Máte doma problémové dítě nebo vám jen chybí trpělivost?

Máte problémové dítě? A zamysleli jste se někdy nad tím, jestli náhodou není spíš problém ve vás, dospělých. Mohlo by to být i tak, že dítě je problémové jen proto, že se narodilo do rodiny, kde se řeší i přestupky, nad kterými jinde mávnou rukou nebo se zamyslí nad tím, jak vyváděli v dětství sami. Dále může být důvodem i pedagogický pracovník, který má sám problematický život a chladí se na bezbranných dětech. Zdravé děti nebývají problémové, jen některé jsou živější a temperamentnější, než ty druhé “bezproblémové” a chtějí pouze citlivý přístup a někdy trošku usměrnit.

Které děti považují takoví dospělí za problémové?

• Pohybově velmi živé dítě - obyčejně překáží dospělému, který má raději klid a sám je málo pohybově živý. Trestá dítě za jeho živost, stále si ji zaměňuje za poruchu chování. Pokud bychom chtěli násilím tlumit pohybovou živost dítěte, mohli bychom způsobit, že bude nervózní, nesoustředěné nebo agresivní. Moudrý dospělý ví, že takové dítě potřebuje příležitost k pohybu, mít možnost provádět činnosti spojené s pohybem, aktivitou (většinou sport, tanec). Zde vybije svou energii a pak se dokáže soustředit i na klidnější činnost - na učení.
• Dítě s pomalejším osobním temperamentem - dokáže udělat správně úkoly, nakreslit výkresy, připravit si školní pomůcky, ale na všechno potřebuje trochu více času než ostatní děti. Paní učitelka ho nejednou považuje za intelektově slabší a nervóznímu a netrpělivému rodiči z něj přímo "tečou nervy". Ten rozumný rodič však vycítí, co jeho dítě potřebuje - toleranci vůči jeho pomalejšímu tempu a neznervózňuje ho ustavičným napomínáním a poháněnými. Je třeba mu vytvořit spíše atmosféru pohody, aby se mohlo na školní práci plně soustředit.
• Snadno psychicky unavitelné dítě - nevydrží pracovat dlouhou dobu při jedné úloze. Potřebuje častěji přestávky na odpočinek. I ve škole, obvykle na posledních vyučovacích hodinách, se už nedokáže soustředit. Paní učitelka ho trestá poznámkami, aniž by se zamyslela nad příčinou. Nejednou vysloví myšlenku, že by mělo navštěvovat nižší ročník - pro ni je prostě problémovým dítětem.
• Dítě citově závislé na rodiče - prvňáček nebo druháček, který se umí těžko odloučit od mámy a má z toho plnou hlavu problémů. Neumí se proto ve škole dobře soustředit na výklad paní učitelky, často si nezaznamená úkoly, které má doma vypracovat. Myšlenkami je někde u mámy a ne na vyučování. Učitel, který si dokáže získat jeho náklonnost, mu zároveň pomůže pomalu se odpoutat od mámy. Ale ten, kdo neporozumí jeho chování, zatracuje ho.

Jako problémové se jeví také

• Dítě, které se pomalu se přizpůsobuje, potřebuje se pomalu "ohřát" v novém prostředí a mezi novými lidmi, určitý čas se proto nedokáže projevit, je pasivnější, méně komunikuje, nezapojuje se do her spolužáků. Pokud ho v tomto "rozehřívacím" období nekritizujeme, po krátkém čase se změní k nepoznání. Ublížit mu může netrpělivý dospělý a ten, kdo ho bude trestat za malou aktivitu.
• Dítě, které se hůře odpoutává - pokud se zabývá nějakou činností, silně se na ni soustředí, a dokud ji nedokončí, neumí se od ní odpoutat. Dospělý, který vyžaduje poslechnutí "na slovo", ho považuje za zlobivé, pokud od něj něco žádá a ono okamžitě nepřeruší činnost, kterou vykonává, a nevyhoví jeho požadavku.
• Dítě citlivější na podněty - vadí mu hluk, velký ruch nebo teplo či chlad. Může proto reagovat někdy nervózněji, nedokáže se dobře soustředit na školní výkon, může být plačtivé. Dospělý, který má zájem o dítě, rychle zjistí příčinu jeho rozladěnosti a umí najít i rychlé řešení.

Všechny zmíněné projevy a chování dětí jsou ovlivněny typem jejich temperamentu

a typem centrální nervové soustavy. Nepovažujeme je za nemocné, ale při výchově dítěte je potřeba s nimi počítat. Ten, kdo umí vytvořit dítěti takové podmínky, aby ho neprovokoval, ten kdo má vůči němu trochu trpělivosti a tolerance aby mu porozuměl, ten ho nikdy nemůže neoznačit za problémové.