Vynalézavé byly starověké Řekyně, které svým dětem podávaly směs medu a vína z keramické nádoby ve tvaru prasátka. Maminky, které měly s kojením potíže, měly jedinou zdravou alternativu: kojení jinými ženami. Postupně se z kojné stala profese, dovolit si ji však mohly jen nejbohaté ženy.
Ve středověku se například používaly perforované kravské rohy, do kterých se vložil kousek hadru nebo houby na zpomalení toku mléka. Později je nahradily lahve z cínu. Pozoruhodné je, že skleněné kojenecké láhve využívali již staří Římané. Brzy však zanikly a popularitu znovu získaly až v 19. století, o celých 1 500 let později. Prvním předchůdcem dnešních náhradních mlék se stala Leibigova formule z roku 1865. Byla dostupná ve formě prášku pro lepší skladování. Následně se dostalo do módy kondenzované mléko. V roce 1900 byla objevena a zavedena pasterizace a vědci objevili souvislost mezi bakteriemi kontaminujícími mléko a vznikem průjmu. I když skladování mléka dosáhlo významného pokroku, složení mléčných formulí až do poloviny 20. století určitě neodpovídalo požadavkům dítěte. Problémem byl zejména vysoký obsah bílkovin a nevhodných minerálních látek.
Postupně se do nich přidávaly bílkoviny, tuk, vitaminy a potřebné minerály. V současnosti jsou nejkvalitnější mléčné formule obohacené prebiotiky GOS / FOS a LCP mastnými kyselinami, které výrazně podporují dětskou imunitu. Ale i tak zůstává mateřské mléko nejideálnější výživou dětí v prvních měsících života, stejně jako tomu bylo v minulosti.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.