Televize a její vliv na chování dětí

Neustále probíhají diskuze laiků i odborníků v péči o dítě na téma sledování televizních programů dětmi. Obsah televizních pořadů ovlivňuje chování dětí, o tom není pochyb. Jde jen o to, do jaké míry a zda rodiče jsou schopni vybrat pro své děti, jen ty vhodné pořady.

Vaše televize, vaše zodpovědnost

Jsou domácnosti, které televizi vyloučí ze svého života. Čas si krátí a zpříjemňují čtením, hudbou, rádiem a dětem pouštějí pohádky přes počítač. Ale jen takové, které se jim zdají být vzhledem k jeho věku přijatelné. Výsledek? Děti se ve školce nemohou zapojit do rozhovorů o upírech a Spidermanovi. Děti jsou vyloučeny ze skupiny, alespoň co se týká společných hrdinů. Rodiče tedy poleví a spidermanské dobrodružství zvídavému děťátku pouštějí. Svůj postoj ke komerčním pohádkám pozmění, neboť jejich děti si je vyžadovaly. Oni jako dospělí lidé se rozhodli, že televizi ke svému životu nepotřebují, ale jejich dětem, se za to děti ve školce smějí.

Televize patří k době, v níž žijeme

Je zdrojem informací, nejen zábavy. Většina dětí ji sleduje a obsah programu, na který se dívají, je předmětem jejich rozhovorů s kamarády. Důležité však je, jak vyselektovat to, co nám nabízí. Zvláště, pokud se na ni dívají naše děti. Jsou rodiny, ve kterých je televize zapnutá permanentně. Vytváří zvukovou a obrazovou kulisu k běžným činnostem. Vaření, žehlení, psaní domácích úkolů, sleduje se při večeři a slouží i jako uspávací prostředek. Rodiče si jí pomohou i u menších dětí, zejména pokud potřebují něco udělat. Posadit prcka před televizní obrazovku znamená pro mnohé rodiče mít alespoň chvíli klid.

Jsou i přístupy rodičů,

kteří tvrdí, že i kdyby svému dítěti televizi a zejména určité programy v ní zakázali, i tak by si k nim našlo cestu například přes internet a podobně. Nechají tedy své děti sledovat co se jim líbí s tím, že o daném programu s nimi diskutují. Zjišťují, co jim na nich vyhovuje a proč se chtějí dívat. Občas cíleně vyberou program, na který se dívají spolu (většinou dokumentární filmy o zvířatech, které děti obecně mají rádi). Tímto jejich děti pochopí, že z obsahu televizních programů si mohou vybrat to, co se jim líbí. Desetileté dítě již možná dokáže rozlišit, že ne všechno, co mu televize nabízí, je v pořádku a má možnost ji i nesledovat. I takto vypadá mediální výchova v praxi.

Mediální výchova

Žijeme ve světě, ve kterém média hrají důležitou roli. Prostřednictvím nich získáváme informace, komunikujeme, pracujeme, bavíme se a stáváme se i jejich součástí. Důležité je využívat je ve svůj prospěch a nedat se jimi zneužívat. Zachovat si vůči tomu co nabízejí kritický postoj a selektovat informace. I televizní programy mohou být pro děti inspirativní a poučné. Pomohou jim obohatit slovní zásobu a poznávat svět v jeho různých podobách. Jako rodiče můžeme ovlivnit výběr programu tak, aby byl jeho obsah vhodný pro jejich oči a uši. Uplatnit musíme v první řadě vlastní úsudek. Pomoci při výběru programu mohou i piktogramy označující vhodnost, či nevhodnost programu pro dětského diváka. Mluvme s nimi o tom, co viděyi, slyšely nebo četly. K mediální výchově v rodině patří i zákazy a tresty ve vztahu ke sledování televize. Toto je však dvousečná zbraň. Zejména dlouhodobé zákazy jen podpoří v dítěti pocit, že televize nebo jiná média jako internet a podobně, jsou významné a znamenají určitou výsadu. Úplné vyloučení televize z rodinného života sice děti uchrání před případnými negativními vlivy, ale neochrání je to před zásahem ostatních médií. Důležitým faktorem je výchova v rodině. K jakým hodnotám děti vedeme, jak trávíme volný čas, jak komunikujeme, zda řešíme problémy. To, co uvidí v televizi a to, co prožívají doma, mohou porovnat a odlišit.

Odborníci poukazují na fakt, že vliv médií na člověka a jeho následné chování je individuální

Vycházejí z předpokladu, že každý z nás je v přijímání obsahu televizního vysílání aktivní. My sami zapneme televizor. Vybereme televizní kanál, následně program a je jen na našem rozhodnutí, zda na to, co vidíme se budeme dívat, nebo to prostě vypneme. Rozdíl je také v tom, jak vnímáme to, na co se díváme. Televizní program, který si vědomě vybíráme, většinou uspokojuje nějakou naši potřebu (vzdělávat se, být informován, radovat se, relaxovat, bát se a podobně). Programy jsou "ušité" na míru pro konkrétního diváka s konkrétními potřebami. Jsou lidé, kteří si rádi popláčou dojetím, jsou tací, které láká adrenalin, nebo "reality" show. My jako konzumenti obsahu vysílání nepřímo ovlivňujeme to, co se vysílá a bude vysílat v televizi. Televize je byznys a ten stojí a padá na penězích. V tomto případě z reklamy. Pokud je program sledován, reklama se prodává a byznys funguje. To, do jaké míry dovolíme médiím, aby nás nebo naše děti ovlivňovaly, je jen na nás. Neměli bychom slepě a nekriticky přijímat vše, co nám nabízejí. My jsme ti, kteří zvolí ON nebo OFF.