Pocit vítězství je důležitý pro zdravé sebevědomí dětí

Určitě si ještě vzpomenete, jak vám rodiče říkali, co všechno nezvládnete ve snaze vám pomoci a zabránit zklamání z neúspěchu. Radili vám, kterou hračku si brát a na kterou jste ještě příliš malí. Hlídali vás, aby vám někdo neublížil. Brzdili vaši snahu, vše si osahat a zjistit na vlastní kůži následky těchto ” pokusů”. Ale tím vám vlastně brali víru ve vlastní schopnosti.

Ano, my rodiče jsme tu pro děti

Jsme tu proto, abychom je chránili. Neměli bychom jim však brát právo na vlastní zkušenosti. Na vlastní omyly a pády. Na vlastní pocit vítězství, když se jim něco podaří. Jen tak jim pomůžeme vybudovat si své vlastní sebevědomí. Držení za ručičku při každém pokusu zvládnout něco, co se zdá být náročné, v dítěti může vzbudit pocit vlastní neschopnosti. Buďme při nich, když zkoušejí nové věci a nebraňme jim v tom, aby je zkusily. Podpořme je v pokusech naučit se něco nového a dovolme jim nabrat vlastní zkušenosti. Ať už při přelézání těžké prolézačky na hřišti, stavění hradů z písku, nebo plnění domácích úkolů. Dítě se cítí být silné, když získává vlastní zkušenost. Pokud ho "zachraňujeme" z určitých situací, které považujeme za selhání, připravujeme ho o vlastní moc. Nepřekážejte dítěti a nechte ho starat se o své záležitosti. Možná bude něco vícekrát opakovat, dokud se mu to podaří, ale buduje si tím vlastní sebedůvěru a víru ve vlastní síly. Skutečná síla přece není výsledkem nepřetržitých úspěchů, ale schopnosti překonávat neúspěchy a stále postupovat dál. Rodiče neradi vidí, jak jejich děti prožívají frustraci a nenechají  je nechat dělat vlastní, zdánlivě nerozumné rozhodnutí. Nevyžádaná pomoc ve svém důsledku však dítě uráží a ničí pocit vlastní síly a rozvoj sebevědomí.

Již v době, kdy je dítě kojencem

mějte na paměti: nepomáhejte dítěti, pokud vás o to nepožádá. Je lepší nezachraňovat ani jeho domeček z kostek, ani jeho přátelství, ani se nestarat o jeho školní projekt. Pokud vás o pomoc požádá, dělejte jen to, co od vás chce. Můžete mu poskytnout informace, které mu pomohou jeho problém vyřešit, ale to, zda a jak je použije je pouze na něm. Je to jeho rozhodnutí. Neřešte věci za něj. Nechte dítěti míru odpovědnosti, která vychází z jeho zralosti a zájmů. Když za něj všechno uděláte vy, vybíráte mu, co má nosit, navrhujete co má dělat, připomínáte mu jeho povinnosti, podceňujete jeho smysl pro zodpovědnost a tím jen přispíváte ke ztrátě jeho sebejistoty. Když je dítě kvůli svým omylům zklamané nebo se zlobí, nejlepší oporou, kterou mu můžete dát, je vaše důvěra v jeho emocionální odolnost. Dobře míněné varování typu "dávej pozor, mohl bys spadnout", "to se ti asi nepodaří", "nebude se ti to líbit", vedou k tomu, že se dítě bojí využít příležitost a přestává si věřit. Můžete konstatovat, že "led je kluzký", "nevím, jestli tě pustí do restaurace s bosýma nohama". "Je to horké a těžké", ale pokud není ohrožena bezpečnost dítěte, nechte ho učinit své vlastní rozhodnutí.

Děti si často zvolí cestu největšího odporu právě proto,

aby zažívaly výzvy a něco dokázaly. Ať vaše dítě ví, že ať se děje cokoliv, dokáže si v životě poradit. Dopřejte mu poznat život z vlastní zkušenosti a ten krásný pocit vítězství!