Školní obědy u nás a ve světě

Stravování dětí ve školních jídelnách je téma, kterému by se měla věnovat větší pozornost. Často to bývá jediné teplé jídlo, které dítě ve všední den sní. A přitom spousta dětí raději tuto možnost zahodí a jde si koupit něco z automatu a nebo nejí vůbec….

Dnes, ale i v minulosti, se o správné stravovací návyky dětí starali nejen rodiče,

ale za svůj cíl si to kladly i školní instituce. Mléčné svačiny, které jsme někteří nenáviděli kvůli škraloupu na kakau a milovali díky vajíčkové pomazánce na čerstvém chlebu. Dodnes si pamatujeme na poučné nástěnky ve školních jídelnách, na kterých se ukázkově barevně tyčila pyramida skladby potravin. Stejně jako i jídelníček, který jsme chodili zkoumat začátkem týdne. Mňam, buchty. Zase karbanátek ve čtvrtek ... Mnozí z nás si právě ze školních jídelně přinesli odpor k některých jídlům, díky jejich servírování či chuti. Kvůli normám pro školní stravování se stávalo, že právě v jídelně jsme se poprvé seznámili se špenátem a kroupami. Normy. Ty kromě organizačních pokynů určují i ​​to, jaká by měla být skladba jídelníčku ve školních zařízeních. Materiálně spotřební normy a vzory jídelníčků vypracované Ministerstvem školství ČR. Odpovídají výživovým doporučeným dávkám podle věkových skupin, zohledňují zvláštnosti dětského věku. Receptury jsou vypracovány i pro děti se zvláštními nároky na stravování (diabetes mellitus, celiakie a podobně). Podle zásad pro sestavování jídelních lístků v školních zařízeních by děti měly během pěti dnů dostat dvakrát maso a jednou jídlo se sníženým obsahem masa. Chybět by nemělo jedno moučné a zeleninové jídlo. Dva krát měsíčně mají být dětem servírované zahuštěné omáčky, čerstvá zelenina denně, ryby a obiloviny jednou týdně. Mezi zakázané suroviny patří vnitřnosti, majonéza a ve školkách by se neměly podávat smažená jídla. Kvalitu a nutriční složení školních obědů v jednotlivých zemích ovlivňují ekonomické, ale i kulturní rozdíly. V rámci Evropy jsou standardy pro školní obědy základem pro zlepšení nutričního příjmu všech školáků. Jak vypadají školní obědy u našich evropských sousedů?

Samoobslužný výběr a obědové balíčky

Ve Finsku a Švédsku všechny školní pokrmy plně financuje vláda. Obědy se připravují podle národních výživových doporučení včetně "modelu talíře". Děti si samy vybírají z připravených jídel a příloh. Vystaví se vzorové jídlo, které je má usměrnit při samoobslužném výběru. Školy ve Švédsku mají nástroje na webové hodnocení stravy podávané v jídelnách a tak rodiče i děti mohou připomínkovat složení a kvalitu jídla. V Anglii je školou povinným nabídnuta široká škála jídel, které se řídí standardy založenými na potravinách i na živinách. Omezuje se dostupnost potravin s vysokým obsahem soli, cukrů a tuků (například smažená jídla jsou omezena na nejvýše dvě porce týdně) a podporují se potraviny, které jsou bohaté na živiny. Každý den mají děti k dispozici na výběr jednu porci ovoce a jednu porci zeleniny. Ve Francii každý školní oběd zahrnuje hlavní jídlo (z masa, ryb, vajec nebo sýra), přílohu, mléčný výrobek a také předkrm nebo dezert. Nutriční normy regulují, jak často se pokrmy podávají v rámci cyklů tvořených dvaceti jídly. Například alespoň deset jídel v cyklu musí obsahovat vařenou zeleninu, deset musí být s luštěninami, škrobovými potravinami nebo obilovinami, osm jídel s dezertem připraveným z čerstvého ovoce. Některé země (Norsko, Dánsko, Nizozemsko a Belgie) nemají povinný systém školního stravování. Ve většině zemí (s výjimkou Finska) školy povolují, aby si děti nosily jídlo z domu, tzv. obědové balíčky. Jejich složení by mělo odpovídat výživovým doporučením. Obědový balíček by měl obsahovat minimálně jednu porci ovoce a jednu porci zeleniny. Dále porci škrobových potravin, pokud je to možné celozrnné druhy (např. krajíc chleba, těstoviny, rýži.) Také porci mléčných výrobků, porci bílkovinných potravin: maso, ryby (tučné ryby, např. losos nebo sardinky alespoň jednou za tři týdny), vejce nebo luštěniny. A také nápoj v podobě vody, ovocné šťávy nebo polotučného mléka.

O tom, co bude mít dítě na talíři v rámci školního stravování,

rozhodují nejen národní normy, stravovací politiky škol, ale i rodiče. Trendem je nevynechat ani děti, včetně testování chuti. Úspěch lze docílit jen tehdy, budou-li žákům jídla chutnat a budou si je vybírat - toto je stránka, která byla při rozvoji školního stravování většinou zanedbaná. Důležité je, aby pozornost věnovaná školnímu stravování byla součástí celkového přístupu školy k podpoře zdraví.