Jak vést dítě k fantazii a umění?

Kreativita neboli tvůrčí schopnost není vrozená vlastnost. Narozené dítě si musí nejprve osvojit a prozkoumat, jak to na světě chodí. Formou hry a dostatečné volnosti se u něho začíná kreativita rozvíjet. A v tom mohou velice pomoct jeho rodiče a prostředí ve kterém vyrůstá. A pokud si tuto tvořivost nenechá semlít mantinely společenských norem, vyroste z něho člověk s velkou fantazií, která se může uplatnit v oblasti umění, vědě, ale i jiných tvůrčích oblastech.

Kreativita se nedá naučit

Mnozí lidé si myslí, že děti buď jsou, nebo nejsou kreativní (tvůrčí). Ale svět není černo-bílý. Neboť nemůžeme přehlédnout, že dětský mozek můžeme výrazně formovat již v raném věku miminka. Nové výzkumy mozku říkají, že díky dostatečnému podněcování lze zlepšit spojování a formování nervových buněk. A čím více nervových buněk se v mozku spojí a vyformuje, tím plynuleji proudí myšlenky a fantazie. Proto my rodiče děláme velmi dobře, pokud našim dětem nabízíme již velmi brzy pestré barvy, zvuky a vůně. Velký význam pro dětskou fantazii má takové učení, kdy dítě může věcem porozumět samo. Nechte ho vše, co je jen trochu možné, vyzkoušet si samo. Důvěřujte mu, pokud se právě pokouší upéct koláč, naprogramovat videorekordér nebo nafoukat pneumatiku na kole. Obecně se nemusí hodně věci pokazit, pokud mu vysvětlíte "co a jak". Ale zkušenost, že dítě udělalo něco bez pomoci, je velmi důležitá.

Radost a frustrace z učení

Většina dětí má obrovskou radost z toho, že se může dozvědět mnoho o světě kolem sebe. Zvědavost v pozitivním smyslu jim byla takřka dána do vínku. S velkým nadšením se vrhají do různých úkolů a výzev. Je radost vidět, jak hravě malují nádherné obrazy, virtuózně hrají na hudební nástroj nebo předvádějí akrobatické kousky. Jako rodiče někdy ani netušíme, jací jsme přitom pro naše děti důležití.Díky našemu přičinění můžeme děti výrazně motivovat, ale i hluboko deprimovat. Všichni známe zkušenost "aha - efektu". Objevuje se vždy tehdy, když se potvrzuje naše tušení.Věděli jste, že prudké ochlazení vejce nemá žádný vliv na to, zda se vejce snadněji oloupe? A přece je to smysluplné udělat, neboť tím náhle ukončíme proces vaření. Protože jinak by se vejce ještě ohřívalo a my bychom se divili, že naše 5-minutové vejce je uvařené natvrdo. Při takovém "aha - zážitku" se použije náš spontánní pocit. A přesně takové spontánní poznatkové skoky, které se u dětí vyskytují častěji než u dospělých, způsobují, že učení je pro ně zábavou.

Jsou však i děti, které si málo věří a pokládají se za hloupé

Některé z nich jsou přesvědčeny, že neumí zpívat, malovat nebo tančit a ptají se u každé úlohy, proč mají dělat to a to. Cítí se blokované a stojí často bázlivě a osamocené mezi "živými" vyvádějícími dětmi na hřišti nebo ve školce či škole. Právě pro ně je důležité, aby odbouraly tuto vnitřní blokádu. Pokud takové chování pozorujete i u vašeho dítěte, nemějte obavy a vyhledejte včas odbornou pomoc psychologa.

Kreativita jako řešení problému

Je ještě další důvod, proč podporovat tvůrčí energii našich dětí. Pro ilustraci jeden případ: Malá holčička byla se svým otcem na tržišti, kde bylo velmi mnoho lidí. Otec jí koupil sladkosti, se kterými se měla podělit se svým bratrem. To však nechtěla. Proto se ztratila naschvál v davu lidí. Když snědla všechny sladkosti, přišlo jí to líto. A i obavy, že už svého otce na tržišti nenajde. A jelikož byla důvtipná, zvážila všechny v úvahu připadající možnosti: pláč, oslovit lidi, křičet na otce, vylézt na vysokou zeď apod. Ale žádné z řešení se jí nezdálo dostatečně spolehlivé. A co udělá sebevědomá malá holka? Vybere si nejjednodušší, ale i nejjistější řešení, aby našlo svého otce a bratra. Jde jednoduše na parkoviště, kde stojí auto. "Vždyť sem se musí tak jako tak vrátit," říká sama sobě. Když otec po neúspěšném hledání přijde k autu, přidávají se k jeho obavám ještě i výčitky čtyřleté slečny: "Kde jsi byl tak dlouho, tati?" A co nám tento případ říká? - Děti, které si bez strachu promyslí v těžké situací všechny v úvahu přicházející možnosti, mají dobré vyhlídky na to, aby se z takové situace dostaly. Takové děti mají velkou sebedůvěru. Místo toho, aby přivolaly pomoc zvenčí, vezmou svůj osud aktivně do vlastních rukou.

Je vaše dítě génius?

"To všechno je sice pěkné a dobré," řeknete si, "ale jak mohu dosáhnout, že i mé dítě bude plné fantazie a bude s nadšením zkoumat svět?" S velkou pravděpodobností nebude oplývat takovými vlohami jako Mozart, Goethe nebo Einstein. A jestli se z těchto předpokladů vyvine později geniální osobnost, je také ve hvězdách. Neboť inteligence - ať vrozená nebo získaná - hraje jen velmi malou roli. Jsou dokonce výzkumy, podle nichž inteligence kreativitě spíše překáží. A naopak. Vezměme si příklad pana Einsteina, který byl pravděpodobně nejgeniálnějším myslitelem novověku. Věděli jste, že Einstein se naučil mluvit až ve věku čtyř let, že si později pletl pravou stranu s levou a měl příznaky legasteniky? Nebo že byl mizerný student a u profesorů nebyl oblíbený? A přece tomu tak bylo. To je útěcha pro rodiče, kteří si myslí, že mají hloupé a nenadané dítě. Neexistují nenadané děti. Každé dítě je jiné a každé má své silné, ale i slabé stránky. Zda se vlohy našich dětí budou rozvíjet, nebo zakrní, závisí ve velké míře na nás dospělých.

Jsou děti jako prázdná kniha?

Předtím, než si povíme o konkrétních návodech, jak podporovat děti, shrňme si dosavadní myšlenky:

• Kreativní znamená jinak myslící.
• Kreativita má své kořeny už v raném dětství.
• Děti se nejsnáze učí tím, že si mohou všechno samy vyzkoušet.
• Zajímavé a podnětné učení podporuje zájem a zvědavost.
• Kreativní děti se bojí jen velmi málo a mají spoustu sebedůvěry
• Inteligence a kreativita se mohou navzájem vylučovat.
• Každé dítě má kreativní vlohy a schopnosti

V šedesátých letech minulého století se vědci domnívali,

že děti jsou při narození jako prázdná kniha (tzv. tabula rasa - doslovně "nepopsaná tabule"). Dnes to vidí věda úplně jinak. Děti jsou sice rozdílné v temperamentu a myšlení, na druhé straně ale víme, že s ohledem na jejich schopnosti a vlohy se v průběhu života mohou významně měnit a vyvíjet.

Existuje několik jednoduchých pravidel, kterými můžeme podporovat děti v jejich růstu

Jsou nenáročné a lze je snadno integrovat do běžného života. Některé z nich jsme zde již zmínili. K tomu ale třeba zdůraznit, že i my jako rodiče se budeme snažit být kreativní. Jak toho dosáhnout, se dozvíte v následujících řádcích.

Kreativní rodiče

Rodiče jsou vzory pro děti. Děti se učí tím, že napodobují své rodiče. Tuto schopnost můžeme dobře využít tak, že se budeme sami chovat kreativně. Může to být trochu komické, protože se trošku vrátíme do dětského světa zážitků. Nevšímejte si však ironických poznámek sousedů a známých. Námaha se vyplatí. Neboť kreativní děti a děti, které se umí pro něco nadchnout, jsou obohacením, které dělají šťastnými i nás rodiče.

Jak na kreativní chaos

• Začněte každý den tak, jakoby jste všechno dělali poprvé. Jděte jinou cestou do práce, čtěte noviny v posteli nebo až odpoledne. Je jedno, co děláte, dělejte vždy všechno jinak.
• Zachovejte si schopnost divit se. Překvapte lidi ve svém okolí neobvyklými nápady. Překvapte i své děti neobvyklými nápady na hraní.
• Proměňte se např.. na čaroděje a přičarujte svému dítěti radost, s jakou bude uklízet svůj pokoj.Pokud máte odvahu, zahrajte dítěti bláznivého profesora v obchodním domě, afektovanou herečku nebo jiné komické úlohy.
• Navštivte neobvyklé místa, kam sotva někdo chodí. Co tak udělat dětské odpoledne na šrotišti, abychom na chvíli zastavili "prchající čas"? Nebo jaký by to byl večer, kdybyste společně s dětmi vyzbíralli odpadky ve vašem okolí?
• Do kreativní domácnosti patří v každém případě krabice plná rekvizit, v níž se nacházejí staré klobouky, směšné šaty a vyřazené obleky. Mluvit o nevhodném chování dítěte v soudcovském obleku je skvělý - ne zcela vážně myšlený - vedlejší efekt pedagogicky nezbytného zásahu. Zároveň děti cítí něco z lehkosti, kterou my rodiče přitom používáme, abychom dosáhli jejich "vlnovou délku".
• Poskytněte vaší kreativitě domov. Napište své nejoriginálnější nápady do knihy kreativity. Nápady a tvůrčí zážitky jsou pomíjivé. Tím, že vaše dobrodružství s dětmi uchováte, můžete kdykoliv s dětmi po nich opět sáhnout.
• Je tisíc možností, jak přežít všední den kreativně. Určitě vám k tomu napadne ještě mnoho dalších věcí. Důležité je, že najdete odvahu osvobodit se trochu od našeho dospěláckého "rozumného" myšlení a jednání. Neboť čisté rozumné myšlení a kritika jsou smrtí jakékoliv kreativity.

Podporujme kreativní děti

Všechno to, co potřebujeme my rodiče pro naši roli, kdy máme být vzory, platí samozřejmě i pro děti. Ale ještě něco víc bychom měli mít na zřeteli při podpoře našich dětí. Potřebují především takové reakce od nás, které podporují jejich sebedůvěru. Například:

• Ukažte dítěti, že věříte v jeho kreativitu. Tím získá jistotu a bude si více věřit.
• Buďte ke svému dítěti čestní. Přehnaná chvála za samozřejmé věci dítě znejisťuje a motivaci spíše oslabuje.
• Pochvalte dítě jen tehdy, pokud skutečně něco provedlo. Berte však přitom ohled na jeho nadání.Pokud není například nadané na kreslení, pochvalte ho již při jeho vážné snaze něco nakreslit.
• Neusměrňujte příliš dítě při problémových úlohách. Samostatně nalezené řešení se cení více a podporuje samostatné myšlení.
• Strpte nudu vašich dětí. V nespokojenosti nudících se dětí sídlí spousta kreativní energie.
• Nedělejte na dítě nátlak. I vy máte dny, kdy vám sotva něco rozumného napadne?

Seznam takových podnětných nápadů by mohl dále pokračovat. Určitě má každý rodič obrovský seznam nápadů. Je však ale něco, co je mnohem důležitějšího než všechny nápady dohromady: láskyplná atmosféra, v níž si děti věří a mohou naplno prožívat své fantazie.