Rodina a příchod sourozence

Datum článku: 16. 12. 2014

Příchod sourozence do rodiny “jedináčka” je velikou změnou pro celou rodinu. Veškerá pozornost, která byla dosud věnována prvorozenému dítěti se teď zaměřuje na narozené miminko. Sourozenec se cítí odstrčen a výsledkem bývá to, že začne žárlit a snaží se upoutat pozornost za každou cenu, třeba i zlobením. Jak se tomuto problému vyhnout?

Rodina a příchod sourozence

V těch chvílích si málokdo vzpomene,

že dosud se tak chovali k prvorozenému a že ono tu změnu chování a přístup nemusí vůbec chápat a už vůbec ne akceptovat. Zcela přirozeně žárlí na příchozí. Dítěte se setkává s žárlivostí, což je pro něho velká zkušenost, zkouška, kterou musí projít. Překonání této etapy totiž určí jakékoliv další vztahy k ostatním lidem. Pokud tuto etapu člověk v dětství zdolá nesprávně nebo jí neprojde vůbec, může ho žárlivost doprovázet a obtěžovat po celý život. V dospělosti se může projevit ve formě celkového odmítání druhých a to se někdy objeví i v každodenním kontaktu. Tak žárlivý člověk například místo toho, aby poslouchal, co mu druhý říká, dotyčného přeruší, vezme si slovo a všechno vztáhne na sebe, protože navzdory ostatním vždy vidí sebe. Tito lidé mají sklon k moralizování a osočování, je to způsob, jakým druhým vyčítají, že existují. Žárlivý člověk neslyší a nevidí nic z toho, co přichází od druhých, "jeho nepřátel", a omezuje svůj život jen na to, co si představuje on sám. Je vždy v izolaci.

První osoba, na kterou dítě žárlí, je otec

Právě ve spojitosti s ním zjistí, že se musí o matčinu lásku dělit. V rodině, kde nikdo nemá své přesně určené místo, je větší pravděpodobnost, že její členové na sebe budou žárlit. Způsobem, jakým své děti oslovujeme, určujeme v rodině jejich místo. To znamená, že není vhodné oslovovat je stejně jako partnera (manžela), protože by ho to mohlo mást. Matky mívají často sklon chránit dítě před otcovým hněvem nebo "neobratností". Někdy se stává, že partnera před očima dítěte shazují. Pokud matka takto koná, nepřímo tím dítěti říká, že otec není schopen se o něj postarat, že ona jediná to dokáže, a tedy ho i miluje. Je to tedy ona, která určuje, jaké místo muž a otec, který má dítěti ukázat "svět", v jeho životě zaujme. Dítě své místo v rodině samo nachází někdy dost těžko. Pro dobrý rozvoj dítěte je třeba, aby bylo na okraji skupiny a ne v jejím středu. Protože pokud je středem pozornosti, v přílišné péči rodičů, prospívá mu to méně. Přílišná péče dítě sráží a v konečném důsledku mu způsobuje újmu. Mnohem více mu prospěje, když vycítí, že rodiče se kvůli němu nevzdali svého dospělého a partnerského života, i když tím může zpočátku trpět. V zájmu toho, aby se dítě dokázalo vypořádat se žárlivostí, je důležité, jak si cení samo sebe. To, jak si váží samo sebe, závisí na faktu, zda si rodiče navzájem váží jeden druhého. Otec, který je přesvědčen, že ženy jsou něco méně a neváží si své manželky, si nebude vážit ani své dcery. A takovýto model přebírá i syn. Stejně ženy, které nenávidí muže, diskreditují muže v očích svých dětí. Tyto ženy zase na jedné straně snižují hodnotu syna, na druhé straně vštěpují svým dcerám stejný nesprávný model.

Žárlivost mezi sourozenci

Se žárlivostí se po příchodu druhého dítěte musí vypořádat každý prvorozený. Má strach, že ho rodiče přestanou mít rádi, že už v jejich srdci nebude zajímat první místo. Svým způsobem má pravdu, protože se bude muset o lásku rodičů podělit s "přistěhovalcem". Rodiče často na prvorozené dítě nakládají odpovědnost, která nepřísluší jemu, ale jim, jako např. hlídat a chránit mladšího sourozence. Vyžadují, aby trpělo tyranizování mladšího sourozence, protože on je větší, silnější, rozumnější. Žádají jej, aby byl tím starším, čímž se rozumí, že je ON a vedle stojí ti ostatní, čímž starší dítě nechtěně izolují. Prvorozené děti tuto roli přijímají, protože se často bojí příliš otevřeně vyjádřit žárlivost. Stává se, že prvorozené dítě má potřebu poutat pozornost, aby ho rodiče měli rádi více než ostatní sourozence, aby bylo po narození sourozence u matky a otce ještě zajímavé. Pokud tuto potřebu nepřekoná, bude žárlit a tohoto pocitu se nezbaví. Může se stát, že se bude identifikovat s mladším sourozencem namísto toho, aby rozvíjelo vlastní osobnost, a toto může poznamenat celý jeho dospělý život.

Lidské bytosti jsou stvořeny tak, že s sebou nesou otisk života svých rodičů

Když dítě zaujímá mezi sourozenci místo, které mezi svými bratry a sestrami zaujímali jeho rodiče, připisuje si problémy, s nimiž se jeho rodiče v dětství nedokázali vypořádat. Někteří odborníci tvrdí, že dítě ví o matčině těhotenství někdy dříve než ona sama. V každém případě však velmi brzy vycítí, že v matčině a jeho životě dojde k významné změně. Někdy si představuje, že ho nový člen vytlačí z domu. Při příchodu miminka se u staršího sourozence běžně objevují různé poruchy: ztrácí chuť k jídlu, pomočuje se, vyhledává konflikty. Může jít o momentální snahu identifikovat se s mladším sourozencem.

Na závěr

My - rodiče, dokážeme významně ovlivnit vztah našich dětí. I projevy rivality se dají správným přístupem k oběma (případně více) dětem potlačit, podobně pocity žárlivosti. Jen je třeba našim dětem denně dokazovat, že je milujeme stejně a že všechny, bez rozdílu, si naši lásku zaslouží. Vychovávat děti není nic jednoduché a čím je jich více, je to náročnější, ale i obohacující, nejen pro ně, ale i pro nás.

Prvorozené (nejstarší) dítě

Dostává se mu nedělitelné rodičovské pozornosti; pak je sesazeno druhým dítětem a o pozornost se musí dělit. Bere na sebe odpovědnost, chrání a pečuje o druhé. Na druhé straně se však necítí bezpečné, obává se náhlé ztráty štěstí, může být pasivně agresivní, pesimistické. Je dost konzervativní, co se týče pravidel a zákazů. Je největší pravděpodobnost, že je problémovým dítětem a bude nepřizpůsobivým dospělým.

Druhorozené (střední dítě)

Má model chování ve starším sourozenci. Od začátku se musí dělit o pozornost. Je ambiciózní, má sociální zájem, většinou je lépe přizpůsobivé než nejstarší a nejmladší dítě. Na druhé straně je však také rebelantské a žárlivé, stále se pokouší překonat ostatní, má potíže přebírat roli následníka.

Poslední narozené (nejmladší) dítě

Má několik modelů. Dostává se mu hodně pozornosti, má mnohé pomocníky, ačkoliv se musí dělit, není vyloučeno. Je často rozmazlováno. Má mnoho stimulací a mnoho možností soutěžit a často předčí všechny sourozence. Může se však vůči každému cítit méněcenné. Je u něj druhá největší pravděpodobnost, že bude rozmazlené, problémové dítě a nepřizpůsobivý dospělý.

A nakonec jediné dítě

Rodiče mu věnují veškerou pozornost, protože nemá sourozence, má tendence soutěžit s otcem. Je často rozmazlováno, chce být centrem pozornosti, bojí se soutěžení s jinými. Svou pozici považuje za správnou, každé podněcování je neoprávněné.

V současnosti se vědci shodují v názoru,

že pořadí narození je minimálně jedním z faktorů, které ovlivňují osobnost. Ale ty ostatní faktory již závisí na vás, rodičích. Neupřednostňujte jednoho sourozence před druhým a zbytečně nepodněcujte jejich žárlivost. Vychovávejte všechny své děti s láskou a v klidné rodinném prostředí.