Strach o dítě patří k rodičovství, ale dá se mu čelit

Strach o dítě patří k rodičovství a když vám někdo řekne, že se o své dítě nebojí, tak lže! Ale na druhou stranu, některým rodičům “normální” obavy přerostou tak, že trpí až panickou hrůzou. To je ale již případ, který vyžaduje odbornou péči psychoterapeutů. My se v našem článku budeme věnovat obavám, které jsou běžné a také vám poradíme, co dělat, aby se nenaplnily.

1. Strach, že nebude úspěšné

• Většina rodičů předpokládá a očekává, že jejich děti budou unikátní, skvělé, šikovné, vzdělané a budou mít úspěšnou kariéru. Zároveň se však velmi bojíme toho, že to tak nebude. Obáváme se o budoucnost dětí ... Tyto obavy v nás stupňují už i prodejci hraček, kteří přívlastky k hračkám někdy vyvolávají zbytečný stres. Hračky označované jako inteligentní nebo vzdělávací jsou často velmi drahé, podobně jako kurzy cizích jazyků a my máme pocit, že když jim některou nekoupíme, dítě nebude takovým géniem, jakým by mohlo být. Podle odborníků je základem obav mnoha rodičů pocit ekonomické nejistoty. O to větší jsou naše obavy, čím větší problém s financemi máme my.
• Co dělat? Naše dítě nemusí mít každou vzdělávací hračku na trhu a chodit na každý kurz, aby bylo v budoucnu úspěšné. Odborníci tvrdí, že to nejlepší, co můžeme udělat pro své děti je, že jim budeme kupovat méně hraček. Děti, které mají méně hraček, jsou kreativnější. Stačí malý počet základních hraček, to pomůže rozvíjet jejich představivost a vynalézavost.

2. Strach, že ho někdo zraní

• Je to jeden z největších rodičovských strachů. Je důležité dítě chránit, ale zase ne tak, aby vyrůstalo ve vakuové bublině. Náš strach v tomto směru je speciálně vyburcovaný negativními zprávami v médiích. Útoky na děti si získávají mnoho pozornosti v médiích, a tak se mohou zdát běžným problémem, i když to až tak úplně být nemusí.
• Co dělat? Dělejte jen to, co cítíte přirozeně, že dělat máte. Udržujte blízký, podpůrný vztah, budujte si vzájemnou důvěru a snažte se o všem spolu diskutovat. Dejte dítěti prostor na to, aby se i "popálilo", samozřejmě tak, aby nedošlo ke zranění. Každý se musí učit na vlastních chybách.

3. Strach z autohavárie, úrazu, neštěstí

• A že ho přejde autobus, zraní se na sportovním kroužku, zda si jen tak na prolézačce rozbije hlavu ... Největší obavy máme, že se mu něco stane při automobilové nehodě.
• Co dělat? Naštěstí, proti tomuto strachu můžeme něco udělat. Koupit kvalitní autosedačku a vždy dítě do ní pořádně připoutat. Vždy bychom měli být na pozoru, když necháváme dítě v autě, byť jen na chvíli - z chvíle se mohou stát hodiny a naše dítě je v ohrožení. Většině nehod lze předejít, a to i těm sportovním - nezapomeňte na helmu, chrániče, případně brýle!

4. Strach z toho, že bude ve společnosti trpět

• Šikana je dnes už nejen na základních školách, a objevuje se i ve školkách. Samozřejmě, je třeba brát ho vážně, může způsobit deprese, špatné výsledky ve škole, ale i pokusy o sebevraždu. Navíc, chová se jako virus - často šikanují právě ti, kteří jsou oběťmi šikany. Nejčastěji šikanují děti, které sami zažívají doma násilí, a proto je důležité, abychom na dítě působili harmonicky.
• Co dělat? Naším úkolem je pomoci dítěti rozvíjet dovednosti, které potřebuje k tomu, aby se samo chránilo. Můžeme ho naučit například to, jak správně reagovat na šikanu.

5. Obavy z možné obezity nebo anorexie či bulimie

• Maminky se obávají, že jejich dítě nebude po fyzické stránce tip-top. Ještě vážnější jsou obavy, že jeho fyzická stránka bude negativně podmíněna psychikou, nakonec - takhle to bývá ve většině případů. Dnešní média jsou plné obezity, anorexie, bulimie, alkorexie a dalších problémů. Není divu, stále počet takto nemocných dětí stoupá.
• Co dělat? Nejdůležitější je vzor chování, který děti nacházejí v rodině. Zdravé stravování, vedení ke sportu a pohybovým aktivitám pomůže celé rodině. Pokud máme větší dítě, jehož stravování nemůžeme mít úplně pod dozorem, pozor na jeho lži. Může se snažit skrýt do mnohem většího oblečení nebo kupovat si tajně sladkosti. V každém případě zejména v období puberty věnujme pozornost i hmotnosti a vzhledu svého dítěte. Dennodenně!