Opakování je základ ve výchově malých dětí

Datum článku: 4. 9. 2014

Malé děti mají rády opakování. A to je dobře, protože jim to pomáhá v učení a žene ve vývoji vpřed. Zažívají pocit úspěchu a jistoty. Posloucháním stále stejných vět se seznamují se slovníkem rodičů, reagují i na intonaci a barvu jejich hlasu. V oblibě mají hru na schovávanou, kdy se jim rodič schovává třeba za ručník nebo deku a následně vykoukne. Dítěti se rozzáří očka a “vykouklého”  rodiče odmění úsměvem…..

Opakování je základ ve výchově malých dětí

Děti se učí nejsnáze, když si něco často opakují,

říkají psychologové. Takto se zapojuje jejich nervový systém: vícenásobnou konfrontací se jim informace snadněji vryjí do šedých nervových buněk. U nás dospělých to není jinak. Jen si vzpomeňte na autoškolu: na první hodině se nám třásly kolena, jen co jsme šlápli na pedály. Vyžadovalo si to celou naši koncentraci, abychom uměli zařadit správnou rychlost a nejednou nám padaly krůpěje potu z čela, když nám "došel" plyn někde uprostřed hustého provozu. Dnes umíme současně - a bez velké námahy - zařadit rychlost, přidat plyn, vhodně mačkat spojku, dávat pozor na provoz a ještě i mluvit se spolucestujícím. Jednotlivé činnosti nám pronikly neustálým opakováním takříkajíc pod kůži.

Základní princip učení je tedy u malých i velkých tentýž

Avšak zatímco mozek dospělého člověka je již mnohonásobně ovlivněn různými okolnostmi, začíná miminko téměř od nuly. Každý den se setkává s celým vesmírem. Každý předmět, každé slovo, každý pohyb - je zpočátku nový a jedinečný. Tyto nesčetné matoucí smyslové dojmy musí dítě nejprve vytřídit. Motivovat miminko k tomu není potřeba: jsou to rozené učící se bytosti. Cvičí tak dlouho, dokud něco neovládají nebo nepochopí - bez strachu z neúspěchu a tvrdošíjně.

Dítě při učení neustoupí

Někdy bývá dítě při učení takové tvrdohlavé, až to rodiče irituje. Pokud dítě pochopí princip, za pár dní ho to celé přestane bavit, protože to už není tak vzrušující. Dítě však rádo zůstává při experimentování. Pokud je možné, neměli bychom ho v této "zájmové" činnosti brzdit. Pokud to však rodičům v žádném případě nevyhovuje (pokud jde o bezpečnost dítěte nebo poškození majetku), neměli by říci jednoduše, Nech to! ', Ale měli by to pomocí jednoduchých slov vysvětlit, např. "Ano, dá se to rozsvěcoval a zhasínat, ale ne tak často, jinak se lampa rozbije." I když to dítě ještě nechápe, přece mu jen nějaké stopy zůstanou v paměti, pokud mu to budeme dokola opakovat. Rodiče mohou z experimentů svých dětí udělat i hru. Doprovoďte změnu světla a tmy se slovy "světlo, tma" a nabádajte dítě k tomu, aby s vámi mluvilo. Můžete mu také ukázat, že takový "experiment" je možné udělat i v kuchyni, s týmiž účinky. Děti se tedy nemusejí učit pouze aktivním opakováním ale i pasivně - prostřednictvím svých rodičů. Důležité však přitom je, aby bylo opakování dobrovolné. Lidé si trvale pamatují různé věci jen tehdy, když se cítí u nich dobře a pokud mají o ně skutečný zájem. Většinou pomáhají rodiče malým dětem i nevědomým opakováním - instinktivně. Neboť jsou-li malé děti rodilí "studenti", jsou dospělí v některých oblastech rodilí učitelé.

I řeč se učí dítě opakováním

To se týká především jazyka a řeči. Když se bavíme s dítětem, podvědomě je náš hlas vyšší, mluvíme pomalu, zřetelně a s přehnaným akcentem. Slova a věty, které používáme, jsou jednoduché - a často je opakujeme: "Podívej, pejsek, aha, tady je zajíc, malý hnědý zajíček!" Tyto atributy řeči rodičů jsou optimálně přizpůsobeny schopnostem dítěte vnímat řeč. Podle odborníků je cílem takového způsobu řeči v prvních měsících života zprostředkovat melodii řeči a charakteristické hlásky. K tomu ve značné míře přispívá i zmíněné opakování. Každý jazyk má díky přízvuku určitých slabik charakteristickou melodii. V češtině je například přízvuk na první slabice: Za-jí-ček. Tuto melodii vnímají děti již v děloze. Děti upřednostňují od narození svůj mateřský jazyk. Ne náhodou patří slova, která odpovídají této melodii řeči a často se opakují, k prvním ve slovní zásobě dítěte. Z tohoto důvodu jsou děti - a také mnozí dospělí - někdy úplně "zbláznění" do písní a rýmů, které se často opakují. "Vařila myšička kašičku, v malovaném hrníčku ..." nebo "Paci, paci, pacičky ..." jsou typicky české a podporují dítě při osvojování si jazyka. Dítě v jakékoli části veršovánky ví, co následuje, zpívá a tleská - a má přitom náramnou radost. Protože zná děj, cítí se bezpečně. O tomto bezpečném pocitu vědí právě rodiče, kteří dbají na "velké" opakování v životě svých dětí: a těmi jsou rituály. Rozdělují všední den a dělají z něj struktury, podle kterých se může dítě orientovat. Děti vědí, že po koupání bude pohádka, pusa na dobrou noc a ráno je přivítá pohlazení a přání krásného dne.