těchto dvou slovíčkách. DĚKUJI a PROSÍM jim usnadňují soužití a pomáhají splňovat přání. Dítě se velmi rychle naučí, že pomocí "prosím" dosáhne od jiných dětí mnohem dříve (i když ne pokaždé) splnění svých přání. A jeho "děkuji" ukazuje jiným dětem, že se těší z toho, co dostalo.
Jedno je jisté: Ten, kdo je vděčný, má ze života víc. Neboť vděčnost se zakládá na pozitivním postoji. A tento dělá děti bezstarostné a šťastné. Takový postoj podporují rituály jako děkovná modlitba u stolu nebo večerní zhodnocení dne. Rodiče by měli při tom děti nasměrovat na hezké zážitky a zkušenosti. Optimistické děti snáze napadne říci srdečné "děkuji" než malé mrzouty, kteří vidí na všem chybu. Rodiče jsou jim při tom nejlepšími vzory.
Věty jako "Poděkoval si už pěkně?" "Jak máš říct?" Nebo "Kde je zázračné slovíčko?" Znějí poměrně staromódně, ale každý z rodičů je používá občas tehdy, když jde o to, aby svým dětem přiblížil dobré chování. Děti takové napomínání často obtěžuje a nezřídka je komentují vzdorujícím "Proč?" Aby rodiče působili vůči svému dítěti důvěryhodně, měli by mít na takovou otázku po ruce odpověď v každé situaci. "Neboť je to v životě důležité!", Je principiálně sice v pořádku, ale dítě jen těžko přesvědčí o tom, aby se za podanou věc poděkovalo, případně pozdravilo.
Zde je možné vysvětlení, které dokáží pochopit i malé děti: Když lidé žijí spolu - ať už členové rodiny nebo obyvatelé celé země - existují pravidla hry, která musí každý dodržovat, aby se všichni cítili dobře. Ten, kdo je přátelský a ochotný pomáhat, nikoho svým chováním neruší a nikomu neškodí, chová se dobře. Pokud jde o konkrétní pravidlo poděkování nebo prosby, např.. pokud se dítě ptá, proč musí říkat "Prosím" namísto "Chci ...!" nebo se musí poděkovat, když mu někdo pomůže nebo něco daruje, můžeme odpovědět následovně: "Protože i máš radost, když se někdo takto vůči tobě chová." A na otázku, proč si nemůže půjčit hračku od kamaráda bez dovolení, lze na otázku "Proč?" Odpovědět zase jinak: "Vždyť ani tobě by se nelíbilo, kdyby se někdo jiný takto choval."
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.