Poprvé do školy - Máme doma budoucího prvňáka

Chystáte svého školáčka poprvé do základní školy? A máte pochybnosti jako jiné maminky? Nebojte se, není to nic neobvyklého. Stává se to téměř všem milujícím a zodpovědným rodičům...

Před každou návštěvou musí vytáhnout první školní tašku,

vybavenou pomůckami. Je úplně obyčejná, jednoduchá, drobná. Žádná velká "kabela", žádné křiklavé obrázky novodobých hrdinů. Ale pro něj je výjimečná. Pyšní se, předvádí se, ochotně vykládá obsahy všech kapes a sáčků, ukazuje a vysvětluje. Trpělivě se dožaduje pozornosti, poskakuje, hopsá, dokud si ho vybrána "oběť" nevšimne.

Zajímají ho písmenka,

ta velká už zná všechna, spojuje si je do slov. První náznaky matematiky se také objevují - pohrává si se sčítáním, třídí si předměty na hromádky, hotové množiny. "Ano, je zralý, je připraven", říkám si každým dnem. Sama sebe vnitřně ujišťuji, že to zvládne. Uvnitř se však kroutí obavy. Dřímají si tam jako malé háďátka v tmavé díře. Občas mě kousnou svými nabroušenými zuby, občas vyprsknou trochu jedu. Syčí "pppozzzzor", "dávej pozzzor", jako bych měla být před něčím ve střehu. Před čím však, před čím? Jde přece do školy, ne do vězení! Tak čeho se to obávám?
S respektem pohlížím těm malým háďátkům na zoubky. Pomalu je rozmotávám a rozpoznávám. Každé je jiné.

Jaké si najde kamarády?

Do jaké party se dostane? ", Dýchá z něj nejistota. Obávám se, že ztrácím kontrolu.  Už mu kamarády nevyberu, už si je vybere sám. A že jich bude mít dost, se nebojím! Spřátelí se s lehkostí seznamovacího agenta, dokonce mně dohazuje maminky na hřišti. Toto rozvinuté háďátko tedy opatrně ukládám na bok s tím, že vím, proč tu je. No přece si ho nechám. Pro jistotu. Není špatné být i tak na pozoru.

Co když se jeho tvrdohlavá hlava nebude chtít přizpůsobit autoritě učitelky a tlaku většiny?

Toto je jakési jedovatější. Syčí, prská, snad mě chce pokousat. Je to moje obava o synovo chování, jeho tvrdohlavost, vzdor vůči autoritě, ražení si vlastní cesty. Všechno jsou to dobré vlastnosti, pokud se na to podíváme z jiného úhlu pohledu ... Prorazí si vlastní cestu, vymyslí si vlastní pravidla, vyjádří vlastní názor ačkoli zcela odlišný od všech ostatních, najde se ... Jen jestli jsou to právě ty nejvhodnější vlastnosti pro vstup do školy, kde se bude muset přizpůsobit tlaku většiny, pravidlům skupiny a podřídit se autoritě učitelů ..... Toxický hádek, jedovatý! Velmi opatrně jej odkládám, uložím ho raději do samostatné komůrky.

Jak se mu bude dařit, zvládne učivo?

Bude ho to ve škole bavit? Bude umět sedět? Zvykne si, bude chodit do školy s radostí, nebo těch 9 let přetrpí? Bude si rozumět s učitelkou? Nebudou ho šikanovat spolužáci?

A co stravovací návyky, nezkazí se v té škole?

Tolik jsem si ho piplala, naučila na zdravou stravu, vyvarovala se neduhů, vyhýbala sladkostem. Nezláká ho to ve škole na jiné stravovací chodníčky? Nevymění domácí celozrnný chléb se spolužákem za bílou bagetu plnou majonézy? A jak to bude ve školní jídelně? Doma jsme vařili celozrnné těstoviny, pekly z celozrnné mouky, cukr omezovaly (i ten třtinový) ... ve škole ho čeká bílá mouka, bílá rýže, bílé těstoviny, bílý cukr. Až mi naskakuje husí kůže, když si to představím. Ale totéž je i ve školce, takže přípravu mám už za sebou, jen ta letní pauza od školky a rozloučení s dvěma měsíci zdravého stravování mi přivodí smutek. Tato obava mi dělá asi největší starosti. Buď se s tím musím (těžko - přetěžko) vyrovnat, nebo udělat ze syna asociála a chystat mu komplet domácí stravu i do školy.

Klubko je rozmotáno

A co mé obavy? Ať bude, jak bude, teď to nemůžu vědět. A pokud přijdou problémy, budu je řešit tehdy. Držím svému prvňáčkovi palce. Obavy si nechám skryté, uvolním raději místo pro radost. Mám doma přece prvňáka! Takže hurá do školy ...