Většina dětí do věku pěti let si myslí, že pokud ony nevidí vás, pak ani vy nemůžete vidět je. Podle nich je schované to, co nevidí ony. Až v pěti letech si dítě uvědomí, že nestačí jen si zakrýt oči - pokud se chce schovat, musí schovat také tělo.
Malé děti i dospívající děti potřebují přibližně 12 hodin nočního spánku. To znamená, že typické dítě, mladší pěti let, jde spát kolem sedmé večer a vzbudí se kolem 7. hodiny ráno. Dospívající dítě většinou nejde spát dříve než před desátou (a občas i před půlnocí), takže háček je v tom, že nespí déle, jen jde spát později, než byste chtěli. Kromě toho, malé dítě "vidí" světlo ve spánku, takže svítání ho probouzí. Někdy může přispět k jeho, alespoň o půl hodiny delšímu spánku řádně zatemnění místnosti.
Děti získávají větší kontrolu nad svými rukama kolem 12. měsíce věku. Opakované shazování předmětů je jejich způsob procvičování.
Děti mají delší fázi lehkého spánku, jinými slovy spánku REM (je charakteristický rychlými pohyby víček a sněním) než dospělí. Z tohoto spánku se probudí snadněji než z hlubokého spánku. Spánek REM umožňuje přetáčení a hýbání tělem a dítě se probudí i při tom nejmenším šustnutí.
Tento zvyk vás může dohánět k "šílenství", zejména pokud děti stále dívají stejné dvd s oblíbenou pohádkou. Toto chování má však svůj smysl. Opakováním se děti učí a čtení nebo sledování něčeho, co se jim líbí a znají to, jim dává jistotu a uklidňuje je. Proto děti milují opakující se rituály.
Obliba sladké chuti je spojena s pozůstatky z minulosti: miminko se narodí "se sladkými chutěmi" - plodová voda v bříšku má mírně nasládlou chuť. Také mateřské mléko je sladké. Většina druhů zeleniny není sladká, takže si miminko musí zvyknout i na jinou chuť . Zkuste sladší druhy zeleniny - mrkvičku, hrášek nebo kukuřici.
Na jedné straně se potřebují odreagovat a vybít energii, ale také je to součást učení - jak se vzájemně ovlivňovat s jinými dětmi, jak porozumět okolnímu světu - a jak si v tomto světě najít své místo.
Batolata ve skutečnosti nepovažují "kakání" za odporné. Nepřemýšlejí zatím o tom tak jako dospělí. (Možná jste již přistihli své dítě, jak v nestřežené chvíli prstíkem rozmazává svůj výtvor po koberci či zdi.) Konečně je to takto mnohem jednodušší - stále něčím zaměstnané batole nemá čas myslet na to, že už "potřebuje", a běhání na nočník, svlékání apod. pokládá za zbytečnou ztrátu času, vždyť kolem je tolik zajímavých věcí. Přechod od plenek na někdy studený nočník či toaletu nějaký čas potrvá.
Rozdávání ran je přirozeným projevem hněvu a frustraci. I děti, které nikdy nedostaly na zadek, bijí kolem sebe, pokud se cítí frustrované. Pokud se rozčilují, tak zareagují - udeří, kopou či kousnou. Je důležité, abyste ho naučili, že existují jiné (lepší a účinnější) způsoby, kterými lze vyřešit takové situace. Naučte ho říct rázně "NE, to nesmíš" dítěti, které mu ubližuje.
Když dítě dosáhne věku dvou let, cítí se svým způsobem nezávislé. Umí poměrně dobře chodit a vzít si, co chce, a také říct ne. Má potřebu uplatnit své vlastní požadavky a to způsobuje problémy. A pak je dítě frustrované, protože má pocit, že ho vůbec neposloucháte.
Pokud si dítě nezdřímne tak, jak má ve zvyku, nebo je příliš unavené, naruší se mu pravidelný cyklus spánek / bdění. To způsobí, že mu mírně stoupne teplota a stane se hyperaktivní. V takovém případě je velmi důležité uklidnění - aby se organismus dítěte dostal do normálu. Na zklidnění jsou vhodné rituály před spaním: tichý rozhovor o prožitém dni, koupel, přečtená pohádka.
Psychologové se v názorech rozdělují na dva tábory. Jedna část tvrdí, že pokud dáte klukovi panenky na hraní, zapojí je do boje. Dívky si "hrají" tak, že napodobují činnosti svých maminek, chlapci hledají své vzory mezi superhrdiny. Druhá část je přesvědčena, že za toto můžeme my, rodiče. Chlapcům stále nabízíme autíčka a jiné typicky chlapecké hračky a nedáváme jim (často zcela podvědomě) panenky a plyšové hračky. Vedeme je k tomu, aby neprojevovali své city a skrývali slzy, pocity. Dívkám zase kupujeme panenky a také podvědomě z nich děláme budoucí poslušné manželky a vzorné hospodyňky. Část psychologů doporučuje, abychom zapomněli na konvence a chlapce více podporovali ve hře s panenkami, a dívkám nabízeli i chlapecké hračky.
Když se batolata naučí samostatně stát, získají zcela nový pohled na svět a chtějí všechno prozkoumat. Ví, jakým směrem chtějí běžet, a pokud něco nové zajímavé upoutá jejich pozornost, dívají se na to, zatímco jejich nožičky dál utíkají.
Dělit se s někým je schopnost, které je třeba se naučit, a i proto je pro předškoláky velmi vhodný pobyt v kolektivu dětí, např.. v mateřské škole. V kolektivu se dítě naučí, že pokud i dělením něco ztratí, může něco získat (např. nového přítele, dobrý pocit). Není to pro dítě jednoduché, ale brzy zjistí, že jde o velmi důležitou sociální schopnost.
Dávání předmětů do úst je v tomto věku jediný způsob, jakým se dítě o předmětu něco dozví. Je to jídlo? Je to tvrdé nebo měkké? Má to ostré hrany nebo je to oblé? Používáním smyslů, dotykem, přivoněním a okusováním dítě zjišťuje, co je jídlo, co je na hru a s čím se hrát nedá. Řešením není zakazovat dítěti zkoušet nové věci i prostřednictvím úst, ale postarat se o to, aby mělo k dispozici pouze takové předměty, které si do úst dávat může (čisté, zdravotně nezávadné, větší než dětská pěstičky, bez ostrých hran).
Než dítě nakreslí postavu podobnou té reálné, uběhne velmi dlouhý čas. Od kliky-háků v cca 1,5 roku po trochu rozpoznatelnou "maminku - tyčku" v období kolem tří let. Teprve když dítě získá dostatečnou kontrolu nad tužkou, zjistí, že kruhy a čáry mohou vypadat jako tváře a těla.
Přibližně ve věku tři a půl roku si dítě uvědomí, že nemůžete vědět o věcech, které se staly, když jste tam nebyli. Tedy když jste ho neviděli jíst čokoládu, tak ji přece nejedlo! I když je od ní celé zamazané ... Dítě si ještě neuvědomuje, že můžete vidět důkaz. Vysvětlete mu, že na lež přijdete, a vlídně ho požádejte, aby příště raději řeklo pravdu.
Určitě existují děti, které během prudkého růstu trpí bolestmi (tento jev byl zaznamenán kromě raného věku i u chlapců během puberty). Dítě se probudí v noci, že ho bolí nohy a občas i ruce. Důležité však je, nesvalovat všechny problémy a bolest na rychlý růst. Když je dítěti špatně, je unavené a stěžuje si na bolesti i ve dne, navštivte raději lékaře.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.