Každý kluk chce být jednou v životě nejlepším otcem na světě. Takovým, který se vyzná v zalévání trávníku stejně jako v grafických kartách v počítači. Takovým, který umí bez zaváhání opravit zadní kolo na kole a z větve dokáže udělat prak. Takovým, který řekne, co je správné a co ne, takovým, co umí skočit šipku do vody. Je dost namáhavé být takovým ideálním otcem. Ve skutečnosti nemusí otec vědět všechno. Jedno však musí mít - profil. Osobnost, na které děti lpí, nebo se kterou se mohou identifikovat, aby našly samy sebe. Bojácného, zoufalého a zamlklého otce potřebují právě tak málo jako otce, který není přítomen, protože tráví většinu času v kanceláři nebo uniká z rodiny za svými zálibami. Podmínkou profilu je přítomnost a zúčastněnost.
Toto pravidlo je sice v rozporu s prvním tipem - být dokonalým, ale kdo je příliš velkolepý a všemocný, ten nenechává dětem prostor. Otec, který všechno ví a dělá správně, který vše řídí a kontroluje, který umí nejlépe řídit, griluje nejlepší klobásky a má nejvíce peněz - ten říká nepřímo svému dítěti: ty jsi, bohužel vše horší než tvůj otec, ty jsi malý, nesamostatný ... V případě přítomnosti takových "superotců" v rodině hledají děti často vlastní cesty profilace - a pak může bít do očí, když se děti orientují na jiné hodnoty než ty rodičovské. Dejte proto svým dětem dostatek prostoru k tomu, aby mohly vyjádřit své myšlenky a vyzkoušet své kvality. Zkuste se občas překonat a řekněte i "může být", "tak tohle tedy nevím" nebo "tohle jsem tedy ještě nezkoušel". Určitě bude pro vás potěšením, když budete vidět, jak vaše děti rostou a občas jsou "chytřejší" než vy sami.
3. Co se v druhé práci skutečně počítá
Otcové mají vlastně dvě práce - tu, která rodinu živí, a pak tu doma. Pro první práci vystudovali určitou školu a absolvují případně nějaké další semináře. Do druhé práce vlastně nastupují až tehdy, když jsou unavení z té první, navíc neexistuje žádné speciální vzdělání a výpověď z ní také nelze dát. Abyste byli v tomto druhém zaměstnání úspěšní, nezáleží na tom, zda investujete hodně času, ale zda čas umíte intenzivně využívat. Kdo totiž fyzicky sedí v dětském pokoji, ale myslí je například v kanceláři, nedává dětem vlastně nic. Důležitá je v tomto případě kvalita, ne kvantita. Užitečné je chvíli si po první práci odpočinout, dát si například půlhodinovou pauzu a pak být přítomen pro dítě s čerstvými silami a všemi smysly.
Buďte mírný - nestanovte příliš mnoho pravidel a zákonů. Přesně si promyslete, kde je důležité, aby se hranice drželi - například pokud se dítě samo ohrožuje nebo si škodí, nebo jeho zájmy se stávají nepříjemnými pro členy rodiny či sousedy apod. A zvažte, kdy vedou pravidla ke zbytečným hádkám. Hranice musí přitom dodržovat i rodiče: Kdo sám kouří, bude mít problémy s tím, aby zakázal kouření svým dětem. K jasným pravidlům a dohodám patří i to, že při přestupcích vyvodit následky - ne jako trest, ale jako logický důsledek. Kdo vyvolá "válku v koupelně", utře pak v ní podlahu. Nenechte přerůst konflikty k mocenským bojům, v nichž existují jen vítězové a poražení. Pokud se například prosazuje otec silou, nestoupne jeho autorita. Neboť poražené dítě se při nejbližší příležitosti opět pustí do boje. Rozumnější je ve správném čase takový mocenský boj přerušit, zachovat odstup a najít přitom přátelské klima, ve kterém lze spolu otevřeně mluvit.
Každý otec by chtěl být pro svého syna nejlepším přítelem. Určitý čas to i může fungovat, například na pískovišti či houpačce. Pak ale přijde čas, kdy si synátor bude hledat své kamarády sám. Zda se vám to bude líbit nebo ne, budete muset toto pomalé odpoutávání se vašeho syna akceptovat. Tehdy nepomůže obléci si stejné oblečení, v jakém chodí děti, používat mládežnický žargon nebo se tvářit, že máte stejný hudební vkus. Hip-hopové kalhoty vypadají na dospělém muži komicky, breakdance může vést ke zlomeninám - a vašemu synovi je maximálně trapně, když vás bude vidět takto se předvádět. Nejlepší je rozloučit se i s iluzí, že díky svému dítěti zažijete druhé mládí. Myslete na to, že vy jste otec, a ne bratr nebo přítel.
Z dívání na televizor se hloupne", tak zněl titulek jednoho odborného článku v novinách - a možná mají vědci, kteří dospěli k tomuto závěru, i pravdu. Děti však vyrůstají s televizory, počítači, hracími konzolemi - a otcovská hrozba, že tyto čertovské přístroje jednou vyhodí z okna, vůbec není myšlena vážně. A v případě, že je dítěti skutečně zakazujete, nebuďte překvapeni, když zjistíte, že junior sedí před televizí u sousedů nebo si hraje na hrací konzoli v obchodním domě. Řeč tu teď není o škodlivosti této moderní techniky, ale o tom, že jak tvrdí psychologové - dítě má doma několik pevných disků, ale žádný pevný kontakt k rodičům. Zde jde o to, abyste i vy jako rodič naučili zodpovědně zacházet s elektronickým hardwarem a softwarem a staly se znalcem: Jen ten, kdo se zajímá o televizní seriály a PC hry, může se hodnověrně mluvit o obsazích viděného. Jen ten, kdo se vyzná ve virtuálním světě dětí, může zasáhnout, řídit, ovlivňovat. Dobře míněné rady jako "Proč si nepřečteš i nějakou knihu?" nic nepřinášejí. Pokud se ale spolu s dítětem posadíte před obrazovku, můžete spolu diskutovat o obsahu vysílaného a v určitém okamžiku říci: "Pojď, jdeme podniknout něco do skutečného světa!", což je zajímavější a napínavější než všechny virtuální dobrodružství.
... alespoň jednou za čas během víkendu. Protože nic není lepší pro vztah mezi otcem a dítětem jako společně strávený čas bez mámy. Dcera nebo syn přijdou na to, že otec umí vařit stejně dobře jako máma a dokonce takové věci, jaké děti zbožňují. Jeden víkend nebo dokonce celý týden jsou ideálními příležitostmi, abyste spolu s dětmi něco krásné prožili a byli zde pouze jeden pro druhého. Po takovém odpočinku od sebe se všichni milují ještě více - vy vaši ženu, i proto, že se nyní postará o tu kopu nevypraného prádla. Vaše žena vás, protože měla konečně volný víkend pro sebe. Děti mámu a tátu. A už jste k nejdůležitějšímu výchovnému cíli o krok blíž - totiž aby měly děti dobrý vztah ke svým rodičům a sourozencům.
I s takovým odporováním by měli žít otcové. Na peníze myslete tehdy, pokud se jedná o budoucnost vašich dětí: poplatky za studium, internát, knihy ... - to náleží vám. Udělejte si tedy včas finanční plán, abyste později usnadnili dětem start do života. Ne příliš malé, ale ani ne příliš vysoké kapesné kombinované s jasnými pravidly, kdo co zaplatí, usnadňuje dětem vstup do světa financí. A když jde pak o lístky do kina, o novou knihu nebo CD, měly by otcové svým dětem dopřát. Vždyť život je pak hned mnohem hezčí.
Je samozřejmé, že děti nám připomínají nás samých. A připomínají nám všechny sny, které jsme měli - a které jsme ne vždy uskutečnili. Nenaléhejte, aby děti splnily plány, o kterých jste vy jen snili. Nechte je jít vlastní cestou - a posilněte je v tom, že mají schopnosti, aby zvládli všechno to, co chtějí.
Mějte radost z toho, že máte zdravé, veselé a milé děti!
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.