Náročné děti fungují na plné obrátky. Intenzivně, usilovně a horlivě se projevují ve všech činnostech a aktivitách.
Náročné dítě je stále připraveno "k aktivitě". Hyperaktivita, jako nadměrná činnost, se v případě těchto dětí spojuje s příbuznou rysem - hypertonií. Pojem hypertonie vyjadřuje vztah ke svalům, které jsou často napjaté, stažené, doslova připravené na akci, čekající na explozi.
Náročné miminka vysají z unavených rodičů i poslední kousek energie, a pak vyžadují ještě cosi navíc.Rodiče péči o náročné děti oprávněně považují za vyčerpávající.
Rodiče se v uspokojování potřeb náročných dětí postupně zdokonalují. Vlastními zkušenostmi například zjistí, že kojení pro náročné dítě není jen zdrojem obživy, ale především jednoduchým, zaručeným způsobem uklidnění, často i zábavy.
Náročné děti vyžadují od rodiče stoprocentní pohotovost a okamžitou reakci na požadavek, který umí pořádně důrazně "vyslovit". Tento rys, více než jiné, přivádí rodiče k pocitu kontroly a manipulace ze strany malého ukřičeného prcka.
Novorozenci a kojenci se značnou část spánku, na rozdíl od větších dětí a dospělých, nacházejí v etapě takzvaného lehkého spánku, ze kterého velmi snadno procitnou a probudí se.
Praxe rodičů náročných dětí potvrzuje, jak náročné je uspokojovat požadavky nemluvňat za každých okolností, a to ještě "na výbornou". Proto občasné selhání, někdy dokonce rostoucí neschopnost správně reagovat na potřeby náročného dítěte, působí na rodiče značně frustrující.
Rodiče náročných dětí se nejednou rozčarovaně ptají: "Kde dělám chybu? Jak to, že co včera na čertíka zabralo, dnes už vůbec nezabírá?". Přepadne je pocit zklamání.
Náročné děti jsou dobře "informované" o dění v jejich bezprostředním okolí. Výjimečně cítí, vnímají, odhadují. Otevřeně dávají najevo své očekávání, stejně jako spokojenost s jejich naplněním.
Náročné dítě touží po kontaktu. Zbožňuje dotyk s pokožkou mámy, nejraději se k ní tulí v její posteli.Nebo miluje kontakt v pohybu, například pohupování při sezení, při stání, při chůzi.
Nerealistické rodičovskou představou o usínání náročných dětí je ta, že své děťátko uloží do postýlky, ono si pomrčí, unaví se, při dumlání spokojeně zavře očka.
Většina dospělých prosazuje názor, že děti by se měly naučit být samostatné. Čím dříve, tím lépe. Podle tohoto mínění matka a dítě představují nezávislé osoby, schopné existovat "na vlastní pěst".
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.