Výchova a vztahy v rodinách s dětmi z minulých manželství

Jaké to je, být druhou mámou? Rozvody a rozchody v dnešní době nejsou nic neobvyklého a proto přibývá i rodin, kde děti částečně vychovávají i manželky jejich tatínků. Ne všude to však probíhá bez problémů. Často děti to, co by od své matky snesly, druhé mamince ostře vyčtou! Tento článek je pro všechny "macešky" v životech dětí, jejichž rodiče spolu nežijí, ale mají jiné partnery.

Mít nevlastní děti je nepřenosná a nesdělitelná záležitost

Mít nevlastní děti, které s vámi nevyrůstají, ale přece jsou pevnou a neoddiskutovatelnou součástí vašeho života, to je jiná výzva. Přímo celoživotní. Když ji přijmete a snažíte se být co nejlepší "macechou", v mnohém to - navzdory všem obtížím - může váš život obohatit

Mít doma jeho dvě děti dva víkendy v měsíci a polovinu letních prázdnin

Co je vlastně na tom tak těžkého? Vyrovnat se s novou situací je náročné pro obě strany - pro toho, kdo má děti ve své péči, i pro toho, kdo odchodem o právo být součástí každodennosti svých dětí přišel. Když si jeden z rodičů najde nového partnera, ten se stává zda chce nebo nechce součástí tzv.. nově založené rodiny. Nabízí se termín "širší rodinné společenství". Samozřejmě, představa toho, že bývalá žena vašeho partnera se stane byť jen miničlánkem vaší rodiny, vám pravděpodobně nejdříve přijde zpočátku trochu vyšinutá. Časem však zjistíte, že i s ní musíte ve svém životě počítat. Proto je lépe se s její existencí smířit.

Otázky, otázky, otázky

Je to životní role, ke které neexistuje žádný "správný vzor". Vždyť jen to, že otec nežije s dětmi, není správné, a tak málokdo řeší, jak správně pojmenovat nesprávnou věc. Útočí na vás mnoho otázek ...

• Příprava na setkání?

Reakce dětí na nového partnera jejich rodiče bývá různorodá - od nadšeného tance v předzvěsti velkého svatebního dortu až po urputný chlad grónského ledovce. Jste připravena na nepředvídatelnou situaci? Máte se k dítěti svého partnera chovat stejně jako k dětem své kamarádky?

• Výchova?

Vstupujete do vztahu s dětmi, které mají mnoho dáno.Nevychovávat je podle svého obrazu, protože většinu času je vychovává jiná žena k jiným věcem, než ve vaší rodině vštěpovali vám. Vlastně si možná nikdy nebudete zcela jistá, nakolik je smíte vychovávat. Ale můžete je vlastně nevychovávat?

• Jejich matka?

Nikdy nebudete přesně vědět, zda není vztah nevlastních dětí k vám nějak ovlivňován jejich matkou. Nikdy si nemůžete být jistá, co z toho, co s nimi děláte, by mohlo jejich matce vadit. A protože na to vlastně máte brát ohled. JEHO bývalá žena bude vznášet své požadavky na to, jak se o děti starat. Bude se snažit, aby je otec vyzvedával z kroužků, navštěvoval s nimi lékaře, platil včas alimenty, kupoval jim věci, bral je na dovolenou, zajímal se o ně a pod. Jste připravena přijmout i jejich matku?

• Kdo je vlastně to dítě?

Mezi nevlastním dítětem a vámi chybí důvěrné spojenectví, které mezi rodiči a vlastním dítětem vzniká od jeho narození. Vy si s JEHO dětmi budete muset důvěrný vztah nejdříve vybudovat a to je velmi těžké. I když je budete mít ráda, občas si asi budete přát, aby nebyly. Opakovaně budete vnímat, že by ty děti tak nejraději viděli své rodiče spolu. A to vy tedy určitě ne. Nedostatky si na JEHO dětech budete všímat mnohem více než jejich předností. Některé jejich reakce a návyky pro vás zůstanou záhadou i po letech. Dokážete přijmout děti takové, jaké jsou?

Jeho dítě nebo vaše společné dítě?

Budete se muset zabývat i tím, že cítíte něco jiného k vlastnímu dítěti a něco jiného k JEHO dětem. Tento rozpor ve vás může vzbuzovat pocit nepochopení sebe samé ... Váš partner možná někdy dá přednost svým dětem před vámi a vaším společným dítětem, protože s nimi prostě nežije každý den, ale s vámi ano. Najdete v sobě dost pochopení pro potřeby jeho dětí a jeho samého? Dokážete neupřednostňovat potřeby vašeho společného dítěte?

Váš partner nebo jejich otec?

Pokud se vám narodí první vlastní dítě, bude váš partner prožívat narození "dalšího". To je něco jiného než prožíváte vy. V nejméně vhodnou chvíli si možná uvědomíte, že zázrak zrodu, který vy prožíváte poprvé, on předtím přežil s jinou ženou ... A jste připravena na to, že vás JEHO děti vůbec nemusí přijmout? Že váš život bude vždy o trochu složitější než život rodin s vlastními dětmi?

Jak si poradit?

Především se připravte, že to nebude žádná "sranda". Dobře míněné rady okolí i odborníků pro vás nemusí vůbec platit, protože kromě otevřenosti, trpělivosti a vysoké tolerance si předem nemůžete připravit téměř žádnou strategii, která by byla spolehlivě účinná. Každé dítě je originál a reaguje jinak. Čím mladší dítě, tím lépe. Malé děti si na změny zvykají podle toho, jak jim je předkládají důležití dospělí. Je zřejmé, že největší potíže s přijetím "vetřelce" budou mít pubescenti, tedy děti zhruba mezi 10. - 15. rokem.

Nevynucujte si lásku a nenuťte jeho děti, aby vás měly rády

Čím přirozenější budete a čím více budete respektovat jejich svět, tím lépe. Partner (a tedy otec dětí) by měl jít příkladem, zároveň by neměl skrývat své city k vám. Nedělejte matku jeho dětem. Tyto děti už jednu matku mají a druhou nepotřebují. Mohou však potřebovat přítelkyni, spojence, dospělou zralou ženu, která jim porozumí, podpoří je nebo jim poskytne náruč útěchy. Pokud to využijí, jste všichni na dobré cestě ke vzájemnému vztahu.

Počítejte s tím, že klasický problém, "moje děti, tvoje děti" se na scéně dříve či později stejně objeví

Biologické instinkty jsou prostě silnější než všelijaké projevy dobré vůle, ale je dobré o tom vědět a minimalizovat upřednostňování jedněch a přehlížení druhých. Respektujte pravidla na obou stranách. Pokud vy, vychováváte jeho děti podle svých představ, na to máte právo, nekritizujte způsoby jejich mámy a nesnažte se je jakýmkoliv způsobem měnit (samozřejmě, pokud nejde o týrání a podobné praktiky).

Zůstávejte partnery

I pro druhé či třetí manželské svazky platí, že bez dobrého partnerství není dobré rodičovství. Najděte si čas i sami pro sebe (bez dětí) a mluvte spolu i o méně příjemných věcech.

Návštěva odborníka není selhání

Vypravili jste se na trnitou a dlouhou cestu, na které vám může být krásně, ale pokud se to právě zasekává a máte pocit, že jste zabloudili, není žádná ostuda, zeptat se moudrého stařečka na cestu. Psycholog vám v základních bodech bude určitě nápomocný.