Domácí úkoly - přežitek nebo důležitá učební metoda?

Některé děti berou úkoly jako samozřejmost, jiné jako test. Jsou vůbec potřeba? A mají pro děti nějaký smysl? Není to přežitek, sedět nad knihami i doma? Tato otázka napadá rodiče, děti i odborníky. Bohužel, úkoly prostě k životu žáka patří. Stejně jako jejich kontrola rodiči. Neměly by ale být dětem na obtíž a neměly by je dostávat za trest. Úkoly, pravidelná a svědomitá příprava na vyučování žáky motivuje žáky k zodpovědnosti a přijímání nejen školních povinností. Je to cíl, kterým by se měli řídit rodiče i učitelé a tak ho i vysvětlovat dětem.

Při zadávání domácích úkolů je třeba,

aby učitel děti motivoval, a ne jim je uložil pouze jako povinnost, jejíž nesplnění přinese trest. Efektivní jsou různé tvůrčí úkoly, např..vymýšlení tajenek nebo tvorba cvičení pro spolužáky. 

Co učitel nestihl ...

Trochu jiná je situace na 1. stupni ZŠ, kde děti procházejí obrovským skokem v získávání znalostí. Naučit se psát, číst, počítat ... to se neobejde bez hodin procvičování. Zdá se, že zde jsou úkoly skutečně opodstatněné. Nebo ne? Mnoho učitelů se spoléhá na to, co ve škole nestihli, co dítě nepochopilo, dotáhnou doma rodiče, kteří často nemají potřebné vzdělání ani dostatečnou trpělivost. Je nutná i spolupráce s učiteli na 2. stupni ZŠ - zejména při přechodu do 5. ročníku, aby v tomto trendu pokračovali a neviděli v domácích úkolech jen "svůj předmět. 

Úkoly žádné nebo dobrovolné a tvůrčí - jak se to zamlouvá rodičům?

Některým se, srovnávaje se svými školními časy, zdá, že jejich děti jsou tak málo vytížené. Prý je vidí málo se věnovat přípravě na vyučování, příp. se nepřipravují vůbec, a tak mají spoustu volného času ... No jak vyplníme čas dětem po škole je již jiný problém. To, že i přes širokou nabídku zájmových kroužků na školách, v centrech volného času, uměleckých školách se příliš mnoho dětí toulá po ulicích.

A co nadané děti?

Mají talent, vysoké IQ ... jednoduše - nadané děti. Potřebují nebo nepotřebují domácí úkoly? Jsou výjimkou?  Domácí úkoly jsou u nich 'tabu'. Pro nadané děti, které jsou akcelerované ve svém vývinu, a speciálně v intelektové oblasti, není potřebný systém upevňování, opakování, procvičování, protože tyto děti mají zrychlený způsob myšlení, efektivní způsob učení a zpracování informací. Znamená to, že předepsané učivo bez problémů zvládají. I proto bylo třeba vypracovat nové postupy pro práci s takovými dětmi, které se učí vše dříve, lehčeji, rychleji a efektivněji. Na rozvíjení jejich schopností nejsou potřebné mechanismy procvičování, opakování, ale naopak, neustálý přísun nových informací. Jelikož školní úkoly zvládají v rámci výuky ve škole, nepotřebují odpoledne v družině či doma psát klasické domácí úkoly. 

Problém nemusí být v dítěti

Potíže s učením přivádějí některých rodičů na myšlenku zapsat dítě do klubů či kroužků, kde mu se zvládáním učiva pomohou. Procvičování a dostatečné opakování, jak se říká, "způsobí ten zázrak", že daný člověk bude danou látku ovládat. Musí být však splněna jedna velmi důležitá podmínka. A tady se skrývá problém, který není v úkolech, vzniká mnohem dříve - ještě když se dítě učí danou látku. Pokud dítě neporozumí na hodině klíčovým slovům v probíraném učivu, není schopno ani se "získanými" informacemi pracovat. Není schopno udělat si úkol, procvičit učivo. Objevíte zde lenost, pomalost, chyby, ale i neaktivitu.

Rodiče k nám často přicházejí s tím, že se jejich dítě se nechce učit,

že má problém a neúspěch ve škole, denně se mu musí doma věnovat a rodina při pomyšlení na úlohy má jen trápení a stres. Hledají řešení a často jsou překvapeni, že jejich problém vůbec nemusí být v dítěti. Děti přicházejí do školy nadšené a chtivé se učit. Pak se to jaksi pomalu vytrácí a někdy se mění až na nechuť chodit do školy. Dítě nerozumí tomu, co má udělat. Nerozumí "probrané" látce. Neví, jak se má vlastně doma učit. Nikdo mu to neřekl a jen se to od něj stále něco očekává. Někteří to zvládnou a některým to, že se neuměli (na) učit, ovlivní celý život. 

Jak dlouho?

Jak dlouhý čas je podle doporučení psychologů vhodné věnovat přípravě na vyučování, s přihlédnutím ke zvláštnostem věku dítěte?
Ročník ZŠ
Doporučený čas
1. - 3. ročník - 10 -  45 min.
4. - 6. ročník - 45 -   90 min.
7. - 9. ročník -  60 - 120 min.

A co děti?

Jsou žáci, kteří s úkoly nemají problém. Jejich rodiče ani netuší, že nějaké mají ... Druhá skupina dětí chápe povinnost úkol vypracovávat, ale nedělá to ráda, případně musí být k tomu "vyhecovaní" (pozitivní - pochvala, oblíbený učitel, nebo negativní - poznámka, trest). No a třetí skupinu tvoří děti, které domácí úkoly nesnášejí a bez rodičů je nezvládnou. Zůstávat za trest po škole "pouze" kvůli nenapsanému úkolu(a je jedno, proč se tak stalo), se bohužel stává notorickým pravidlem na nejedné škole. Pro některé děti je to však problém. Náročnost úloh, jejich velké množství a každý den zhruba to všechno se žákům nelíbí. 

Má vaše dítě problém s úkoly?

Odpovídejte ANO nebo NE:
1. Často si zapomíná zapsat zadání domácích úkolů.
2. Říká, že úkoly nemají.
3. Vymlouvá se, že si je už udělalo ve škole.
4. Psaní úkolů oddaluje, jak se jen dá.
5. Už jen zmínka o jejich psaní v něm vyvolává afektované chování, pláč.
6. K práci ho musíte soustavně povzbuzovat a motivovat.
7. Při psaní potřebuje dohled, případně alespoň kontrolu po jeho dokončení.
8. Snadno se rozptýlí.
9. Odbíhá od práce ke hře, TV.
10. Domácí úkoly píše velmi dlouho, těžkopádně.
11. Domácí úkoly vypracovává unáhleně, neuvědomuje si chyby.
Pokud máte pocit, že odpovědí ANO je příliš mnoho, požádejte o radu třídního učitele vašeho dítěte či výchovného poradce, který je na každé škole.

Co dodat na závěr?

Téma domácích úkolů je široké a rozmanité, abychom se mu dokázali věnovat dostatečně. Domácí úkoly jsou vždy úkolem i pro rodiče. Ti mají dítěti pomoci je vypracovat. Slovo "pomoci" má však respektovat věk a schopnosti dítěte. Má více významů. U mladších znamená doslova navést, upozornit, poradit; u starších je ve významu opravit, zkontrolovat. Všechny školou povinné děti musí pochopit, proč je potřeba, aby se na vyučování samostatně připravovaly. A čím dříve to pochopí, tím pro ně lépe!