Výchova dětí s láskou není totéž, co rozmazlování

Názory rodičů na výchovu dětí bývají často různé. V každé rodině bývá jeden ten přísnější a druhý, který zase ba naopak dítěti povolí a dopřává. Ale je správné dítě rozmazlovat? Jednak si dítě zvykne, že vždy dosáhne svého a navíc se zbytečně rodiče kvůli tomu pohádají. A napjatá atmosféra v rodině  k tomu, aby se v ní všichni cítili dobře, zrovna nepřidá.

Je přirozeně hezké, pokud chceme našim dětem dělat radost

a jsme přitom tak trochu velkorysí. Je však ale velmi obtížné určit, kde končí láskyplná péče a začíná rozmazlování. Po obětavém nasazení celého člověka v prvních měsících života, kdy musí vycítit a uspokojit každou potřebu miminka, je později třeba se trošku zastavit a popřemýšlet. Kolem prvního roku života se u dětí rozvíjí vědomí, že velcí reagují na jejich projevy vůle - a sázejí na šarm a pláč, tak důležité strategie. A to, co si pak vynucují, už v žádném případě nejsou jen základní potřeby.

Dohodněte se na pravidlech

Nejpozději v tomto okamžiku je vhodné promluvit si se svým partnerem, jak si představujete život ve trojici. Jak by měla znít rodinná pravidla? Kdy se smí naše dítě rozpínat, a kdy už musí brát ohled na naše potřeby? Které záležitosti si už umí vyřešit samostatně? Aby byla taková výchovná pravidla všedního života jasná a dala se prosazovat, musí si i rodiče odpovědět na otázku: Proč chci dát dítěti více, než ono samo potřebuje? Rozmazlování je často nevědomý proces, tvrdí psychologové.

Rozmazlování se nedoporučuje

Pedagogové a psychologové varují: Rozmazlování se nedoporučuje! I zde je třeba - tak jako u všeho - znát tu správnou míru: Pokud je dítě nemocné nebo pokud lomcují jeho duševním životem mimořádné zážitky, je smysluplné dítě tak trochu rozmazlovat - a sice ve smyslu extra-porce lásky. V každodenním životě to však vypadá jinak: Trvalým rozmazlování okrádáte své dítě o skutečné uspokojení z toho, že něco dosáhlo nebo se něčeho vyvarovalo. Neboť radost, s jakou dítě dlouho očekává určitou knihu, počítačovou hru nebo oblečení, dělá vlastnictví skutečně cenným. Na první pohled se může zdát, že vašemu dítěti se žije lépe než jeho kamarádům, kteří se musí mnoha věcí a nároků zříci. Ale z rozmazlených dětí vyrostou dospělí, kteří budou žít v očekávání příliš vysokých nároků, které se budou jen zřídka naplňovat.

Pokuste se najít zlatou střední cestu

Držet dítě "zkrátka", aby si již od raného dětství zvykalo na to, že život je těžký, je samozřejmě také zvrácená logika. Pokud jste si již dítě rozmazlili, nebude pravděpodobně lehké přivést ho na určitou míru skromnosti, neboť ono si už na rozmazlování zvyklo. Buďte připraveni na pláč, vzdor a boje! Pokuste se však postupně - krok za krokem - upouštět od rozmazlování a zůstaňte přitom důslední. Pozor! Toto platí pro oba rodiče. Nadměrnému rozmazlování se lze vyhnout i tím, že se rodiče více zamyslí nad případy, ve kterých k němu dochází. Ukážeme vám šest typických případů rozmazlování a nabízíme tipy, jak se jich možná vyvarovat.

Případ rozmazlování č.. 1: "Udělám to rychle za tebe!"

• Typická situace: Dítě si chce samo obout boty, samo držet lžíci v ruce, samo si uklidit hračky s formičkami při odchodu z pískoviště. Na první pokus se to samozřejmě nepodaří perfektně. Máma nebo táta rychle převezme roli za dítě - údajně, aby mu pomohli, většinou však proto, že to trvá příliš dlouho nebo proto, že při takové snaze o samostatnost vzniká hodně nepořádku a špíny. V tomto případě se nejedná o uvědomělé, ale o neuvědomělé rozmazlování.
• Nebezpečí: Rodiče brání svou netrpělivostí tomu, aby dítě pochopilo svět, případně aby se ho samo zmocňovalo. Dítě to vnímá asi takto: Nezvládu to. Ztrácí postupně chuť na samostatnost, důvěřuje si stále méně a později bude vyžadovat pomoc rodičů více a častěji, než by bylo třeba.
• Takto by to bylo lepší: Nechte dítě objevovat svět a sbírat vlastní zkušenosti. Upozorněte ho samozřejmě na možné nebezpečí a buďte mu nablízku. Přizpůsobte svůj čas dětských choutkám po experimentování.
• Tip : Pokud dítě potřebuje 15 minut, aby si obulo holínky, nestůjte nad ním a neznervózňujte ho svým spěcháním. Zatím můžete v klidu napsat e-mail nebo očistit zeleninu do polévky. Nezapomeňte dítě pochválit za snahu a pokroky.

Případ rozmazlování č.. 2: "Ty jsi můj malý princ, princezna!"

• Typická situace: Rodiče, někdy i prarodiče, zahrnují dítě více než potřebuje různými statusových symboly, jako například značkovou módou, nejdražšími hračkami, luxusním vybavením dětského pokoje. Jejich motto zní: Pro mé dítě jen to nejlepší!
• Nebezpečí: Přeplněný dětský pokoj malé děti přetěžuje, v přebytku ztrácejí přehled. A z pohledu do budoucna se takovýmto způsobem děti nikdy nenaučí udržovat si pořádek. K tomu se u nich rozvíjí přehnaná náročnost, díky níž se později mohou dostat do frustrace.
• Takto by to bylo lepší: Vymezte si určité hranice při vaší touze po hmotných věcech. Stačí jedna zimní bunda, jedna panenka, jedny pastelky apod. Dohodněte se na dárcích předem v kruhu rodiny.Vyškrtněte nejbližší naplánovanou návštěvu v butiku se značkovým dětským zbožím a nahraďte jej zábavným odpolednem stráveným s dětmi v dětském pokoji na koberci při hraní společenských her.Takto dítě dostane více lásky než prostřednictvím nových riflí.

Případ rozmazlování č.. 3: "Bojuji za tebe!"

• Typická situace: Při sebemenším konfliktu na dětském hřišti se vrhne lví máma nebo lví otec před "útočníka" a brání své dítě zuby nehty.
• Nebezpečí: Dominantní mámy a otcové obírají děti o šanci vyřešit si samostatně konflikt, skrýt agresivitu, nebo ji i rozvíjet, a překonávat překážky. V budoucnu se bude dítě cítit bez svých rodičů slabé a bezradné.
• Takto by to bylo lepší: Zdržte se, když vás to ponouká skočit k dítěti a zamíchat se do jejich sporu. Důvěřujte dětským silám. Svět malých dětí není světem, kde s ním budou zacházet v rukavičkách, ale dítě je na to velmi dobře vybavené. A z každé hádky o lopatku si přinese cenné zkušenosti, které bude později nutně potřebovat v mateřské nebo základní škole.

Příklad rozmazlování č.. 4: "Jen neplač!"

• Typická situace: Rodiče stanovili určitá pravidla (např. žádné sladkosti po večerním umytí zoubků), ale jakmile začne dítě plakat a křičet, podvolí se vůli dítěte.
• Nebezpečí: Nedůslední rodiče a takoví, kteří se bojí konfliktů, podporují dítě v tom, že ono samo den za dnem uvolňuje hranice a zmírňuje dohodnutá pravidla. A to rodiče nutí neustále bez přestávky budovat nové a nové hranice. Obě strany zůstávají uvězněny v tomto vyčerpávajícím bludném kruhu.
• Takto by to bylo lepší: Naučte se oddělovat pláč z protestu a hněvu od pláče z bolesti a potřeby ochrany. Formulujte jasná pravidla, za kterými si budete i skutečně stát. Pokud například dítě nemá dostat zmrzlinu před večeří, zůstaňte neoblomní. Ukažte malému zuřivci, že chápete jeho pocity a pokuste se nasměrovat jeho pozornost jiným směrem, na něco, co má rád (čtení knihy, hra s kostkami apod.)

Příklad rozmazlování č.. 5: "Mám o tebe strach!"

• Typická situace: Rodiče se neustále strachují o dítě a drží ho jako ve vatě. Již při nejmenších výzvách (schody, prolézačky na hřišti) ho jistí. "Nebezpečné" experimenty (vylézání na strom, skákání ze schodů) vůbec nepřipouštějí.
• Nebezpečí: Rodiče svou nejistotou znejišťují i dítě a ono si díky tomu nebude více důvěřovat. Kromě toho se nemohou rozvíjet jeho instinkty. A přitom mají už malé děti dobrý cit pro přirozené nebezpečí, např.. výšku.
• Takto by to bylo lepší: Je jen samozřejmé, že rodiče musí na své dítě dávat pozor a chránit jej před nebezpečím, ale nejsou zde na to, aby ho ochraňovali před každou modřinou. Přehnaně úzkostliví rodiče se musí pokusit odpoutat se od dítěte a dát mu volnost. Měli by si ujasnit, že bolest a drobné úrazy patří k životu a jsou nezbytné. A dítě takové zkušenosti posilují.

Příklad rozmazlování č.. 6: "Jsem tady celý / á/ pro tebe!"

• Typická situace: Jeden z rodičů (často ten, kdo vychovává dítě sám nebo zaměstnané matky) potlačuje vědomě vlastní potřeby do pozadí. Dítě je na prvním místě, protože podle nich potřebuje extra péči jako náhradu za jiné "tíhy života".
• Nebezpečí: Dítě neumí toto nezištné obětování ocenit. Trpí podvědomě touto bezhraničností a bude rodičům stále více stoupat po hlavě.
• Takto by to bylo lepší: Lásku k dítěti nemusíte projevit bezmeznou oddaností, dětem stačí i hodinka, kdy si s nimi zahrajete - ať už budete spolu malovat, skládat stavebnici nebo se jen tak bláznit. Pokud máte málo času a potřebujete v domě či bytě nutně udělat některé domácí práce, využijte u dětí schopnost napodobování: zahrajte se na čištění koupelny nebo na vaření. A po určité době, kdy se věnujete dítěti, si najděte nějakou tu minutku i pro sebe.