Naučte své dítě správně jíst

Některé děti není třeba do jídla pobízet. Snědí vše co dostanou a ještě koukají, jestli nebude přídavek. A jiné ( také zdravé) se musí do každého sousta nutit. Co dělat, když je vaše dítě ten druhý případ? Přinášíme vám pár užitečných rad.

Od první lžičky

Boj s jídlem začíná již v počáteční fázi seznamování se s jiným pokrmem než je mateřské mléko. Proto při zavádění prvních příkrmů mějte hodně trpělivosti. Na začátek stačí, pokud vaše dítě nové jídlo ochutná. Nemusí sníst hned celou porci vámi připravené kašičky. Jedna lžička je v tomto případě úspěch. Dítě nebojuje jen s novou chutí, ale i se způsobem přijímání potravy. Z prsu, případně z láhve si musí zvyknout na lžičku. Z tekuté konzistence na hustší. Jelikož jeho chuťové buňky jsou "neposkvrněné", vnímá chuť nového jídla intenzivně. Není potřeba mu tento nový zážitek znechucovat křikem či nervozitou, neboť z jídla se stane strašák. Prvním neúspěchem při přikrmování se není třeba se dát odradit. Děti potřebují příkrm mnohokrát ochutnat, dokud si na jeho chuť nezvyknou a nesnědí řádnou porci. Co může být problém?

Chuť

Už i malé děti mají své "chutě". Rozmixovaná mrkvička nemusí vašemu prckovi vonět, ale kaši sní? Zamíchejte mu ji do ní. Podobně udělejte is ostatními surovinami. Na přípravu prvních příkrmů je vhodná zelenina s jemnou, nasládlou chutí, například mrkvička, dýně, cuketa, nebo hrášek. Zkoušejte, co náročnému strávníkovi chutná. Pokud kojíte, každé jedení začínejte příkrmem a dokončete kojením (v případě, že jste bříško nenaplnily dostatečně), nikdy ne opačně.

Konzistence

Dítě může špatně zareagovat na tužší konzistenci příkrmů. Zeleninu nebo ovoce můžete klidně podávat ze začáteku i z láhve. Je však třeba ji však velmi najemno namixovat. Hustší příkrm zředíte přidáním vody, v níž se zelenina vařila. Na začátku můžete přidávat i mléko. Příkrm se nejen zředí, ale zjemní se i chuť zeleniny a děťátku lépe chutná. Pokud dítě kojíte, máte výhodu. Přesto, že dítě si zvyká na příkrmy těžce a sní velmi málo, z mateřského mléka má zajištěný základní přísun živin. Mateřské mléko přispívá i po prvním roce významně k výživě dítěte, protože obsahuje podstatně více tuku. Pokrývá denní dávku vápníku, vitamínu C, kyseliny listové, vitaminu A nebo B12.

Talíř (ne) musí zůstat prázdný

Pečlivé maminky si dají záležet na přípravě dobrého jídla pro své děti. Kvalitní suroviny, vaření na páře a nakonec to všechno skončí pod stolem. Je umění přimět děti, kterým papání velmi "nevoní", aby zkonzumovaly připravené jídlo. Jídlo podávejte na talíři, který si vaše dítě samo vybere. Servírujte menší porce. Pokud naložíte příliš, dítě odradíte už jen tím, že z jídla které papá, neubývá. Jídlo rozdělené na menší porce, mu nabídněte častěji. To, co mělo k obědu, může klidně dopapat, když se vrátí z procházky, případně po spaní. V žádném případě dítě nenuťte do jídla způsobem "pokud nebudeš jíst, maminka tě nebude mít ráda" a podobně. Zapomeňte i na nahánění se lžičkou po bytě. Zdravé dítě nebude hladové dobrovolně, proto by rodiče neměli děti do jídla nutit. Mezi jednotlivými jídly nenabízejte sladkosti, piškoty a jiné dobroty. Pokud nechce vůbec nic, je možné, že prostě není hladové. Na další jídlo si počká až do večera. Ale pokud dítě odmítá něco systematicky, smiřte se s tím, že mu určitá jídla nechutnají a jíst je nebude. Ani nám dospělým nechutná všechno. Společné rodinné obědy, snídaně, či večeře jsou osvědčený způsob, jak se dítě naučí jíst. Nevyčleňujte ho. Zkuste mu přizpůsobit režim tak, aby jedlo s rodinou. Nikomu samotnému nechutná. Najděte si na jídlo čas. Pokukování po novinách, či televizi nechte na později. Dovolte malému dítěti. ať se s jídlem na talíři pohraje. To, že ho chytá a podává vám ho ještě neznamená, že mu nechutná a že ho nesní. Nejde jen o to, aby dítě jedlo. Musíme mu umožnit, aby se projevila jeho přirozená chuť k jídlu. Dejte dítěti vlastní mističku, talířek a lžičku. Ať má pocit, že dělá všechno tak, jako dospělí. Jedení ho bude více bavit, pokud se na něm podílelo aktivně samo. Některé děti doma jídlo odmítají, ale ve školce či ve škole s ním nemají problém. Atmosféra skupiny, která dělá stejnou činnost (konzumuje oběd), je motivující. Když vidí, že všichni jedí stejné jídlo, obvykle se přidá i ono.

Trucování a nechutenství

Dětské nechutenství může mít různé příčiny. Několikadenní nechutenství bývá běžným průvodním jevem při prořezávání zoubků, nemoci, či horečce. Pokud trvá déle, dítě by měl vyšetřit lékař (může jít například o příznak anémie). Jsou však i děti, které toho spapat potřebují méně než jejich vrstevníci. Jsou jednoduše horšími jedlíky bez zdravotní příčiny. Nechuť k jídlu je někdy způsobena tím, že dítě není hladové. Respektujte ho a netlačte do něj jídlo za každou cenu. Citlivé děti mohou odmítnutím jídla reagovat na stresové situace (změna prostředí, napětí v rodině, konflikt ve školce, či ve škole a podobně). Po odeznění příčiny a vyřešení problému se jim chuť opět vrátí. Mezi druhým a třetím rokem prožívají děti období vzdoru, jehož projevem bývá i odmítání jídla. Agresivní chování za stolem, křičení, rozhazování jídla, změněné chutě a apetit. Není to nic výjimečného. Nátlak, výhrůžky a vydírání nepomohou, spíše naopak - dítě si jídlo začne spojovat s nepříjemnými zážitky a situace se ještě zhorší. Základní podmínkou, pokud dítě odmítá jíst, je trpělivost.

Rituály jsou důležité

Děti mají rády pravidelnost. Snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře. Jaké stravovací návyky si dítě vytvoří, takové mu zůstanou. Pokud se v rodině jí "narychlo" a jen občas, nečekejte, že dítě bude dobrý strávník. Stravovací rituály jsou i pravidla, která se týkají výběru jednotlivých potravin. (Pokud dítě vidí maminku s tátou chroupat chipsy a čokoládu, nemá se od koho naučit chroupat mrkvičku). Naučte své dítě správně jíst, ještě dokud máte jeho stravování pod kontrolou. Dobrý základ, co se týče pravidelnosti a výběru potravin, mu zůstane.

Každé zdravé dítě se rodí s přiměřenou chutí do jídla

Tedy s takovou chutí, s níž přibírá tempem, které je právě pro něj optimální. Respektujte jeho výjimečnost i v tomto směru.