Horečka u dětí - příznaky, zábaly, léky

Horečka nebo zvýšená teplota je příznak toho, že v těle není něco v pořádku. U dětí to není nic výjimečného, ale přesto je třeba správně reagovat a hlavně nepodcenit závažné onemocnění, které může provázet. Jak pečovat o dítě, které má horečku si popíšeme v našem článku a dozvíte se i něco o tom, jak správně dětem teplotu měřit.

Průměrná běžná kožní tělesná teplota se pohybuje od 36,5 do 37,0 ° C

• Teplota od 37,5 do 38,0 ° C se nazývá mírně zvýšená teplota (subfebrilita).
• Teplota od 38,0 do 39,5 ° C se hodnotí jako lehká horečka.
• O vysoké horečce mluvíme nad 39,0 ° C.

Při mírně zvýšené teplotě do 38 ° C nepodáváme léky na snižování teploty

Dbáme na dostatečný přísun tekutin opakovaným měřením teploty sledujeme její vývoj.

Při lehké horečce nad 38 ° C zahájíme léčbu antipyretiky

Antipyretika jsou léky na snížení teploty, mají i analgetický (protibolestivý) účinek. Pro dětský věk jsou určeny především přípravky s obsahem paracetamolu. Antipyretika musíme podávat rozumně tak, abychom například v panice nepodali najednou celodenní dávku léku nebo, abychom celodenní dávku nepřekročili. Při léčbě horečky musíme dávat pozor na kombinaci antipyretik. Jako první obvykle podáváme paracetamolový přípravek pro daný věk. Podáváme ho každých 8 nebo 6 hodin, tedy 3 - 4-krát denně. Pokud teplota neklesne, např. z 39 ° C za 2 - 3 hodiny, podáme ibuprofenový přípravek pro daný věk. Při vysokých teplotách můžeme oba preparáty střídat. Například podáme paracetamolový přípravek, následně za 2 - 3 hodiny ibuprofenový, za další dvě hodiny paracetamolový atd. Asi půl hodiny po podání přípravku zkusíme dítě sprchovat nebo dát zábal

Tabletka, sirup nebo čípek?

Antipyretika mají různé formy: tablety, čípky nebo sirup. O formě rozhodujeme na základě ostatních příznaků onemocnění děťátka. Pokud má děťátko průjem, podáme mu tabletku. Sirup ani čípek by mu neudělal dobře, ani by se dobře nevstřebal. Pokud však při horečce zvrací, podáme mu čípek. Podávání dostatečného množství tekutin spolu s antipyretiky je samozřejmostí léčby horečky!

Kdy je vhodný zábal nebo sprcha?

Zábal nebo sprcha je účinný - ač relativně na úvod trošku "drastický" způsob snižování teploty u dítěte. Kdy zábal použít: Pokud teploty stoupají nad 38,5 stupňů navzdory dobrému zavodnění dítěte - pití, a také po podání přípravku proti teplotě (paracetamol, ibuprofen). Dítě vždy musí být dobře zavodněné - nesmí mít příznaky nedostatečné cirkulace. Nesmí mít suché sliznice úst, studené bledé nebo namodralé prsty na rukou a nohou, pokud mu "vymačkáme" barvu z nehtů, po uvolnění tlaku se musí kapiláry nehtu naplnit za 2-3 sekundy - nehet zrůžoví (jmenuje se to test plnění kapilár). Pokud zjistíme příznaky takového odvodnění, resp. šokové cirkulace - dítě potřebuje tekutiny, ne zábal. Samotný zábal se má aplikovat zásadně na celé a holé tělo. Je třeba použít například prostěradlo, namočit ho ve vlažné-chladné vodě, vyždímat tak, aby z něho nekapalo (asi na úroveň nakropeného prádla na žehlení - trošku mokřejší). Dítě pomalu postupně kontaktujeme holým tělem na prostěradlo tak, aby si na tento chlad "zvyklo", a zabalíme ho celé. Zábal je potřeba přikrýt jen druhým suchým prostěradlem - nezakrývat peřinou, ani přikrývkou! V takovém případě by se ze zábalu proti teplotě stal horký zábal - přesně opak toho, co chceme. Dítě si rychle na takový zábal zvykne a uklidní se. Zábal podle potřeby měníme ne když se "zahřeje", ale když vyschne téměř nasucho a už se neodpařuje (což ubírá teplotu). Můžeme to udělat 2-3x. Sprcha chladno-vlažnou vodou dělá totéž, avšak podstatně "razantněji", což se dětem nemusí líbit. Navíc, pokud dítě pak uložíme pod přikrývku, efekt bude krátkodobý. Se zábaly nebo sprchou skončíme po poklesu teploty na 38,5 ° C. Sprchu mají některé děti raději, protože to berou jako koupání. Použijeme vlažnou, nikoli studenou vodu. Nenecháme dítě sedět ve vlažné vodě, abychom mu nezpůsobili infekci močových cest. Teplotu srážíme pomaleji, ne prudce.

Příjem tekutin

Při teplotách obvykle děti trpí nechutenstvím, odmítají jídlo. Musíme použít všechny možné prostředky k tomu, aby děti přijali dostatek tekutin, protože horečka hlavně u menších dětí může být způsobena nebo udržována i nedostatkem tekutin, tedy dehydratací. Příjem tekutin musí odpovídat věku a hmotnosti dítěte. Zdravé dítě potřebuje vypít za 24 hodin tolik tekutin, kolik představuje 10 - 15% jeho tělesné hmotnosti. Dítě, které má horečku, potřebuje ještě více tekutin. Dostatečný příjem tekutin se odráží v tvorbě moči. Při nedostatečném příjmu tekutin se může děťátko odvodnit dehydratovat. Zjistíme to mimo jiné tak, že nečurá vůbec nebo málo. Proto je nutné dítě přebalovat každé 2 - 3 hodiny a vědět, kolik hodin nemočilo. Např. cca půlroční dítě musí mít pomočenou plenku každé 3 - 4 hodiny.

Ošetřování, prostředí, větrání

Pokud má dítě teplotu, je důležité, aby byla v místnosti přiměřená teplota. Místnost nesmí být přehřátá. Musí být dobře vyvětrána. Dítě s horečkou přikryjeme jen lehce, aby se ještě více nepřehřálo. Velký důraz klademe i na sledování teploty během spánku. Pokud dítě ukládáme spát s teplotou kolem 38,5 ° C, musíme ho opakovaně sledovat, to znamená měřit teplotu a všímat si chování.

Febrilní křeče

Navzdory všestranné péči se však může stát, že dítě při teplotě dostane febrilní křeče (křeče z horečky). Febrilní křeče se vyskytují u 3 - 4% jinak zdravých dětí. Postihují nejčastěji děti od 6 měsíců do 5 let, s maximem ve věku 14 až 18 měsíců. Febrilní křeče se projevují jako generalizované (symetrické záškuby všech končetin) nebo lokální (záškuby pouze jedné části těla) a doprovází je porucha vědomí. Výskyt křečí při teplotě či horečce, hlavně poprvé, obvykle rodiče velmi vystraší. Je však třeba vědět, že záchvat sám spontánně odezní. Okamžitá pomoc dítěti spočívá v uvolnění dýchacích cest, uložení děťátka na měkkou podložku na bok, aby nevdechlo hlen. Do příjezdu přivolané lékařské služby první pomoci, podáme do konečníku antipyretický čípek a dítěti dáme zábal. Pokud je při vědomí, doporučujeme raději sprchu, zejména při vysokých teplotách 39 - 40 ° C. Můžete s ním vyjít na čerstvý vzduch (balkon) či otevřít okno. Je však třeba vědět, že záchvat většinou sám spontánně odezní. Velmi nesprávné je, pokud rodiče ve snaze co nejrychleji se dostat k lékaři bezprostředně po odeznění febrilních křečí děťátko naloží v létě do rozpáleného auta nebo ho dobře v zimě na cestu zachumlají. Mohou totiž opět vyvolat febrilní křeče přehřátím už tak rozpáleného organismu. V první řadě je třeba nejprve srazit teplotu a potom vyhledat lékaře! Po záchvatu bývá děťátko podrážděné nebo unavené, slabé, později obvykle usne. U těch dětí, které již měly febrilní křeče, jsou rodiče informováni o správném postupu. Musí být vždy při vzestupu teploty ostražitější. Podle rady neurologa nebo dětského lékaře podají preventivně léky proti křečím v tabletce nebo rektální tubou do konečníku již při nižších teplotách 37,5 - 38 ° C. Se srážením teploty antipyretiky, jakož i zábaly či sprchou mohou začít také při nižších teplotách, než se obecně doporučuje. Febrilní křeče se u některých dětí při opakovaných horečkách nemusí nikdy víc objevit, u jiných se zopakují. Zde je třeba vždy včas podat lékařem předepsaný přípravek proti horečnatým křečím.

Jak správně měřit teplotu?

Měření teploty u nejmenších dětí je nejpraktičtější v konečníku, tehdy je však třeba myslet na to, že teplota v konečníku je o půl stupně vyšší. Konkrétní příklad: jestliže teploměr ukazuje po odměření teploty v zadečku 38,7 stupňů Celsia, ve skutečnosti je reálná teplota 38,2 stupně Celsia. Teplotu v podpaží měříme digitálním teploměrem asi 8 - 10 minut u větších dětí, u digitálního teploměru do zaznění zvukového znamení. Kromě toho se dnes používají i digitální teploměry, které měří teplotu v ústech (ve formě dudlíků) na čele, či uchu (ušní teploměr) - jejich údaje je lepší pokládat za orientační, častokrát jsou nepřesné.