Jak naučit dítě i sebe cizímu jazyku?

Chcete nenásilnou formou učit dítě cizí jazyk? Zkuste to tak, že se bude učit celá rodina! Pomohou vám příběhy a hry. Dvojjazyčná rodina se z vás může stát velice lehce. Tak s chutí do toho!

Stačí 20 minut denně se společně věnovat cizímu jazyku,

hrát si s dítětem v tomto jazyce, komunikovat s jinými rodiči, vyměňovat si zkušenosti, podporovat se a motivovat v náročném období a výsledky se rychle dostavují. Naše výsledky ukazují, že rodiny, které poctivě každý den komunikovali alespoň 20 minut, se postupně stávaly dvojjazyčnými v jejich každodenních aktivitách. Děti se do půl roku postupně rozvíjí a po roce už zvládají běžnou komunikaci v cizím jazyce. Jak je to možné? Rodiny ve výzkumu pracovaly s metodou vytvořenou psycholožkou, profesorky Trautem Taeschner z Univerzity v Římě. Děti se identifikovaly s postavami dvou rozkošných dinosaurů, jejichž příběhy si oblíbily nejdříve v divadelně-mimickém podání svých rodičů, a později jako minimuzikál či kreslenou pohádku na DVD. Následně každý příběh vylíčený jako divadélko, četly a poslouchaly elektronickou knížku, nahrávaly a posílaly kamarádům, vytvářely videa s příběhy a nakonec si své jazykové dovednosti otestovaly ve videokonferenci s jinou rodinou.

Dařilo se všem rodinám stejně dobře?

Mezi jednotlivými rodinami byly velké rozdíly v aktivitě, se kterou se pustily do učení, ale také se kterou komentovaly a popisovaly své úspěchy a neúspěchy. Na základě této aktivity se rozdělily rodiny do 4 skupin. Rodiny se slabou aktivitou (nesplnily základní požadavky stanovené na začátku výzkumu), rodiny s nízkou aktivitou (splnily minimální a doporučené podmínky), rodiny s dobrou aktivitou (rodiny byly aktivnější než se očekávalo, ale měly z času na čas větší nebo menší přestávky v aktivitách ) a výjimečně aktivní rodiny. Tato poslední skupinka rodin byla namotivovaná a během celého období vykazovala vysokou aktivitu. Z povinných 20-ti minut denně se u nich postupně cizí jazyk začal používat stále častěji a častěji díky aktivitě "Jazyk v reálném životě". Během této aktivity byly rodiny motivovány využívat naučená slovíčka a fráze z příběhů v reálném životě - při ranním oblékání, cestě do školky, či ze školky, hraní na hřišti, vaření, koupání či při večerním ukládání se do postýlek. Děti rodičů z této kategorie jsou schopny běžné plynulé komunikace v cizím jazyce, vytvářejí si vlastní příběhy a jsou sebejisté v rozhovorech.

Doporučení jak se stát dvojjazyčnou rodinou

• Důležité jsou kvalitní materiály. Přestože rodič ovládá na výborné úrovni jazyk, dítě potřebuje slyšet i výslovnost rodilého Angličana / Němce. Dobré materiály jsou ještě důležitější, když si rodič není jistý v cizím jazyce a také se ho učí.
• Udělejte si z učení jazyka rutinu s přesně stanoveným časem a průběhem. Motivace rodičů bez podpory okolí časem upadá, protože je spousta jiných důležitějších věcí, než cizí jazyk. Nestihnutí a vynechání učení jazyka v jeden den vede automaticky k volnějšímu postoji a postupnému vynechávání i v druhý den, třetí. Nakonec se cizímu jazyku rodiče a děti přestanou věnovat.
• Učení jazyka je rodinná záležitost. Velkou chybou je, pokud část rodiny nepodporuje rodiče (nebo matku) ve snaze o cizojazyčnou komunikaci s dítětem. Rodiny, ve kterých se do cizojazyčné výuky zapojil i otec, mnohem rychleji a jednodušeji zvládají počáteční odmítání dětí komunikovat v novém jazyce.
• Odmítání dětí po prvotní fázi nadšení je běžná záležitost. Odmítání nastupuje jako důsledek poznání, že učení se jazyka není jen chvilková záležitost, ale dlouhodobý a náročný proces. Přes stádia odmítání procházejí i přirozeně bilingvní rodiny. Pokud je vaše dítě ve věku 3-4 roky, pak je odmítání jazyka často spojené s obdobím vzdoru. Trpělivost, trpělivost a ještě jednou trpělivost. Po chvíli (měsíc-dva) se vše samo upraví. Dítě nenuťte vyprávět v tomto čase, ale nepřímo ho vystavujte jazykovému vlivu (televize v cizím jazyce, písničky, hry, noví kamarádi - nový plyšák přišel z Ameriky a jejda ... vypráví pouze anglicky). Čím více budete cizím jazykem mluvit vy, tím více mu bude dítě rozumět a v jistém stádiu, ho "to" začne bavit a začne s vámi komunikovat cizím jazykem.
• Najděte si přátele, nové kamarády, kteří jsou také bilingvní, nebo vyprávějí jen vaším cizím jazykem. Dobrým pomocníkem je, pokud ve vaší blízkosti jsou kroužky cizího jazyka, které jsou vedeny bilingvním způsobem.
• Komunikujte. Žádné dítě se nenaučí mluvit, pokud se jen dívá pohádky v televizi. Ano naše příběhy naučí děti rozumět. Dokonce se i naučí fráze, ale obměňovat věty ve frázích, vytvářet vlastní věty a příběhy, na to potřebuje dítě vyprávět - hodně mluvit. Buďte mu dobrým komunikačním partnerem v obou jazycích.
• Při začínající komunikaci, nechtějte od dětí v cizím jazyce více, než zvládnou v mateřském. Vaši řeč přizpůsobujte věku dítěte a jeho možnostem. Používejte ze začátku jen fráze z příběhů. Přesně jako jsou řečeny v příběhu - používejte je ve správném kontextu. Děti takto naučíte používat slyšené ve správném kontextu. Později můžete kontextuálně obměňovat slova ve větě. 
• Pokud dítě nemluví, ale viditelně vám rozumí, je čas na strategii "předstírání, že nerozumím". Dítě sice ví, že vy rozumíte, ale v jistých kontextech rozumět nemusíte. Zeptejte se dítěte, co řeklo v cizím jazyce? Nic? Neodpovídá? Zeptejte se ho ještě jednou. Zas jen v češtině?Zeptejte se ho v cizím jazyce, zda chce danou věc? Používejte ruce a nohy k dorozumění. Po x-tý krát dítě porozumí a konečně si řekne "lízátko, bonbón ..." v cizím jazyce. Postupně přidávejte věci, kterým rozumíte jen v cizím jazyce. Ani si nevšimnete jak mluvíte vy i dítě v cizím jazyce mnohem, mnohem víc než jen povinných 20 minut.

Nekorigujte na začátku

Když mělo vaše dítě rok a říkalo první slova, tak jste se z nich těšili - přestože nebyly vysloveny správně. Když řeklo první větu - také jste se těšili a nekorigovali jste gramatickou správnost vysloveného. Dovolte dětem vyprávět, aniž byste jim opravovali chyby. Pokud máte potřebu chyby opravovat, udělejte to nenápadně: Zeptejte se vašeho dítěte v cizím jazyce: Myslel sis - a zopakujte větu gramaticky správně, případně použijte potvrzující výpověď v cizím jazyce "ano mluvíš ... a správné znění věty". Pamatujte, časté a okaté opravování chyb ukazuje dětem, že neumí mluvit, začnou se stydět, ztrácejí motivaci a chuť vyprávět, až nakonec přestanou s námi v cizím jazyce komunikovat.

Pokud máte pocit, že dítě již rozumí všemu, co mluvíte

a komunikuje s vámi na běžné úrovni (v našem výzkumu ty nejlepší rodiny konstatovaly toto stadium cca. po roce až 14. měsících učení), nepřestávejte! Jen teď všechno začíná. Dětské knížky a encyklopedie v cizím jazyce, odpovídání na otázky: Mami jak se to řekne? Hledání a listování ve starých slovnících. Děti překvapí tím, jak míchají jazyky, jak si tvoří vlastní zkomoleniny slov, jak se vyjadřují. Stále více rodin se přidává a s radostí konstatuje, že celá ta námaha se vyplatila a děti si najednou "si otevřely hlavičku novému jazyku" a pohybují se v něm přirozeně.