Kdy je dítě schopné se zodpovědně postarat o mladšího sourozence?

Kde je věková hranice schopnosti postarat se nejen o sebe, ale i o sourozence a to bez přítomnosti dospělých? Kdy je ten správný čas, nechat dítě samo doma, je náročné rozhodnutí. Naše zákony přesný věk dítěte v tomto případě nespecifikují, popisují pouze schopnosti dítěte.

Schopnost rozeznat nebezpečí a zavolat pomoc

Zjednodušeně, o samotě by mělo zůstat jen takové dítě, které by si v případě potřeby umělo opatřit pomoc. Co však, když máme doma dětí víc? V jakém věku prvorozeného dítěte mu nechat na starosti mladšího sourozence?

Jen na chvilku

Často rodiče dělají chyby, když přesouvají odpovědnost na starších sourozence. Standardně to vypadá nějak takto: "Dej prosím pozor na svého malého bratra. Vrátím se brzy". Matka se vrátí domů, nic špatného se nestalo. Malé dítě se sice během maminčiny nepřítomnosti probudilo, ale neplakalo. Starší sourozenec zahrkal chrastítkem a napodobil maminčin hlas. Menší dítě se uklidnilo a starší sourozenec je na sebe hrdý, jak roli pečovatelky zvládl. Ale může nastat i druhá modelová situace, která již nedopadne až zas tak dobře. Maminka a děti jsou v parku. "Pohlídej svého bratra, odběhnu si do obchodu." Přestože poprvé, když matka nechala děti na chvíli samotné, se nic nestalo, v tomto případě se však mladší dítě udeří do hlavy, pláče a starší zůstává vyděšené, bezradné a v neúměrném stresu. Výsledek? Například ten, že příště odmítne jít do parku. Ale to je ten nejmenší problém!