Trest děti nevychová
Trestat děti a nebo jim raději pomoci pochopit základní pravidla chování? Rozdíl mezi tím je značný. Zatímco způsob vysvětlování je stále stejný, trest se časem stupňuje. Výhodou výchovy bez trestů je, že se snažíme chování dětí pochopit a tím jim dáme prostor, aby i ony chápaly nás.
Tyto konkrétní příklady a nápady jsou pro děti v předškolním věku a mladší,
přestože princip platí na děti stejně jako na dospělé: Vždy jen pár možností. Dejte dítěti na výběr vždy jen několik možností. Není potřeba nic vysvětlovat, žádné dlouhé řečičky. Jen stručně - "Můžeme si dát chléb nebo cereálie" nebo "Když jdeme přes ulici, buď se mě budeš držet za ruku, nebo tě odnesu." Opakujte vše bez emocí.
Logické nebo přirozené následky
Přirozené následky přijdou samy. Nechce si dát kabát, tak jděte ven bez něj, dítě pochopí, že je to pro jeho dobro, když se bude třást zimou. (Ale vezměte kabát s sebou a oblečte mu ho, když si o kabát řekne ... a odolejte pokušení říci "No vidíš!") Logické následky jsou určovány rodiči, ale jsou přímo spojené s daným chováním. Pokud čmárá na stěnu, musí následky uklidit. Pokud hází hračkou, na chvíli ji odložíme. Přístup rodičů je zde velmi důležitý. Jestliže následky budete aplikovat s vzezřením "já ti ukážu" a s křikem, následek se mění na trest - a děti to chápou. Okamžitě se stáváte nepřítelem, který jim ubližuje - když se dítě cítí špatně, je těžké být dobrým. ( Možná si vzpomenete z dětství, jak jste v takových případech neposlechli, už jen z principu ... )
Varování
Dejte dětem šanci připravit se na to, co přijde. Zamyslete se, vždyť je to normální chtít vědět, co se bude dít. Představte si, že stojíte na zastávce a vůbec nevíte, zda má autobus přijet za hodinu či za minutu. Takže, vždy předem varujte: "Za pět minut odcházíme!", Po pěti minutách: "Ještě jednou se sklouzněte a jdeme!", A jděte. Když je třeba, použijte kuchyňské stopky nebo budík. Pomůže to dětem připravit se na odchod. Dítě vám může pomoci najít logický čas na ukončení aktivity, například přečíst stranu či kapitolu, ještě dvakrát se sklouznout, a podobně. Plánujte den s dětmi, vysvětlete jim, co a jak budete dělat.
Dvě "Ano" za každé "Ne"
Pokud je nějaké chování nevhodné, dejte dítěti možnost zvolit si ze dvou vhodných alternativ. Právě tato volba je důležitá, neboť ta přenese jeho pozornost z předešlé (nežádoucí) činnosti na novou aktivitu. "Vidím, že máš chuť něčím házet. Co by si chtěl házet, papírové letadlo nebo balón? "
Povídejte pozitivně
Když už jsme u toho, zákazy nefungují. Dětem vůbec nepomohou naučit se vhodnému chování. Nezapomeňte, že když se narodí, nemají o světě ani potuchy! Vysvětlete jim přesně, co od nich očekáváte. "Miminka hladíme jemně", "Na židli sedíme", "Nožičky patří pod stůl".
Řešení namísto obviňování
Když vaše dítě vylije mléko, nezačínejte mu hned nadávat: "Vylil si mléko!" Křičení nepomůže, aby to dítě neudělalo příště. Místo toho řekněte: "Je tu vylité mléko, tady je hadřík, aby si to mohl utřít." Pak si promluvte o tom, jak to udělat, že příště se nám mléko nevylije.
Repríza
Pokud se vám něco nepovedlo napoprvé, opakujte si to: "No, zapomněli jsme si zout botičky, pojďme dovnitř ještě jednou." "Jé, před přecházením přes silnici si se zapomněl podívat na obě strany, pojďme to udělat pořádně!" Opět je důležitý klidný, téměř veselý tón, aby se ze situace nevyvinula drezúra.
Vysvětlete vaše pocity
Pomůže to vám i dětem. "Já jsem tak naštvaná, když vidím špínu na zemi." Dejte si pozor, abyste neobviňovali za své pocity děti, vaše pocity jsou vaše starost, ne starost vašich dětí. Co se snažíte dosáhnout, je ukázat dětem, jak své pocity správně vyjadřovat, jak se mají ony chovat, když jsou rozzlobené, smutné, zoufalé ... A nezapomeňte, že ony svým chováním napodobují to vaše.
Buďte příkladem
Chovejte se tak, jak si představujete chování vašeho dítěte. Pokud chcete, aby říkalo "děkuji" a "prosím", používejte tato slova i vy. Pokud vám dítě skáče do řeči, vysvětlete mu, že vy jste začali vyprávět první, a když dokončíte myšlenku, dostanou slovo. A pokud začalo vyprávět první dítě, neskákejte mu do řeči ani vy!
Apelujte na autoritu
Například zaměstnanci v knihovně nebo muzeu jistě rádi dětem vysvětlí pravidla, které tam platí. Zkuste to, i dospělí se rádi cítí důležitě, když o to poprosíte jako osobu v pozici určité autority. Všimněte si, jak zaujatě děti poslouchají někoho "cizího" - široce otevřenýma očima a ústy. Pak stačí dětem připomenout: "Pamatuješ se, co teta v knihovně říkala?" Pokud není možné zavolat si na pomoc autoritu, stačí mluvit o pravidlech obecně, v infinitivu: "Do bazénu se nesmí skákat, musíme jít po žebříku."
Dovolte dětem vyslovit své touhy
Na větu "Tak ráda bych si dala čokoládu!" Odpovězte: "I já bych si ráda dala čokoládu." Někdy dětem úplně stačí, že to mohou říci, aniž by se na ně někdo rozlobil a hned jim to zakazoval . A má to další výhodu - když to dítě řekne bez brečení, můžete se klidně rozhodnout, zda jeho přání splníte. Když brečí, nemáte tuto možnost (I když nemáte dobrý důvod odmítnout, pokud mu to splníte, vlastně odměníte jeho brečení.). Pokud se rozhodnete nesplnit přání dítěte, stačí dodat: "Dnes jsme již měli sladkost, možná příště."
Hrajte - Co kdyby?
Rozebírejte s dětmi, jak by se situace vyvíjela, kdyby se nějaké pravidlo porušilo. "Co kdybychom si nikdy neumývali zuby? ... Fuuuj, jaké by byly špinavé ... a pak by nám v nich začaly růst kazy ... fuuuuuj ..." Důraz je opět na veselé náladě, cílem není vyhrožovat a strašit.
Dejte dětem odpovědnost
Dejte jim jejich vlastní úkoly, něco, co jim dodá pocit důležitosti. Například, pokud máte problém s tím, že dítě nechce nosit bezpečnostní pás, dejte mu na odpovědnost ujistit se, že v autě jsou všichni zapnutí. Děti se rády považují za "velké" a to, že mají odpovědnost i nad vámi, posílí jejich sebevědomí.
Pochvalte děti, když poslouchají
A pochvalte je - "Byla jsem na tebe velmi hrdá, když si mi pomohl naskládat nákup do auta, odklidit věci ze stolu, uklidil sis svůj pokoj. Ty jsi už velký, chytrý chlapec. "
Příjemné po nepříjemném
Zařiďte si rutiny tak, aby příjemné věci následovaly, až když jsou nepříjemné za námi. Není to uplácení, protože rutina se nemění, nic nového do ní nevkládáme. I my dospělí se takovýmto způsobem odměn motivujeme. Například, po těžké schůzi si dáme přestávku na kávu, po zhubnutí si koupíme nové šaty. Pohádka se čte až po umytí zubů, na kávu a koláč jdeme, až když je nákup hotový, hrajeme si, až když je pokoj uklizený.
Jedno slovo
Namísto přednášky stačí jedno slovo. "světlo", když po sobě nezhasnou, "ručník", pokud ho nepověsí na věšák.
Gesto namísto slov
Podobně někdy pouze stačí ukázat prstem. Například místo skákání do řeči se dohodněte na gestu, kterým vám dítě ukáže, že chce něco říct.
Buďte pozorovatelem
Někdy stačí problém postavit tak, aby ho děti uměly vyřešit samy. "Oba si chcete hrát s toutéž hračkou, co s tím?" "Přestal sis hrát s vláčkem, a stále je zde, na zemi."
Ujistěte dítě pomazlením
Děti potřebují pochopení a kladnou pozornost od rodičů právě tehdy, když mají pocit, že si to nejméně zaslouží. Naše láska má přece být bezpodmínečná. Dejte mu najevo, že chápete jeho frustrované chování a že mu chcete pomoci.
Šaškujte
Předejdete tím vystupňování situace. Nebojte se, čím budou děti větší, tím více se postupně naučí poslouchat. Jde spíše o to, že ve většině případů je "neposlušnost" způsobená napjatou situací. Trochu šaškování uvolní vyostřenou situaci a umožní vám pokračovat v činnosti. "Né, já v tvé puse vidím špínu. Vidím tam špagetovou špínu, jablečnou špínu, ... co si ještě dnes jedl? Jogurt? ... Tuším tam i jogurtovou špínu ... pojďme je rychle, rychle vyčistit, dokud se nezačnou ty špíny množit. "Dramatické grimasy dokáží dělat zázraky.
Prodýchejte to
Když už cítíte, že jste s nervy na konci, na chvíli se vzdalte. Netřískejte dveřmi, děti budou vaše chování opakovat! Místo toho řekněte: "Já jsem nyní velmi naštvaná, musím se jít na chvíli uklidnit." Když si vaše nervy trošku odpočinuly, s klidem se vraťte vyřešit situaci. Zároveň ukazujete svým dětem, že "time-out" není trest, ale příležitost nedovolit se nechat negativně ovládat emocemi.
Nechte děti házet se o zem - bezpečně
Pokud je takový výlev pocitů způsoben něčím, co se nedá napravit (například hlad a žízeň), nechte děti, ať se vyzuří. Pocity a emoce (například slzy) jsou vždy v pořádku, ale určité chování není - a to je dětem potřeba vysvětlit. "Můžeš být naštvaná, ale nesmíš lidí bít." (Apropo, jak chcete děti právě toto naučit, pokud je vy sami bijete? I když je to jen jedna výchovná na zadek.) Ukažte jim, že je milujete, i když řvou na plné plíce. Co je vám po tom, že se lidé ohlížejí? 99% z nich už nikdy v životě neuvidíte a váš syn je přece důležitější než to, co si myslí nějaká babička v tramvaji.
Žádné kouzelné řešení na všechny situace, protože nic takového neexistuje
Toto všechno jsou jen příklady situací, ve kterých tento přístup pomůže vést děti ke správnému chování. Obnáší to hodně nervů, opakování, přizvukování, opravování, a hlavně dobrého přístupu k dětem za předpokladu, že v drtivé většině případů se děti chovají špatně nebo neposlouchají proto, že se se situací ještě neumí vypořádat. Naším úkolem je pomoci jim se to naučit, ne trestat je za to, že to ještě neumí.