Kontakty dětí s vrstevníky a výchova v rodině

Rodiče se často snaží vmanipulovat dítě tam, kde by ho oni sami chtěli mít, ale neberou ohled na jeho schopnosti a předpoklady. Přitom rodiče jsou pro dítě ty nejbližší osoby, které by měli rozpoznat a vést, nikoli necitlivě tlačit.

Výchova není všemocná a dynamika dětského vývinu nám přináší nečekaná překvapení

Utažené a nesamostatné dítě se nejednou v zážitcích školních úspěchů doslova probudí a rozzáří, jindy příliš klidná holčička nebo aktivnější chlapec dostanou od kolektivu nepříjemně za vyučenou. Jinak řečeno, zvažme vždy nejprve, jestli chování dítěte není jeho celoživotní projev temperamentu a zda vůbec má smysl mu nasazovat masku, ve které se nebude dobře cítit. I sociabilita, příklon k vrstevníkům má své individuální posloupnosti a formy. Je tam silná biologická složka, ale i příklad rodičů, stěžujících si na nedostatek kamarádů dětí, přičemž sami žijí značně izolovaně a nespolečensky.

První krok v zamýšlené převýchově své ratolesti je dobré udělat s pohledem na sebe

Pokud dítě vidí srdečný kontakt rodiče s druhými lidmi, zatouží také po komunikaci. Vývin pokračuje od jednoho-dvou vrstevníků k postupně větší skupině. Někomu však vadí hluk dětí, jinému přelétavost jejich pozornosti a zájmu a ještě další má příliš bohatý vnitřní svět vlastní fantazie, ze kterého se nerad nechává vyrušit. Existuje přirozená zaujatost sebou a svými sny a na druhé straně nevhodný únik od druhých. Pokud má dítě dobrý kontakt doma se sourozenci, má-li v sousedství přiměřeného kamaráda a projevuje zájem o jiné lidi, je vše v pořádku. Ale i mnohé velmi inteligentní děti se osmělí ke komunikaci s druhými značně později. Pravda, čím více dobrých kontaktů získáme, tím se nám žije podnětněji a snadněji. Jedináčkovi je dobré pozvat domů alespoň občas milého malého hosta. Někdy na citové uvolnění dobře poslouží kontakt s pejskem či jiným zvířátkem.

Co však rodinná atmosféra?

Neleží problém v tom, že si málo povídáme, že je každý ve svém koutě a vděčný jiným, pokud ho nevyruší? Postupně lze uvažovat také o vhodném sportu. Úspěch v jakékoliv činnosti dítě  snadno vytáhne z nespolečenské skořápky. Pohádky, hudba, divadlo (i loutkové) provokují k vyjádření. Není dobré dítě násilím tlačit někam, kde se necítí doma, můžeme však vždy hledat vhodné podněty k dozrávání. Nemůžeme do detailu rozhodovat o tom, jaké bude naše dítě. Ale můžeme ho vhodně motivovat a těšit se s ním na jeho cestě v rozvíjení osobnosti.