Výchova dítěte - co dítěti nikdy neříkat

Dřív, že dítě okřiknete nepříjemnou větou, pamatujte na to, že by ho mohla poznamenat na celý život. Je potom jedno, jaký dospělý z dítěte vyroste. Dítě často nosí potupné věty v hlavě a ty ho  brzdí v jeho úspěších. Slova mohou ranit dospělého, natož křehkou dětskou duši. Některé jsou tak silné, že působí jako kletby. Věty typu: "To nesmíš nikdy dělat!", "Nech toho, stejně se ti to nepovede!", "To dívky nedělají!", "Ty máš obě ruce levé!" slyšel téměř každý z nás. Používáme je ke komentování chování dětí, když jsme ve stresu, nebo když nás naše děti "vytáčejí" do nepříčetnosti. Psychologové důrazně varují před těmito výroky. Ony se totiž usídlí v hlavě a později kradou sílu, odvahu a energii. Podlamují naše sebevědo​mí a brzdí naši zvědavost a fantazii. Pocházejí většinou od lidí, kteří by měli být naopak dětem vzorem, co ano a co ne.

Rodiče mají vždy pravdu

Tomuto věří přinejmenším vaše dítě - minimálně do raného školního věku. Když pak slyší věty typu"Ty jsi matematický antitalent!" Nebo "To už neumíš nic pořádně udělat?", Tak tomu uvěří. Mnohé z těchto poselství se vryjí do podvědomí a tam působí jako "inhibitor úspěchu". I v dospělosti. Nadarmo pak říkáte člověku, že je v něčem dobrý, nebo něco dokáže - neuvěří vám.

Síla slovíčka "vždy"

Určitě znáte věty jako "Vždycky máš rozházené hračky!" Nebo "Na tebe se nedá nikdy spolehnout!"Jsou nespravedlivé a - řekněme si upřímně - naprosto přehnané, neboť člověk nedělá něco "vždy" nebo "nikdy". Kromě toho působí takové výroky skličujícím dojmem. Pokud člověk vždy vše dělá jen špatně, pak se již nemusí snažit, že? Takto vlastně ztrácí důvěru ve své vlastní schopnosti. Dítě bude při chybách a neúspěších hledat vinu u sebe, ačkoli mnohdy za ně ani nemůže a na svědomí je mají jiné okolnosti.

Jak se tyto výroky zakořeňují

Dítě se může se zraňujícími výroky setkat všude: ve školce, ve škole, mezi přáteli. Například může slyšet:
"Kráva, blbec" ve školce mezi dětmi.
"Ty si takové dřevo, jaké jsem ve třídě ještě neměl!" Od učitele tělocviku.
"Spadneš! Houpačka je pro tebe příliš vysoká! "Od matky.
Pokud dítě slyší takové výčitky a napomenutí stále znovu a znovu, podkopávají jeho sebevědomí. Ztrácí odvahu a cítí se jako "zkrachovalec". V ničem si nevěří a vyhýbá se novým výzvám ze strachu, aby opět nezkrachovalo. Tak se dostává do bludného kruhu: nevěří si a nic nového pro jistotu nezkouší. Tak nemůže získat nové znalosti, dovednosti, návyky a sbírat životní zkušenosti. Kvůli tomu se mu často hodně věcí nedaří. Někdy klesne jeho sebevědomí tak hluboko, že je zoufalý i při jednoduchých úlohách. Psychologové pro tento jev používají výraz "naučená bezmocnost".

Přísloví a rčení, které nejsou smysluplné

Existuje mnoho životních moudrostí, které jsou často citovány. Přesto mohou některé z nich dítěti škodit, protože obsahují "mravní zásady", které si člověk u svého dítěte nepřeje. Zde je pár takových výroků i s dekódováním:
"Kdo vysoko háže, nízko padá" znamená: Každá výzva přináší riziko, že se při tom něco nepovede. Proto to raději vůbec nezkoušej.
"Ševče, drž se svého kopyta" znamená: Nedělej nic, co si se nenaučil od "píky". Nedozrál si na nové věci.
"Mluvit je stříbro, mlčeti zlato" znamená: Pokud otevřeš ústa, vystavujete se jen nepříjemnostem. Buď skromný, tak se dostaneš dál.

A proroctví se naplňují

Když se výroky typu "Mně se nikdy nic nepodaří!" už jednou usadí v hlavě, vede to k tomu, že se dítě - nebo dospělý - nevědomky odpovídajíc tomu i chová. Člověk je nejistý, hledá u jiných vždy znaky kritiky nebo nesouhlasu ("Učitel se už zase pochybovačně dívá!"), Vzpomíná neustále na své neúspěchy, zatímco úspěchy mu ani na mysl nepřijdou.Kdo by se divil, kdyby se dříve či později takovému člověku opravdu nedařilo.Proroctví se tedy naplní a tím i nově zároveň potvrdí.

Zraňující výroky jako sebeochrany a výmluva

Zmíněné výroky mohou být někdy i příjemné, například ochromují potenciál dítěte nebo dospělého.Přesvědčující "Já to nezvládnu" chrání před neúspěchy, protože kdo se o nic nepokouší, nic nezkazí. Výrok "Já jsem matematický antitalent" je dobrá výmluva na nevydařenou písemku z matematiky. Člověk se tedy vůbec nemusí namáhat a "biflovat" se matiku, když výsledek je předem jasný. Tak dítě už dopředu ztrácí motivaci.

Vyžeňme toto verbální ponížení z výchovy

Rodiče jsou také jen lidé, a tak vzniká mnoho situací, ve kterých jim v hněvu nebo zlosti vyletí z úst něco, co pak litují. Žádný strach, nemusíte se obávat! Dokud se jedná jen o ojedinělé výroky tohoto typu, dokážou psychicky stabilní děti, které jsou přesvědčeny o lásce svých rodičů, tyto "údery pod pás" strávit bez újmy. Někdy je rozumné staršímu dítěti vysvětlit, proč jsme v dané situaci reagovali tak podrážděně. I omluvou můžeme hodně odčinit - pokud je myšlena vážně a není používána příliš často.Jinak by se opotřebovala a neplnila funkci, kterou omluva má plnit.

Tři kroky, které pomohou vyhnat verbální ponížení z výchovy

1. Uvědomte si, jak mluvíte se svým dítětem. Vyskytují se v rozhovorech otevřené nebo skryté zraňující výroky? Míváte někdy komentáře typu "Typická Zuzka! Neumí vypít mléko, aniž by se přitom nepolila! "Nebo srovnání typu" Podívej se na svého bratra. On umí sedět za stolem a v klidu jíst! "Můžete si zhotovit seznam těchto výroků.
2. Přemýšlejte, proč používáte takové výroky. Co vás k tomu vede, abyste reagovali v určité situací takto podrážděně? Byli jste zklamáni z dítěte? Proč? Nepřipomněla vám určitá situace vaše vlastní dětství? Nejste příliš zklamaní, protože jste si přáli dítě, které se nebude bát navazovat kontakty s lidmi a to vaše je stydlivé a mlčenlivé? Tip: Každý člověk si v sobě nosí balíček nepříjemných výroků, špatných zkušeností a nenaplněných snů. Popřemýšlejte, co všechno váš balíček obsahuje. Když si to uvědomíte, snadněji vám půjde nepřenášet tyto negativní pocity na vaše dítě.
3. Vyzkoušejte, jak ve vaší rodině funguje komunikace. Jak hovoříte se svými dětmi? Rozmlouvali byste se takto s vašimi známými a přáteli? Někdy pomůže cíleně zvolený zdvořilostní tón hlasu a vy dosáhnete u dítěte mnohem více, než byste si mysleli. A bez stresu.

Osudné věty, které dětem škodí

Vyvarujte se následujících vět, které působí jako "verbální facky", znejisťují a zastrašují dítě:

• "Nechci tě už vidět!" Nebo "Už tě nemám rád / ráda!" Bez vaší lásky je dítě bezradné, z tohoto důvodu jsou takové věty ohrožující. Pokud chcete dát dítěti trest ve formě odloučení od vás, udělejte to pak neutrální zvolenými slovy: "Půjdeš teď do svého pokoje, dokud se neuklidníš!"
• "Ty jsi na vině!" Slovo "vina" je velmi tvrdý pojem. Děti samy o sobě jsou nakloněny k tomu, že se cítí odpovědné za všechno možné, například dokonce i za rozvod svých rodičů. Neměli byste tedy tuto tendenci posilovat takovými výroky. Nakonec - pokud se už něco stane, komu to pomůže, pokud se na konec zjistí, kdo byl na vině?
• "Ty jsi jako tvůj otec / tvoje máma!" Většinou se tím poukazuje na negativní vlastnosti partnera. Ve většině případů děti věty takového typu nechápou a zanechávají v nich jen nepříjemný pocit. Zato však můžete vaše děti utěšit takovými výroky, když se jim něco nedaří nebo mají s něčím potíže: "S tímto jsem také v minulosti měl /-a problémy!" Nebo "Tvůj otec také není bůhvíjaký fotbalista, zato umí ale opravit doma vše, co je potřeba!"
• "Vždyť jsem ti říkal /-a, že to neumíš!" Nebo "Na to jsi příliš malý / nešikovný / roztržitý!" Tak takové věty zakoření v hlavě rychleji, než by nám bylo milé. Formulujte věty raději pozitivně: "Pokus se o to. Když se to nepodaří, nic se neděje. "Nebo:" Jestli mě potřebuješ, rád / ráda ti pomůžu. "
• "Teď nemám čas!", "Mám důležitější práci!", "To mě nezajímá!" Nebo "Dej mi pokoj s tvými záležitostmi!" Tyto věty signalizují dítěti, že pro vás není důležité, případně, že jiné věci jsou důležitější než ono samo. Pokud tyto věty poslouchá dítě často, podkopává se tím jeho dětské sebevědomí. Vyjadřujte se raději pozitivně: "Teď musím něco telefonicky vyřídit. Ale pak si spolu sedneme na gauč a ty mi všechno pěkně dopodrobna povíš. "
• "Nechápu tě!" Nebo "Jak můžeš být takový / á, to nikdy nepochopím!" Popřemýšlejte, jak byste se vy cítili, kdyby někdo vaše způsoby a činnosti nejenže důrazně neschvaloval, nýbrž by je ještě i nechápal.
• "Z tebe nic nebude!". Tyto věty mohou demotivovat děti do té míry, že se brzy přestanou vůbec o něco pokoušet. Takové negativní výroky by tedy měly zůstat zcela tabu.
• "Děláš mi ostudu!" Touto větou zdůrazňujeme, že nám ani tak nezáleží na dítěti jak na nás samých. Zdůrazňujeme tím své postavení, důstojnost, svou dobrou pověst. Nebojme se dát dítěti najevo, že to a to chování je nevhodné, nesprávné a že je to jejich ostuda. Nebuďme ale povýšení.

Na závěr

Hodně štěstí v boji proti "verbálním fackám" - a pokud vám přece jen nějaká vyletí z úst, nezoufejte. Vždyť v konečném důsledku nikdo není dokonalý!